Zkrocení zlé ženy - Městské divadlo Mladá Boleslav - hrad Kost

24.06.2016 23:57

Poslední představení, které jsem navštívila v divadelní sezóně 2015/16, bylo nádherné! Rozloučení s divadlem před prázdninami nemohlo být lepší.

William Shakespeare – ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY

Uváděno na nádvoří hradu Kost v rámci festivalu LETNÍ KOST PRO RADOST

Pokud není uvedeno jinak, pocházejí fotografie z webu a facebookových stránek Městského divadla Mladá Boleslav

 

překlad

Martin Hilský

režie

OSOBY A OBSAZENÍ

Pavel Khek

 

Hospodská

Ivana Nováčková

Baptista Minola

Petr Bucháček

Vincentio

Milan Koníček

Lucentio

Petr Mikeska

Petruccio/Opilec

Petr Halíček

Grumio

Martin Hrubý

Hortensio

Ivo Theimer

Gremio

Luděk Jiřík

Tranio

Petr Prokeš

Biondello

Roman Teprt

Angelo/Checca

Johana Nováčková j.h.

Giacomo/Chiara

Dagmar Teichmannová

Fabio/Fiona

Veronika Soumarová

Rocco/Ciccolina

Karolina Frydecká

Filippo/Roberta

Eva Reiterová

Pedant

Miroslav Babuský

Kateřina

Lucie Matoušková

Bianca

Sandra Černodrinská

Vdova

Ivana Nováčková

Sluha

Pavel Nedvěd

 

Moje postřehy

Do areálu hradu byli diváci vpuštěni jednu hodinu před začátkem představení. Protože jsme tam byli včas, podařilo se nám obsadit krásná místa ve druhé řadě, hned za židlemi vyhrazenými pro rodinu dal Borgo, majitele hradu. Myslím si ovšem, že rodina přenechala lístky někomu jinému, snad některým zaměstnancům. Před vchodem na nádvoří jsme viděli doprovodný program, žonglování, šermíře, ohňovou show, chůdy atd.

Představení samotné mě pak příjemně překvapilo. Vtipná hra, která má spád, v nejlepším slova smyslu konverzační komedie, plná hraní si se slovy v geniálním překladu profesora Hilského.

Velmi kvalitní Petruccio (Petr Halíček) a Kateřina (Lucie Matoušková), jejich temperament strhával publikum. Navíc oceňuji výkon Martina Hrubého kterého jsem si v MB už několikrát všimla, a také Petra Bucháčka.

Zaskočilo mě, že ve hře jsou až explicitní sexuální narážky, které mě uváděly do rozpaků, ale jsem přesvědčena, že Shakespeare to tak psal, že je to podle jeho záměru.

Zápletka:

Snad mělo jít o divadlo na divadle, neboť v jakési předehře se představila kočovná divadelní společnost, jejíž hlavní představitel (Petr Halíček) je opilec a lehkomyslník. Vidíme, jak ho hospodská vyhazuje z hospody a ukazuje se, že on nemá na zaplacení útraty.

Ve městě Padově žije bohatý kupec Baptista Minola (Petr Bucháček), který má dvě krásné dcery – mladší Biancu, která nazávazně laškuje s množstvím ženichů a starší Kateřinu (Lucie Matoušková), která má ostrý jazyk, každému nápadníkovi ostře odsekne a kvůli tomu je stále na ocet. Jak bylo v této inscenaci naznačeno, její zatrpklost možná také pramení z toho, že otec nadržuje Biance a k ní je nespravedlivý. Kolem těchto dvou dcer se točí dvě hlavní dějové linie příběhu.

Otec obou dívek nechce dovolit, aby se mladší dcera provdala dříve, než starší. Proto je třeba nejdříve najít ženicha pro Kateřinu. Tohoto úkolu se chopí Biančini nápadníci.

Vysvětlí světáckému a sebevědomému Petrucciovi (který do města právě přijel z Verony), že nevěstin otec je bohatý a dá Kateřině velké věno. Petruccio se kvůli penězům rozhodne Kateřinu získat stůj co stůj. Ve slovních potyčkách je jí rovnocenným partnerem a než se Kateřina naděje, je vdaná. Petruccio si ji ihned odváží z domu pryč a je rozhodnut ji zkrotit. Vydatně mu v tom pomáhá jeho sluha Grumio (Matrin Hrubý). Petruccio nejdříve dívce nedává ni k jídlu a posléze jí nedovolí ani na chvíli usnout. Drezúrou podobnou pěstování návyků u zvířat vede Kateřinu k poslušnosti, až nakonec nebohá dívka ze strachu tvrdí, že Slunce, které vidí, je Měsícem, jen proto, že Petruccio to tvrdí. Pointou celého tématu je, že proměněná Kateřina je tak šťastnější a Petruccio jako spokojený manžel si ji doopravdy zamiluje.

Mezitím probíhá soupeření nápadníků o Biancu. Jeden z nich pošle k dívce svého sluhu v převleku za učitele. Ten se má vydávat za něj samotného. Když dívčin otec má dát jasné a konečné slovo, chce vidět nápadníkova otce. Podvodník přemluví náhodného cestujícího, aby se vydával za jeho otce. Do toho ovšem přijíždí pravý otec… a vzniká klasická zamotaná fraška. Nakonec se ovšem i Bianca provdá za muže, kterého miluje. Jeden z jejích bývalých nápadníků si vezme bohatou vdovu. U hostiny se muži dostanou do při, kdo má poslušnou a poddajnou ženu, a vysmívají se Petrucciovi, že on to jistě nebude. Následuje známá sázka, kdy každý z manželů pošle pro svou ženu, a dohodnou se, že vyhrává muž té ženy, která přijde hned a bez odmlouvání. K všeobecnému překvapení se první dvě dámy nedostaví a přichází pouze Kateřina. Vrcholem hry je pak její monolog pokorné manželky.

Vztahující se články a recenze z Internetu

Zkrocení zlé ženy - obsah:

O ruku krásné Biancy, která je vzorem všech dívčích ctností, soupeří několik nápadníků: Padované Gremio a Hortensio, a když do města přijíždí syn velikého pisana, pan Lucenzio, stává se i on jejím ctitelem. Sice ji nikdy neviděl, ale už to, co se o ní povídá mu stačí. Poručí tedy svému sluhovi Traniovi, aby se převlékl na něj a šel se dvořit mladší dceři pana Babtisty. Sám se bude vydávat za učitele filosofie, gramatiky a poesie a vynasnaží si získat lásku krásné dívky.
Přibližne ve stejnou dobu do města přijíždí signore Petruccio, za svým přítelem Hortensiem. Svěří se mu, že jeho otec zemřel a že se konečně chce oženit. Potřeboval by ale nějakou krásnou a bohatou dívku. Hortensio mu s nadějí oznámí, že by pro něj nějakou tu dívku našel. Jmenuje se Kateřina, je prý krásná, až oči přecházejí, bohatá, jen má jednu vadu. Je hubatá, nesmlouvavá a hrubá. Je to prvorozená dcera zde váženého kubce, pana Babtisty Minoly. Pan Babtista, se zařekl, že dříve, než provdá svou mladší dceru Biancu, které se Hortensio dvoří, si musí právě tato Kateřina najít manžela.
Petruccio tím je nadšen a hned další den odchází s Hortensiem, převlečeným za učitele (tentokrát hudby) do domu pana Minoly.
Panové Tranio a Gremio, jsou novému nápadníkovi vděční, že si konečně jeden z nich bude moci vzít svou milovanou Biancu. Pan Babtista nejdříve Petruccia přemlouvá, že pro něj Kateřina není, jenže, když se signore pro něco rozhodne… Vyjednají, kdy bude svatba, jaké dostane věno, všechno to sepíší a pak se jde Kateřina podívat na svého nápadníka. Následuje snad nejlepší část knihy, hádka pana Pertuccia se slečnou Kateřinou. Scéna začíná slovy:

Petruccio: Dobrý den, Katko, to je tvé jméno, jak se mi doneslo.
Kateřina: To jméno, pane, je nedonošené, jsem Ka-te-ři-na! Vyřiďte to svým donašečům, ano?
Petruccio: Jakápak Ka-te-ři-na, Katka jsi, Kačenka, milá, někdy rozkacená, Katka, co umí řádit, jako kat. Pro mě jsi prostě Katka nebo Káča. Ta nejkrásnější Káča, ze všech Káč. Tak poslouchej ty moje kočičko, všude tě tolik chválí, pro tvou mírnost, tvou ctnost a krásu, pro něž není slov, tak napadlo mě, pojmout tě za ženu.
Kateřina: Případný nápad hodný nápadníka, když vás to pane mohlo napadnout, můžete zase hezky vypadnout!
Petruccio: Šoupeš tu se mnou, jako s nábytkem.
Kateřina: Já? Šoupat s vámi? Odsuňte se sám, vy trojnožko!
Petruccio: Já a trojnožka? Sedni si na mne.
Kateřina: Na to jsem moc těžká.
Petruccio: Nebo já na tebe?
Kateřina: Nejsem lehká, pane.
Petruccio: Neboj se, zlato, já tě neobtěžkám.
Kateřina: Obtěžujete! Už mi dejte pokoj!
Petruccio: I s postýlkou, ty má holubičko, vrků!
Kateřina: Prosím vás, pane, alespoň nevrkejte!
Petruccio: Přímo sršíš vtipem, jako sršeň.
Kateřina: Dejte si, pane pozor na žihadlo.
Petruccio: Nejlepší bude, když ho vytrhneme!
Kateřina: Nevíte, kde ho mám!
Petruccio: Kde ty ho máš? Kde vosa má svůj orgán bodavý?
Kateřina: Tak pozor, pane, já vás popíchám!
Petruccio: A čím čarárá, čím, čím, čím?
Kateřina: Vy jste mi ale pěkný ptáček! Jazykem!
Petruccio: Vosím jazykem na pěkného ptáčka? Fuj, jsem přeci šlechtic, urozený pán!
(…)


Nakonec se Kateřina ale musí přizpůsobit.
Je den svatby, svatebčané netrpělivě čekají, kněz už je nervózní a nevěsta má na krajíčku - všichni vyhlíží ženicha. Po několika hodinách přiběhne na panem Minolou sluha se staronovou zprávou, že se blíží signore Petruccio. Když se ho otec nevěsty zeptá, jak to myslí, sluha spustí, že pán má nový klobouk, ale starý kabát, boty sešlapané tak, že se v nich nedá chodit, jednu na přesku a druhou na tkaničku, kobylu vychrtlou a nakaženou snad všemi nemocemi, kterými to jde, nové sedlo a podocasník sametový, od dámského sedla. Všichni se zděsí, co to jen do něj vjelo, ale to už tu ženich je. Omlouvá se, že se někde zdržel a rychle odvádí Kateřinu do kostela. Tam se chová nesmírně hrubě. Například, když se ho kněz zeptá, jestli si bere nevěstu, odpoví: „No jasně, krucinál!” A zakleje tak, že svatý muž upustí svou bibli, když se tedy shýbne, aby ji zvedl, Petruccio ho uhodí do zad a kněz se válí pod nevěstou. „Necudo jeden, to máš místo trestu!” řve na něj ženich.
Když je konečně po obřadu, má se jít ke stolu, Petruccio se se všemi rozloučí a chystá se k odchodu. Kateřina mu odvětí, že ona tam zůstane, ať si jede třeba sám. Na to se novomanžel tak rozzlobí, že Kateřina raději odchází. Na cestu do Petrucciova domu však neměla Kateřina ještě dlouho zapomenout. Když sjíždí ze srázu, spadne z koně do bahna a manžel nevybíravými slovy za všechno viní sluhu, který je v tom naprosto nevinně. Toho zmlátí, místo toho, aby pomohl své ženě z bláta. Ona se rozbrečí a vysvětluje, že sluha za to opravdu nemůže a on láteří ještě víc, až jim utečou koně…
Po dalších takových příhodách se konečně dostanou do Petrucciova domu, Kateřina se pouští, celá hladová, do připravené večeře. Na to ženich začne znovu křičet, že jídlo je připálené a večeři jí sebere. Ten večer se tedy postí a odchází spát. Jenže manžel celou noc prokřičí, čistě „z péče, jakou o ni má.” Toto trvá ještě několik dní. Kateřina začíná chápat, že nemá smysl, se s ním hádat a je o dost jednodušší, dělat, co on chce.
Mezitím v domě Babtisty Minoly se nápadníci dál dvoří krásné Biance. Babtista rozhodne, že jeho dceru dostane ten, kdo se o ni lépe postará, kdo může více nabídnout. Nad starcem Gremiem vyhrává Tranio převlečen za Lucenzia, ale pouze pod podmínkou, že se za něj zaručí otec. Jenže, kde je panu Vincenziovi konec a dal by vůbec všechno synovi, jen proto, aby si mohl vzít dívku svých snů? Tak Tranio vymyslí lest. Domnělý Lucenzio, vytvoří si domnělého otce Vincenzia. Seženou na ulici nějakého starce a řeknou mu, co má dělat.
V domě pana Babtisty stále probíhá výuka. Hortenzio se v roli hudebníka pokouší získat si přízeň krásné Biancy, ale moc se mu to nevede. Té se totiž líbí její druhý učitel, převlečený Lucenzio. Celou lest jí prozradí a ona souhlasí, že se spolu tajně oddají. Biančin otec povolí Trániovi oženit se s jeho mladší dcerou a hned jim vystrojí svatbu. Na tu je samozřejmě pozvána i Kateřina se svým mužem. Ta je dychtivá dostat se z tohoto venkovského sídla a zase vidět rodinu.
Petruccio pro ni objedná celou řadu krejčích a kloboučníků, jen aby si vybrala. Ale když jim nádherné šaty hotové dovezou, Petruccio je roztrhá pod záminkou toho, že to krejčí udělal všechno špatně a že přece jeho drahá může jít i v těchto starých obnošených šatech, které má na sobě. Nakonec ale nešťastná dívka dostane nějaké nádherné šaty a odjíždějí zpět do Padovy. Po cestě potkají starého pána a Petruccio nařídí své ženě, aby tu krásnou „mladou dívku”, políbila na líčka a popřála jí krásnou cestu. Kateřina neodmlouvá a políbí zmateného kmeta na tvář. Pak ji ale Petruccio napomene, že to přece není, žádná mladá dívka, nýbrž starý, seschlý pán. I to Kateřina uzná a dědečkovi se omluví. Když se pán vzpamatuje z překvapení, řekne jim, že se jmenuje Vincenzio. Manželé mu oznámí, že se jeho syn se dnes žení a ať tedy jede s nimi.
Když se pan otec dostane k Lucenziovu domu všichni dělají, že ho v životě neviděli. Tranio je oblečen do neuvěřitelně drahých šatů a tvrdí mu, že je Lucenzio, to vše je na starého pána trochu moc. Signore Vincenzio ztropí scénu, že Tranio zavraždil svého pána, ale to už přichází Lucenzio se svou novou ženou Biancou a všechno vysvětlují. Nakonec jim jak pan Babtista, tak pan Vincenzio odpouštějí. A všichni odchází na svatbu.
Tam se spolu baví Petruccio, Lucenzio a Hortensio, který se mezitím oženil s hezkou vdovou a vsadí se o poslušnost svých manželek. Každý pošle sluhu pro svou paní, ať okamžitě přijde. Která bez odmlouvání dorazí, ten manžel získá od každého sto dukátů. Ani vdovička ani Bianca nepřijde a ještě pošlou svému manželovi vzkaz, ve smyslu, že jestli něco potřebují, tak mají také nohy. Když pak Pertuccio pošle sluhu Grumia pro Kateřinu, během minuty je u něj. Nikdo nevěří svým očím a když jí muž nakáže, aby přivedla Biancu a vdovu, bez řečí jeho příkaz vykoná. Celá hra končí tím, že Kateřina káže těm dvěma zpupným ženám, že manžel je jejich ochránce, jejich pán a všechna jeho přání se mají bez otálení plnit. Protože, on se stará o jejich pohodlí, zatímco sám je někde ve válce a riskuje svůj život. Povídá o tom, že ona byla taky tak hubatá, každé slovo splácela slovem a čin činem. Ale o co k ní víc sedí slova poslušnosti, jak ví vyhovuje se takhle chovat a vlastně je teď nadmíru spokojená.

https://www.ctenar.net/zobraz_clanek.php?id_clanek=49f466f3eed81

Článek z novinky.cz - podtržené pasáže mě uchvátily svou výstižností

Přestože má česká lingvistika ve svých řadách tak kongeniálního zprostředkovatele odkazů anglické literatury, jakým je překladatel Martin Hilský, byl už divák několikrát, nezřídka i v hledišti Národního divadla, svědkem naprosto bezkrevně, a tudíž trestuhodně marně tlumočených slovních hříček krále světového dramatu.

Budiž řečeno hned na začátku, že nad mladoboleslavskou inscenací Zkrocení zlé ženy by mohli král světového dramatu i jeho český překladatel jásat: Její celá první půle je vysloveně vzorovou ukázkou hereckého a režijního citu pro jazyk, při níž v plné kráse vyniknou a zazáří taková perlivá jazyková spojení, jako třeba „padavky z Padovy“, nebo „nedonošené jméno“ v kombinaci s „donašeči“.

(...)

V Petrucciovi Petra Halíčka a Kateřině Lucie Matouškové má Khekem řízený inscenační stroj, promazaný nejen neustálým pohybem, ale i hudbou a zvuky, při jízdě tou nejklasičtější světovou klasikou takřka ideální navigátory. Seznamovací scéna Petruccia a Kateřiny patří vysloveně k tomu nejlepšímu, co kdy boleslavské divadlo vidělo: Herecký pár na prahu čtyřicítky tu onu fyzicky nesmírně složitou choreografii vzájemného zápolení dvou dominantních bytostí opačného pohlaví provádí s grandiózní lehkostí a místo funění, na které by už měl s přicházejícím věkem nárok, přitom ještě jen tak mimochodem recituje Shakespeara. A jak!

V rolích naplněných temperamentem je velmi ošemetné nasazovat totální forte hned od počátku, ale Lucie Matoušková jako Kateřina zrádné zákruty téhle velmi svízelné metody vybírá hlavně díky značné variabilitě intonace s přehledem a bez ztráty diváckého zájmu. Pokud má někde slabší místo, pak snad v závěrečném monologu pokorné manželky. To na Halíčkově Petrucciovi nenajdou slabinu ani největší hnidopiši. Takřka kompletní ženská polovina souboru jim v té vzrušující tělesné i slovní přetahované dělá vysloveně jarmareční publikum.

https://www.novinky.cz/vase-zpravy/stredocesky-kraj/mlada-boleslav/3598-20503-prihlizet-kroceni-shakespeara-v-mlade-boleslavi-je-vyslovena-radost.html

(Na tomto snímku ze stránek divadla je v roli Bianky zachycena ještě herečka Petra Nakládalová. V červnu 2016 je však na mateřeké dovolené s dcerou Justýnkou, kterou má s kolegou Petrem Halíčkem, proto postavu Bianky hrála Sandra Černodrinská.)

Pro úplnost - Biancu hrála Sandra Černodrinská, zde na snímku z jiné inscenace.

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY

Shakespeare napsal hru, jejíž název zní v angličtině The Taming of the Shrew. Slovo „shrew“ ovšem neznamenalo pouze odmlouvačnou, panovačnou, zlou ženu. V patnáctém století bylo synonymem pro slovo ďábel. A tak se možná od krocení žen dostaneme k exorcistickému vymítání ďábla. Ještě dříve (kolem roku 1250) znamenalo „shrew“ zlého a zlomyslného MUŽE. A pak se v tom vyznejte. Shakespeare vše mistrně zamotává a člověk si klade otázku: Kdo koho vlastně krotí? A má ten věčný souboj vítěze a poražené? Jsou muži a ženy opravdu dva rozdílné živočišné druhy?
https://www.mdmb.cz/PlayDetail/3

Fotografie pocházejí z webu a facebookových stránek Městského divadla Mladá Boleslav

 

Shakespeare baví diváky na Kosti

Divadlo na divadle

Představení je odehráno jako divadlo na divadle. Hra začíná tím, že opilec (Petr Halíček) je vyhozen z hospody a kolem právě prochází kejklíři, šašci a vůz jedoucí po dlažbě. Opilec se mění na Petruccia a také ostatní kočovní herci na sebe berou podoby dalších postav Shakespearova dramatu a vstupují do příběhu.

Romantické prostředí hradu, historické kulisy, teplé počasí a výborné výkony herců se odrazily na reakcích diváků. Před téměř zaplněným hledištěm byla odehrána temperamentní podívaná plná vtipných scén, nadsázky a náročných fyzických výkonů hlavních aktérů –  Petra Halíčka (Petruccio) a Lucie Matouškové (Kateřina).

Rekvizity ze second handu

Protože samotné představení Zkrocení zlé ženy hrají potulní herci, také rekvizity by tomuto faktu měli odpovídat. A skutečně vypadají tak, jakoby byly z druhé ruky. Nad scénou svítí pestrobarevné žárovky, vchod scény zakrývá těžký závěs a samotné rekvizity a kostýmy budí dojem ošuntělosti a opotřebovanosti.

Všichni herci na scénu!

Tvůrci představení vsadili na komediantskou stylizaci hry a proto komické výstupy, které se na jevišti odehrávají, působí až groteskně. Což ještě umocňuje pestrá škála zvuků, které vydávají herci pod jevištěm, když právě nehrají.

Za zmínku zde stojí především Miroslav Babuský, který doprovází představení hrou na bubny. Ostatní herci, kteří právě nehrají či nedoprovázejí podívanou svými hlasivkami, zůstávají dále součástí děje. Vystupují z rolí Shakespearovy komedie a stávají se opět členy kočovného divadla, kteří svými gagy komentují děj.

https://generace21.cz/29985-shakespeare-bavi-divaky-na-kosti/

**********************************************************************************************************************************

Poslední 4 snímky: JS

 

William Shakespeare / Zkrocení zlé ženy

Že je to v úplném znění hra daleko méně jednoznačná, než jak bývá vykládána ve školních přehledech (tzv. „obsahy“), totiž dvě dcery, hodná a hubatá, aby bylo možno provdat hodnout, musí být nejdříve udána ta druhá, její nápadník dělá vše obráceně, až nakonec zesměšněná dívka zkrotne, vykládá překladatel Martin Hilský v úvodu ke svému překladu. Samotný příběh je jedním ze tří zrcadel, přičemž první je „Předehra“ (ta se právě dost často vynechává), v níž je Kryštof Šikulka (Christopher Sly), vandrák a opilec předmětem žertu lovců, kteří jej převléknou za šlechtice a řeknou mu, že jeho dřívější realita byl sen. Druhou hrou jsou záměny a převleky postav v příběhu Lucentia a Biancy, respektive jejích třech nápadníků a jejich snaha najít ženicha její starší sestře Kateřině,  a teprve ten třetí příběh, je krocení této bytosti nazvané v angličtině „shrew“, což byl rejsek, pak zlomyslný muž, u Chaucera v Canterburských povídkách „ďábel“ a konečně u Shakespeara odmlouvačná žena. V epilogu se opilec probudí zase před hospodou, můžeme tedy celý příběh interpretovat jako jeho sen. (Pravda, v Hilského souborném vydání tento epilog není zařazen.)

Co mne zaujalo v oné „druhé složce“, totiž rozhovoru Biančiných nápadníků (Gremio, Hortensio, Lucentio) se sluhy (kteří jsou v rozhovoru „rovnocenní“, zde Tranio) o tom, co bychom dnes nazvali „životní styl“ a co bychom mohli vnímat jako „moralizování“, kdyby nebyla Ctnost popírána a co naopak představuje vytváření obrazu renesančního šlechtice, jehož klíčovým slovem je „pozemský život“: (Tranio:) Jen, dobrý pane, pěstujme svou Ctnost / a všechnu mravní vědu umírněně, / aby z nás nebyl suchý špalek Ctností, / co Aristotela zná nazpaměť, / leč Ovidia hloupě zapírá. Logické soudy bruste na svých známých / a rétoriku v každodenní řeči, / poezií, hudbou bystřete si rozum, / matematiku, metafyziku / si uždibujte jen tak podle chuti. / K ničemu není věda bez radosti, / dělejte jenom to, co máte rád.
Nastávají tedy námluvy. Petruchio jde na věc přímočaře: jmění všechno mění / a bez jmění štěstí v lásce není, a pokud se naskytne bohatá nevěsta, vezme si ji, i kdyby byla stará jako Sibylla a hádavá jak Sokratova Xantipa. Zatímco Biančini nápadníci jdou na to lstí (převleky, Lucentio převlečený za Cambia a v chudém šatu, Petruchio a Hortensio převlečený za Litia  a Tranio převlečený za Lucentia a Biondello s loutnou a knihami, cituji poznámku při jejich vstoupení) – a Gremio to komentuje: To není lumpárna, ale podnikavost. Že to těm mladým dneska pálí, co? A když daj pěkně hlavy dohromady, vypálí starouškům rybník natošup! Paradoxně má Petruchio větší úspěch než Hortensio, který přijde z výuky hry na loutnu s rozbitou hlavou – „Však já ti zabrnkám, ty prstoklade!“ a narazí mi loutnu na hlavu. Rozebírám to v těchto detailech proto, abych poukázal na to, jak se „druhá“ a „třetí“ hra vzájemně relativizují, přičemž nebudeme zpochybňovat, že dominantní, patriarchální model chování Petruchia je poněkud za hranicemi, mírně řečeno.

Další relativizací je renesanční hra se slovy, jakou známe i z jiných komedií, napsaných v této době (Dva páni z Verony, Jak se vám líbí, Komedie omylů aj.). Hned při prvním setkání jsou první slova obou takováto:
Petruchio: Dobrý den, Katko – to je tvoje jméno, jak se mi doneslo.
Kateřina: To jméno, pane, je nedonošené. Jsem Kateřina. Vyřiďte to svým donašečům, ano?
Petruchio: Jakápak Kateřina! Katka jsi, Kačenka milá, někdy rozkacená, Katka, co umí řádit jako kat, pro mě jsi prostě Katka nebo Káča, ta nejkrásnější Káča ze všech Káč, teď poslouchej, ty moje kočičko, všude tě tolik chválí pro tvou mírnost, tvou ctnost a krásu, pro něž není slov, že napadlo mne pojmout tě za ženu.
Kateřina: Případný nápad hodný nápadníka! Když vás to mohlo, pane, napadnout, můžete zase hezky vypadnout.
Dál už si to můžeme přečíst v kterémkoli „obsahu“, pokud se chceme omezit jen na děj a nechceme si vychutnat všechny peripetie, jazykově excelentní jako v předchozím krátkém úryvku. Pokračování přepsaného úryvku najdeme nicméně dole na odkazu www.ctenar.net.  Komické, zábavné je to od této chvíle už napořád, komičtí jsou nápadníci Bianky, to, jak vyvádí Petruchio při svatbě (Sám ďábel je to, satanáš a čert!), jak z veselky nevěstu odvleče, zatímco ostatní hodují,  scény se šaty, které nakonec odmítne, známé dohady o tom, co je slunce a co měsíc, nucení oslovovat muže jako ženu (ony proměny tohoto druhu v nejrůznějších formách jsou zvláštní kapitolou v Shakespearově poetice) atd.. A nakonec ta závěrečná sázka mezi Petruchiem a ostatními džentlmeny, kdo má doma větší saň, která definitivně ukáže, jak se věci mají. Včetně expozé Kateřiny, jak muž je pro svou ženu pán, král, život a vladař, hospodář a hlava.