19.07.2013 21:57

Krakov

Krakov je hlavní město Malopolského vejvodství v jižním Polsku, v historické zemi Malopolsku. Leží na řece Visle v nejužším místě tzv. Krakovské brány, která slučuje Sandoměřskou a Osvětimskou kotlinu. Krakov bývá označován jako metropole polské kultury. Je jedním z nejvýznamnějších turistických, kulturních a historických center v Evropě, které má cenné památky z různých období. V komparaci s hlavním městem Varšavou Krakov navštěvuje mnohem více turistů (3-4 milióny). Staré město spolu s historickou zástavbou je zařazeno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V Krakově se nachází více než 6 tisíc historických objektů. Mezi nejnavštěvovanější místo v Krakově patří Wawelské návrší, na kterém se nachází královský hrad Zamek Królewski na Wawelu, katedrála (Katedra na Wawelu) a dračí jeskyně Smocza Jama.

 

Katedrála

Katedrála na Wawelu nebo-li Katedrální bazilika svatého Stanislava a svatého Václava se nachází na Wawelském vrchu v Krakově a přiléhá ke Královskému hradu. Je to polské svaté místo, které má národní historický význam a zároveň je i polskou kulturní památkou. Tato katedrála je tradiční místo, kde se v minulosti uskutečňovaly korunovace polských králů, kteří zde byli i pochováni. V kryptě pod katedrálou jsou pochováni i další významné osobnosti Polska a svatí, např. sv. Stanislav, který je označován za patrona Polska. V katedrále se nachází Zikmundova věz, pokladnice, síň, sakristie, zpovědnice sv. Stanislava, hlavní oltář a 18 kaplí. Za nejhezčí kapli je považována renesanční Zikmundova kaple, která byla postavena v letech 1524 – 1533. Uprostřed Katedrály pod kopulí se rozprostírá Konfese sv. Stanislava se stříbrnou rakví mučedníka, která pochází ze 17. století. Ze sakristie je možné vystoupat na Zikmundovu věž, ve které je zavěšen největší polský zvon Zikmund (Zygmunt), který se vždy rozezní při mimořádných událostech. Zvon byl vyroben v roce 1520 norimberským zvonařem Hansem Behamem na přání krále Zikmunda I. Starého. Zvon byl odlit z děl poražených nepřátel. Ve středu tohoto zvonu je umístěn erb Polska a Litvy a podobizna sv. Zikmunda a sv. Stanislava. Zvon je vysoký 199 centimetrů a váží skoro 11 tun. Zvon byl umístěn na věž 12. července 1521 za přítomnosti královského páru. Byl vytažen pomocí lan desítek mužů a sto býků. Obvod dolního okraje zvonu je 8 metrů a rozeznívá jej 12 zvoníků. Na vánoce roku 2000 se srdce zvonu rozbilo, což bylo považováno za zlé znamení. Krakovští hutníci ale ulili nové a přidali do něj střepiny z toho původního, aby zůstala zachována kontinuita. Nové srdce zvonu je dlouhé 218 cm a váží 323 kg.
Exteriér a interiér katedrály prošel mnoha změnami. V 17. století byly převážně odstraněny zařízení z dřívější doby, jednalo se především o hrobky, oltáře, lavice a malby. Jako nový materiál byl zde použit černý mramor. V 18. století byla transformace zaměřena především na vnitřek, kdy katedrála dostala podobu baroka. Dnešní podoba pochází z let 1895-1910, kdy restaurace byla pod vedením Slawomira Odrzywolskiho a Zygmunta Hendela. 20. století byla doba nepřetržitého udržování památek v katedrále. Také došlo k obnovení všech fasád a kaplí.

 

Královský hrad

Královský hrad se rozprostírá na vápencové skále na levém břehu Visly jižně od středověkého města. Hrad byl postaven v 10. století a rekonstruován v 16. století. Hrad Wawel je zejména komplexem hradních budov, katedrály a královské zahrady. Hrad býval po staletí sídlem panovníků a katedrála místem korunovací králů. Tak jako Češi navštěvují už od školních let Pražský hrad, aby se dotkli jádra českých dějin, stejně tak jezdí Poláci na Wawel a ve wawelské katedrále hrdě chodí kolem hrobek svých králů, světců a biskupů.
Na Wawelském kopci kdysi bylo hradiště a kamenné stavby církevního i rezidenčního rázu. Nejstarší obrannou stavbou byla věž označovaná jako „sloup“ z 1. poloviny 12. století. Nacházela se v jihovýchodním úseku hradiště. Budování gotického hradu se datuje do 13. století, jejím stavitelem byl Boleslav Stydlivý a jeho pokračovatel Lešek II. Černý. Dále byly vystavěny kamenné hradby, které dělily místo na horní hrad a dolní hrad. V horním hradě se nacházela rezidence panovníka a v dolním hradě katedrála a kostely sv. Michala a sv. Jiří. Byly zde ale i domy biskupa a šlechticů s hospodářskými budovami. Za krále Zikmunda I. Starého byly téměř odstraněny gotické budovy a začala výstavba moderní královské rezidence. Zámek z let 1502-1536 se skládá ze tří palácových křídel okolo pětiúhelného nádvoří, které je dnes na jihu uzavřené kulisovou zdí. Vstup do nádvoří lemovaly bohatě zdobené třípatrové arkády. Stavbu měl na starosti mistr Francesco z Florencie a po jeho smrti roku 1516 jeho krajan Bartolomeo Berrecci a mistr Benedikt ze Slovenska, dále jsou uváděni Eberhard Rosenberger a Nicolo Castiglione. Nejdůležitější posvátnou stavbou této doby je Zikmundova pohřební kaple, která se nachází na jižní straně katedrály. V roce 1595 v Královském hradě vypukl požár. Z tohoto důvodu bylo celé severní křídlo přestavěno pro Zikmunda III. Přestavba byla pod vedením Giovanniho Trevana. Vzniklo zde i senátorské schodiště, nové královské pokoje a dvě věže. Další historie místa ale byla tristní. Roku 1655 místo obsadili a okupovali Švédové a poté v roce 1702 jej vypálili. V 19.století byl vybudován nový obranný systém. Při výstavbě došlo ke zboření mnoha částí starších hradeb. Následně byl po polovině 19.st. celý Krakow s okolím postupně začleněn do výstavby nejmodernější rakousko-uherské, tzv. fortové pevnosti. V letech 1940-1944 bylo jihozápadní křídlo přestavěno pro potřeby nacistické okupační správy působící jako rezidence a domácí kanceláře guvernéra Hanse Franka.
Renovaci po válce zajišťovali Bohdan Guerquin, W. Minkiewicz a A. Majewski. Nynější komplexní obnova, která zahrnuje jak palác, tak katedrálu, ale i opevnění celého návrší, probíhala pod vedením J. Ostrowskiho. Z vnitřního vybavení zámku, který byl obnovován ve 20. století vyniká sbírka 142 vlámských nástěnných koberců.
V současné době Královský hrad je třípatrová budova se třemi křídly. Jeho interiér a exteriér pochází z dob renesance, baroka a klasicistní doby. Nádvoří je tvořeno arkádami a vstupními branami. Rezidence poskytuje 71 výstavních sálů, které jsou seskupeny do pěti stálých výstav. Většina pokojů jsou ve stylu baroka a renesance.

 

Zikmundova kaple

Zikmundova kaple se nachází v jižní stěně Katedrály na Wawelu. Kaple je považována za jedno z nejlepších renesančních děl v Polsku a je charakterizována zlatou kopulí. Její založení podnítila první žena krále Zikmunda I. Starého, Barbora. Po smrti Barbory, král nechal postavit její rodinné mauzoleum. Kaple byla vybudována v letech 1519 – 1931 a to pod vedením italského umělce Bartoloměje Berecciho, který v roce 1517 předložil první plány na kapli.
Zikmundova kaple je první plně renesanční budova v Polsku s ideologickým programem. Složení kaple je popsáno jako soubor čtyř geometrických tvarů, které jsou ve třech úrovních. Jedná se o suterén v podobě krychle, který zároveň tvoří tělo a dále pak válcová svítilna s ozdobnými nástavci.
V této kapli lze vidět zajímavé pozoruhodnosti, jako je např. hrobka se sochou krále Zikmunda. Tento náhrobek se stal vzorem pro mnoho náhrobků šlechticů. Dále se tu nachází královská lavička z let 1527-1529, která je lemována dvěma anděly. Dalším důležitým náhrobkem je náhrobek Anny Jagellonské a Zikmunda II.

 

Dračí jáma

Dračí jáma je vápencová skála, poutní místo a podivuhodnost města Krakov, která se nachází pod kopcem Wawel. Vzhledem k tomu, že se nachází ve středu bývalého hlavního města, je Dračí jáma považována za nejznámější jeskyni v Polsku. Pojí k ní legenda o sedmihlavém drakovi (smok wawelsky), který utiskoval celé město a žádal potravu od obyvatelstva. Jednoho dne se našel hrdina (král Krak), který se rozhodl, že zlého draka přemůže pomocí lsti. Dal mu k snědku ovčí kožešinu, která byla naplněna sírou. Drak se domníval, že jde o ovci, a tak kožešinu snědl. Potom ale dostal tak velkou žízeň, že vypil spoustu vody a nakonec zemřel. Král Krak poté založil město Krakow. Podle další povídky je tento drak pouze metaforickým vyjádřením dračí síly, která ochraňuje celý Krakov. Ať je historka jakákoliv, suvenýry draka se dají vidět na každém stánku v tomto městě.
Dračí jáma byla poprvé zmíněna ve 12. století a to v kronice Mistra Vincenta zvaného Kadlubek, která je zároveň zdrojem první verze legendy o drakovi. V 18. století byl hrad Wawel opevněn. Uvnitř jeskyně, pod hradbami, byly postaveny podpůrné sloupy a hlavní vchod do jeskyně byl zazděn. V roce 1842 byla jeskyně zpřístupněna veřejnosti.
U vchodu jeskyně se nachází socha draka, která v pravidelných intervalech chrlí oheň a ke které vede hvězdný chodník. Socha byla vyrobena v roce 1972 sochařem Bronislawem Chromým. Dračí jáma má dva vchody, jeden přírodní a jeden uměle vytvořený, který vznikl v 19. století jako vodní dílo. Tyto vchody spojují tři velké síně. Postranní chodby vedou pod katedrálou sv. Stanislava a Václava. V podzemních vodách zde žijí vzácní korýši z mořské fauny. Délka Dračí jámy je 276 metrů a dostupná cesta pro veřejnost měří 81 metrů.

 

Mariánský kostel

Mariánský kostel je jednou z nejkrásnějších a nejstarších památek města Krakova. Nachází se na Hlavním náměstí a byl vybudován na začátku 13. století. Od roku 1222 plnil poslání prvního farního kostela. Aktuální bazilikální podobu získal až na konci 14. století, ale stopy zde zanechalo i 16. a 18. století. Kostelu dominují dvě věže, které nejsou stejné velikosti. Vyšší dosahuje 81 metrů, nižší věž měří 69 metrů a slouží jako zvonice. Do kostela se vstupuje barokní kaplí, jejíž přední vstup je zdoben hlavy polských svatých. Boční dřevěné dveře jsou ozdobeny hlavy polských apoštolů. V kostelu se nachází kaple Matky boží Czestochowské, sakristie a kostelní pokladnice. Stěny kostela zdobí náhrobní desky, které pocházejí z dob renesance i ze současného období. Kostel ukrývá spoustu vzácných uměleckých děl, jako je např. oltář vyřezaný z lipového dřeva, který je považovaný za nejhodnotnější evropský gotický oltář.
Ze zvonice Mariánského kostela je v každou celou hodinu trubačem hrána melodie. Tato melodie se nazývá Hejnal a je součástí městské tradice a také jedním ze symbolů Krakova. Melodie je hrána na všechny čtyři světové strany. Nejdříve pro krále směrem k hradu Wawel. Dále pro starostu k magistrátu. Třetí troubení je pro hosty směrem k Barbakanu. A poslední pro velitele stráže na Malý Rynek.
Tradice mariánského Hejnalu je stará asi 700 let a existuje o něm legenda. Z vyšší věže Mariánského kostela městská stráž dávala ráno trubkou signál k otevření a večer k uzavření městských bran. Také troubila na poplach, když vypukl požár nebo se blížil nepřítel. Když jednou Tataři, kteří často útočili na polské vesnice a městečka, dorazili až ke Krakovu, stráž začala hrát Hejnal. Město stihlo zavřít brány, ale šíp Tatarů prostřelil krk hejnalisty, než dokončil melodii. Jako vzpomínka na tuto událost se vždy melodie přerušuje. Melodie, která byla hrána v poledne od 13. února 1838, oznamovala přesně dvanáctou hodinu. Tímto se Krakov stal prvním polským městem, kde byl uváděn přesný čas. Za touto skutečností stál profesor a ředitel hvězdárny Jagellonské univerzity Maksymilian Weiss. Čas z krakovské hvězdárny byl oznamován pomocí rádia do celého Polska. Poslední časový signál z Krakova byl vysílán 1. dubna 1984. Jelikož vysílání bylo drahé, byl signál dále vysílán z Varšavy. Pouze jednou za celou dobu zazněla z věže jiná melodie, a to v poledne 3. dubna 2005, kdy strážní zahráli smuteční píseň „Matčiny slzy“ jako vzpomínku zemřelého papeže Jana Pavla II.
18. dubna 2010 se zde konal pohřební obřad tragicky zesnulého polského prezidenta Lecha Kaczyńského a jeho manželky. Rakve poté byly pohřbeny v kryptě Wawelské katedrály.

 

Kostel sv. Vojtěcha

Kostel sv. Vojtěcha se rozprostírá na jihovýchodním rohu Krakovském rynku, který je považován za největší středověké náměstí v Evropě. Tento kostel je jedním z nejstarších kostelů v Polsku. Jeho základy jsou nejspíše nejstarší stavbou ve městě.
Legenda říká, že na místě dnešního kostela konal kázání svatý Vojtěch. Na jeho památku zde byl vybudován malý kamenný kostel. Dnešní románský kostel byl postaven v druhé polovině 11. století. Avšak první dřevěný kostel na tomto místě vznikl patrně už kolem roku 1000. První informace o kostelu pocházejí z roku 1250.
V letech 1611 – 1618 byl kostel přestavěn v barokním stylu. Přestavbu podnítil profesor a rektor Jagellonské univerzity Walenty Fontany. V té době byly kostelu zvýšeny stěny, loď se pokryla barokní kupolí a byl vybudován nový portál ze západní strany. V roce 1711 byla přistavěna sakristie, v roce 1726 dřevěná kaple sv. Jana Nepomuckého, která byla v roce 1778 přebudována na zděnou a které byl v roce 1781 změněn název a patronem kaple se stal Wincenty Kadlubek.
Pozice kostela narušuje symetričnost Krakovského rynku, jelikož budova kostela při umístění náměstí v roce 1257 už byla postavená. V okolí kostela procházela krakovská královská cesta, která vedla ze čtvrti Kleparz, přes Floriánskou bránu a náměstí až ke Královskému hradu Wawel. Vzhledem k tomu, že úroveň náměstí od 13. do 17. století vzrostla, je současný vstup do kostela asi o 2 metry výše než byl ten prvotní.

 

Tržnice Sukiennice

Tržnice Sukiennice se nachází na Hlavním náměstí. Jedná se o galerii polského malířství a sochařství, která zároveň plní funkci pobočky muzea. Budova staré historické tržnice byla založena v 14. století a od té doby vícekrát přestavována. Svou renesanční podobu získala po rekonstrukci v letech 1556 – 1560, kdy architekt Padovano (vlastním jménem Giovanni Maria z Padovy) zakončil průčelí budovy atikou. V 19. století začaly restaurátorské práce, kde došlo k obnovení střech a vybudování moderních prostor muzea v patře. V přízemí budovy se nachází stylové kavárny a obchody s upomínkovými předměty a šperky. Stánky se zde nachází ve dvou řadách. Mezi nejnavštěvovanější kavárnu patří slavná kavárna Noworolski. Galerie v prvním patře je tvořena čtyřmi sály, kde každý sál poukazuje na různá umění a období. První sál je věnován polskému malířství tohoto věku, v druhém sále se nachází umění polského malíře P. Michalowského z dob romantismu, třetí sál malířům doby historismu Polska a ve čtvrtém sále lze vidět díla realismu a symbolismu.

 

Radniční věž

Radniční věž patří mezi nejvyšší kategorii krakovských památek. Nachází se na Krakovském Rynku a pochází ze 14. století. V 19. století byla součástí radnice, která byla zničena požárem. Tato věž je vysoká 70 metrů. Ve druhém patře věže se nachází expozice Památky na vlády města, která je součástí Historického muzea Krakova.
Radnice byla postavena v gotickém slohu. První informace o této radnici pochází z roku 1313, informace o věži jsou z roku 1383. Součástí komplexu byla kromě radnice a věže také městská sýpka. Radniční věž byla postavena na čtvercovém základě z kamenných bloků a cihel. Tři stěny zdobily kamenné obklady, které byly dokončený v roce 1444. Po dokončení těchto prací byla věž mnohem okrasnější než je dnes, neboť se nedochovala kamenická výzdoba a to poupata, kraby, sošky, baldachýny atd. Severní stěna věže není ozdobená, protože z této strany stála až do poloviny 19. století budova radnice. Současný vchod do věže vedl předtím z nádvoří. Na tomto průčelí se zachovaly erby Rzeczypospolité a Krakova.Dříve byla věž zakončená gotickou helmicí, ta ale dvakrát vyhořela, nejdříve v roce 1556 a později v roce 1680. Následnou rekonstrukci provedl Piotr Beber. Věž byla zvýšena o 6 metrů a zakončena novou barokní helmicí. V roce 1702 byla helmice opět ve špatném technickém stavu, proto byla nahrazena novou, která zde vydržela do dnešní doby. Úplně poslední rekonstrukce se uskutečnila v letech 1961 - 1965, při níž byly chybně zrekonstruovány arkýře v prvním patře. Před schody byly položeny dva klasicistní kamenní lvi.
Pod radnicí a částí dnešního náměstí se dochovaly velké sklepní prostory, které byly dříve používány mimo jiné i jako mučírna. Dochované mučící nástroje lze dnes vidět v domě Jana Matejki, který se nachází ve Floriánské ulici.

 

Barbakan

Barbakán je brána městské hradby a jedna z mála zachovaných částí někdejšího městského opěvnění Krakova. Jedná se o nejsevernější díl krakovského fortifikačního systému. Krakovský Barbakán je gotická stavba, která má kruhový tvar o vnitřním průměru 24,40 m, tloušťka zdí je více než 3 m. Dříve byl sjednocený s Floriánskou bránou a městskými hradbami. Byl ohraničen příkopem, jehož šířka byla 24 m a hloubka 3,5 m.
Barbakán byl vybudován za vlády krále Jana Olbrachta v letech 1498 - 1499 ve strachu před valašsko – tureckým útokem, který Krakovu hrozil po porážce polských vojsk po bitvě u Kozmina.
Na východní stěně se nachází pamětní deska, která připomíná krakovského občana Marcina Oracewicze, který podle legendy zachránil město před Rusy tím, že při nedostatku munice nabil do své zbraně knoflík a zastřelil nepřátelského velitele Panina.
Dnes je Barbakán součástí Historického muzea města Krakov. Slouží nejrůznějším výstavám a jiným akcím (např. mistrovství Polska v šermu, vystoupení skupin historického šermu a tance).

 

Židovská čtvrť Kazimierz

Kazimierz je jedna ze čtvrtí Krakova, která dnes administrativně spadá pod Městskou část I – Staré město. Od 14. do začátku 19. století byla samostatným městem, která ležela na jihu od Krakova, v jeho přímé blízkosti. Po mnoho staletí se zde prolínaly dvě významné kultury – židovská a křesťanská. Postupem času se tato čtvrť stala centrem židovského náboženství, vědy a kultury.
Kazimierz je místem, kde se prolínají židovské a křesťanské tradice. Dřívější Kazimierz se dělil na část křesťanskou a židovskou. Židovská část zahrnovala současné ulice Miodowa, Starowiślna, Św. Wawrzyńca, Wąska, Józefa a Nowa, které byly oddělené parkánem a kamennou zdí, která zde stála až do roku 1800. Na křižovatce ulic Jakuba a Józefa byla jedna ze tří vstupních bran. Centrem byla dnešní ulice Szeroka.
Na ulici Szeroka se nachází pět synagog. Nejstarší z nich je Stará synagoga, která byla během války zničena, později obnovena a dnes jsou v ní umístěny sbírky Historického muzea města Krakova. Jediná dnes aktivně fungující synagoga je synagoga Remuh. U ní se nachází jeden z nejstarších evropských židovských hřbitovů, na kterém byli židé pohřbíváni od poloviny 16. do poloviny 19. století.
Mezi nejvýznamnější památky čtvrti Kazimierz patří: Stará synagoga, Synagoga Izaaka Jakubowitcze, Synagoga Kupa, Synagoga Remuh, Tempelská synagoga, Vysoká synagoga, Popperova synagoga, Kostel Božího těla, Kostel sv. Kateřiny, Kostel sv. trojice.
Památky této čtvrti jsou od roku 1978 zaznamenány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Po mnoho let byla Kazimierz spojována s chatrčemi a opuštěnými domy, ale po pádu komunismu se začala vracet k životu. Významně k tomu přispěl Festival židovské kultury a film Stevena Spielberga Schindlerův seznam, ve kterém lze tuto čtvrť vidět. V dnešní době je Kazimierz považována za centrum nočního života. Nachází se zde spousta restaurací, hospod a kaváren, kde od ráda do večera sedí turisté.

 

Jagellonská univerzita

Jagellonská univerzita byla založena v roce 1364 a je považována za druhou nejstarší univerzitou ve střední Evropě (po Univerzitě Karlově v Praze). Univerzita byla po většinu své historie známa pod jménem Krakovská Akademie, ale v 19. století byla přejmenována na Jagellonskou univerzitu podle dynastie polských králů.
Univerzita byla založena na podnět krále Kazimíra III. Velikého 12. května 1364 pod oficiálním názvem Studium Generale. Po pražské univerzitě se tak stala druhou vysokou školou ve střední Evropě. Krátce poté vznikly další středoevropské univerzity. Krakovská univerzita byla vytvořena podle nejstarší evropské univerzity v Bolognii. Výuka se uskutečnila až v roce 1367 na fakultě svobodných umění, na lékařské a právní fakultě. Budova univerzity sídlila v té době pravděpodobně na Wawelu, v blízkosti samotného krále. Jeho nepředvídatelná smrt v roce 1370 a nezájem nástupce Ludvíka I. Uherského způsobily, že univerzitní aktivity byly postupně potlačeny. K obnovení činnosti došlo teprve za vlády Hedviky z Anjou a Vladislava II. Jagely kolem roku 1390. V prvních letech pomohla univerzitě především královna Hedvika, která jí ve své závěti zanechala veškerý svůj osobní majetek. Navíc dne 22. července 1400 věnoval král Vladislav univerzitním profesorům budovu Coleggium Maius, která se stala hlavním sídlem krakovského vysokého učení. 15. a 16. století bývá v historii univerzity označováno jako „Zlatý věk“. V té době došlo k jejímu největšímu rozvoji a stala se známou po celé Evropě. V roce 1402 jako první v Evropě vybudovala samostatnou katedru astronomie a matematiky. V první polovině 16. století se Krakovská Akademie postavila proti reformaci. To mělo za následek, že škola začala ztrácet většinu zahraničních studentů, kteří odešli jinam. Zůstali zde pouze Poláci a Litevci. V 17. století se rozhodující vliv na univerzitě pokoušeli získat jezuité, kteří byli podporováni králem Zikmundem III. Jezuitská scholastika byla uplatňována na úkor moderních vyučovacích metod a škola tak zcela ztratila bývalou mezinárodní prestiž. V 18. stoletím pomalu končilo kritické období. Zavedla se zde systematická výuka němčiny a francouzštiny, polského práva, geografie a vojenského inženýrství. Dále byla založena univerzitní hvězdárna, botanická zahrada, vznikaly rovněž první laboratoře a fakultní nemocnice. Polština se stala hlavním vyučovacím jazykem.Velkého významu nabyla univerzita v době tzv. Krakovské republiky v letech1815 - 1846. V tomto období měla velký vliv na státní politiku. V roce 1817 byl oficiální název univerzity změněn na Jagellonská univerzita. Od roku 1897 mohly na univerzitě studovat také ženy, nejdříve jenom farmacii. V roce 1918 jim byla povolena jako poslední i fakulta právní. V letech 1931 - 1939 byla vybudována nová budova Jagellonské knihovny, ale i přesto růst školy zbrzdila hospodářská krize. Rozvoj antisemitismu vyvrcholil ke konci 30. let, kdy bylo v akademickém roce 1937/1938 zavedeno omezení pro studenty židovského původu.

(Zdroj textu:  www.objevtepolsko.cz/krakov/

Zdroj menších fotografií: Internet, větší fotografie jsou moje.)

 

Dokument ČT "Na cestě po Krakově". Není pouze o Krakově, ale i o nedalekých solných dolech Wielicka a zavede diváky i do Zakopaneho.

www.ceskatelevize.cz/porady/1185966822-na-ceste/207562260120036-na-ceste-po-krakove/