Miami, Florida - Alice Wainwright Park / Brickell Ave
Dnes jsem strávila něco přes dvě hodiny příjemnou procházkou po Miami.
Jak jsem to dokázala? Všechno začalo e-mailem:
"Tomorrow I'll be free in the afternoon. So, if you want, we can meet and I show you a bit of Miami around my house.
We could meet at about 1pm my time, Please let me know, so I can be ready. Before I go out, I have to eat and get dressed....and hopefully the weather will be favorable.
I'm sending you a link that I'd like you to open, but I'll tell you when. https://www.i95highway.com/
Hopefuly I'll see you tomorrow."
(Zítra odpoledne mám volno, tak jestli chceš, můžeme se sejít a ukážu ti kousek Miami kolem mého domu. Mohli bychom se sejít v jednu odpoledne mého času. Prosím, dej mi vědět, abych byl připravený. Před odchodem se musím najíst a obléknout... a doufám, že počasí nám bude přát.
Posílám ti link, otevři ho, až ti řeknu. https://www.i95highway.com/
Doufám, že se zítra uvidíme).
Toto mi napsal můj kamarád Enrique, který si k Vánocům pořídil nový úžasně chytrý telefon, díky němuž má možnost být připojen na Skype i při procházkách mimo dům. Kromě toho je v tom telefonu také kamera, kterou může druhý účastník hovoru sledovat celou trasu. Samozřejmě, že jsem si nenechala ujít příležitost vidět kousek Miami očima místních obyvatel.
Na Floridě je o 6 hodin méně, než u nás, proto 1pm Enriqueova času znamenalo 7 večer našeho času. Připojila jsem se přesně a mohli jsme vyrazit. Vyšli jsme z Enriqueova domu na ulici, všude kolem bylo spousta zeleně. Ačkoli bylo oblačno, počasí bylo celkem teplé, prý kolem 76 stupňů Fahrenheita ( = 24,4°C). Enrique měl na sobě kraťasy a tričko. Pobavilo mě to, protože bylo 28. prosince a to u nás na kraťasy rozhodně nebývá...
Několikrát jsme zabočili a dostali jsme se ke stanici Metra. Překvapilo mě, že Metro tam nejezdí pod zemí, ale po povrchu jako vlaky. Prošli jsme stanicí a ocitli jsme se na proskleném mostě přes dálnici:
V tomto místě jsme viděli 3 pruhy dálnice ujíždět směrem na jih, směrem na Key West, ale důležitější je opačný směr. Zde totiž začíná dálnice nazvaná
"I 95 highway", která vede přímo na sever, přes všechna důležitá města na pobřeží, až na kanadské hranice. Do New York City je to odsud prý asi 25 hodin jízdy. Toto je ten link, o kterém psal Enrique v e-mailu.
Za mostem jsme procházeli ulicemi lemovanými trávníky a palmami, až jsme se dostali k parku Alice Wainwright Park. V blízkosti tohoto parku stojí mnoho luxusních domů, obklopených rozlehlými zahradami. Některé jsme viděli skrz otevřenou bránu, jiné byly zcela ukryté před zvědavými pohledy. Majiteli těchto domů jsou bohatí a slavní lidé, jako například Madonna nebo Sylvester Stallone.
V parku jsou lavičky, trávníky, stromy a keře, basketbalové hřiště atd.. podobně jako v jakémkoliv jiném parku. Co je ale důležité je, že leží přímo u Atlantického oceánu. Usazeni na lavičku si můžete užívat krásného pohledu na oceán.
V tomto parku není pláž, lidé se sem nechodí koupat, jen užívat si čerstvého vzduchu, sportovat, nebo si odpočinout. Jsou tam piknikové stoly s lavicemi a několik venkovních grilů.
Také tu je umístěno vybavení na cvičení a fitness.
Při východu z parku jsme si všimli, že je otevřen od svítání do soumraku, na noc se zamyká a u brány je domek pro hlídače.
Zpátky jsme nešli směrem domů, ale vydali jsme se doprava, na ulici Brickell Avenue. Je to rušná a dlouhá ulice, lemovaná opět spoustou trávníků, keřů a vysokých stromů, palem i jiných. V jižnější části jsou obytné budovy, kondominia, kde bydlí pouze hodně zámožní lidé. (Enrique prozradil, že v jednom z nich bydlí i jeho bratr se svou bohatou přítelkyní). Čím více jsme šli na sever, přibývalo stále více luxusních hotelů, restaurací (Morton's Steakhouse) a budov bank a úřadů. Ukazoval mi, že do některých z nich chodíval učit, například do budovy bývalé Barclays Bank.
Ocitli jsme se až v samém business centru, všude kolem byly moderní prosklené mrakodrapy plné kanceláří. V jednom místě ulici Brickell, po které jsme šli, křižovala ulice Calle Ocho (čti: kaje očo), proslavená latinskoamerickými přistěhovalci a jejich karnevalem.
Enrique mi chtěl ukázat zvedací most přes řeku Miami River. Zastavili jsme se na něm a v průhledu mezi budovami se nám naskytl krásný výhled na oceán a dvě zámořské lodě, které právě připlouvaly do přístavu.
Na tomto místě však najednou začal být obraz neostrý, až se ztrácel docela. Enrique se pokusil zjistit stav baterie, ale pak se náhle spojení zcela přerušilo a naše společná procházka byla u konce. Chvíli jsem ještě čekala, ale pak jsem usoudila, že baterie už nedovolila pokračování. I tak jsme spolu strávili více než dvě hodiny! Napsala jsem Enriqueovi e-mail s poděkováním za hezkou procházku, a zanedlouho nato mi přišla odpověď. E-mailem toto vyprávění začalo, e-mailem také skončí:
"I just got home. Its 4:10 now. When I was on the Drawbridge, I realized I was in the wrong place at the wrong time. The bridge was opening and I had to get out of there in a hurry. It was embarrasing."
(Právě jsem dorazil domů. Je 4:10. Když jsem byl na zvedacím mostě, zjistil jsem, že jsem ve špatný čas na špatném místě. Most se právě otevíral a já jsem z něj musel rychle zmizet. Bylo to trapné. )
Protože mám ráda mapy, ještě přikládám trasu naší procházky po Miami:
