Vlasta Rut Sidonová - Jídelna Šalom a jiné židovské povídky z dnešní Prahy
SIDONOVÁ, Vlasta Rut. Jídelna Šalom a jiné židovské povídky z dnešní Prahy. 1. vyd. Praha: BVD, 2012, 103 s. ISBN 978-80-87090-51-0.
Kniha
Židovská komunita i kultura patřily k Praze odjakživa. Tradice a legendy židovské Prahy vábí na Staré Město každý den tisíce zahraničních turistů, ale i současný život kolem židovské obce bývá často zvenčí vnímán jako by byl obestřen zvláštní mystickou aurou. Šestnáct povídek Vlasty Rut Sidonové přibližuje českým čtenářům právě současnou atmosféru každodenního života této komunity. V této knize jsou shrnuty pod zdánlivě všedním názvem Jídelna Šalom, ve které se dnes setkávají u košer jídla Židé z Prahy i z celého světa ve všední den i o svátcích…Tyto povídky jsou křehké a civilní, ale přesto je z nich patrné, že vznikly v prostředí současné židovské Prahy. Jsou proto trochu jiné, a o to zajímavější. Kniha je doplněna sugestivními fotografiemi Harry Farkaše a Františka Čermáka.
Povídky:
- Sci-fi 2005
- Voda v mikve
- Suka v Praze
- Pesach
- Křídla mi nevadí
- Afričan
- Souhvězdí Berana
- Jídelna Šalom
- Sar-el
- Čarodějnice musí zemřít
- Zámek bez klíče
- Tonoucí ve vyschlém řečišti
- Heike a Judit
- Spolužáci
- Nebe nad námi
- Krátký let
Můj názor
Povídky jsou čtivé a hezké. Myslím si, že nejde o žádné převratné literární dílo, ale jeho hlavní smysl je v tom, že přitažlivou formou seznamují majoritní čtenářskou obec se životem současných Židů v naší zemi. Velká většina z nás o životě židovské komunity neví nic, v nejlepším případě si vzpomene na prvorepublikové povídky Ivana Olbrachta z Podkarpatské Rusi. Překvapivé pak může být zjištění, že i dnes v Praze žijí lidé, kteří jedí košer jídlo a využívají rituální lázeň mikve.
Nejsilněji na mě zapůsobila povídka "Souhvězdí Berana". Vypráví o starém muži, který žije osaměle v pražském bytě v nájemním domě. Ostatní nájemníci nejsou Židé a vyčítají mu, že má stále v okně viditelně umístěný židovský sedmiramenný svícen - menoru. Bojí se, že v exponovaném místě Prahy by se kvůli tomu snad mohl celý dům stát obětí útoku. Muž jako jediný z rodiny přežil 2. světovou válku, oba rodiče i bratr zahynuli v koncentračních táborech. Od té doby si v sobě nese silnou nenávist k Německu a Němcům. Když se po válce vrátil do Prahy, jediné, co dostal zpátky z rodinného majetku, byl perský koberec, který byl v úschově u známé v Holešovicích - ona jako jediná dítěti nezapřela jeho majetek. Koberec byl jediné, co si jako věno přinesl do manželství. Jeho manželka nikdy nezapomínala na to, aby na významné židovské svátky byl koberec vyčištěný a skvěl se v plné kráse. Od té doby uplynulo už ale mnoho let, žena mu zemřela před osmi lety a muž nyní žije sám. Koberec je zašlý - už na Pesach nebyl v pořádku, a na blížící se Roš ha-šana je bezpodmínečně nutné ho vyčistit. S touto prací mu pomáhá dobrovolník z židovské obce, mladík jménem Robin. Robin je Němec, který přijel do Prahy naučit se česky a dobrovolně pracovat v Židovské obci, snad aby tak symbolicky odčinil vinu svého národa. Přátelské sbližování dvou mužů, které dělí věkový rozdíl dvou generací, národnost a nezhojitelné rány, které nezavinil ani jeden z nich, je působivým aspektem této povídky.
V titulní povídce "Jídelna Šalom" se dvě starší ženy setkávají v jídelně v přízemí Židovské radnice, kde se podávají košer jídla. Tématem jejich rozhovoru jsou děti a vnoučata. Starší z žen má dva syny, oba žijí s rodinami v cizině, každý na jiném konci světa. Mladší právě čelí podobným starostem - její mladí chtějí i s vnučkou odjet do jiné země a zůstat tam natrvalo. Až potud snad je vyznění povídky obecně lidské, nikoli specificky židovské, jde o zakotvení jedince, o důležitost rodinné sounáležitost. Ovšem k starostem osamělých matek a babiček přistupují ještě specificky židovské momenty, které ke čtenáři promlouvají ústy starší z žen. Například podvědomý strach o holou existenci, zakódovaný v genech Židů po mnoho generací, vyjádřený větou "Kdykoli se našinci narodí dítě, hned se s obavami rozhlížíme, kdo mu chce ublížit". Další z bolestných otázek jsou její vzpomínky na hrůzy prožité za války. Mladá generace je nechce poslouchat a ona tu zůstává sama, s myšlenkami, které ji pronásledují a které nemůže unést. Chodí s nimi alespoň za terapeutkou. Ta ji vyslechne, ale její odborná rada je, aby mladé nenutila k poslouchání bolestných vzpomínek, protože by tak na ně mohla přenést tramata s nimi spojená.
Rozhlasová adaptace
Čtení na pokračování na Dvojce ČRo: Pětidílnou četbu z knihy Jídelna Šalom a jiné židovské povídky z dnešní Prahy připravila Hana Soukupová. Režisér Luboš Koníř ji natočil s Magdalenou Sidonovou a Jiřím Ornestem.
Rozhlasové zpracování knihy je opatřeno nádherným hudebním doprovodem. Nevím, jestli to byl soubor Mišpacha, nebo jiný, ale velice krásně hraje a zpívá tradiční židovské písně. Ústředním motivem prvních tří rozhlasových dílů je píseň "". Ve čtvrtém díle dokonce zazní Izraelská národní hymna "Hatikva" (Naděje). (www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/hatikva.html).
(Mimochodem, na tomto videu na Youtube www.youtube.com/watch?v=RHy29bn4zeE zpívá Hatikvu herečka Barbra Streisand. Poslechněte si první tóny - nepřipomínají vám něco??? )
Vzpomněla jsem si při té příležitosti na dvě MC kazety, staré už asi skoro 20 let, které jsem mívala velice ráda a často jsem je poslouchala. Byly to židovské písně od hudební skupiny Ester (Kateřina Hajdovská-Tlustá a Alexandr (Lesik) Hajdovský). Odtud znám většinu z těchto židovských písní. Už jsem ty kazety dlouho neslyšela, kdo ví, kde skončily... Zde je alespoň odkaz na webové stránky skupina Ester: www.ester.euweb.cz/czhlava.htm
O autorce
Vlasta Rut Sidonová (*14. února 1953)
Vlasta Rut Sidonová, rozená Soustružníková, se narodila v severních Čechách v rodině, která se do Sudet přistěhovala v roce 1945 z Prahy. Vystudovala speciální pedagogiku a krizovou intervenci, učila postižené děti a pracovala na Lince důvěry v Liberci a v Praze.
Má syna a dceru.
Žije s manželem, který je rabínem, v Praze, kde spolu položili základy pro činnost Židovské obce po roce 1990. Psát začala jako třicetiletá, a to poezii. Povídky publikuje v novinách třetí rok.
Jeden rozhovor s autorkou tady:
Další zajímavý rozhovor tady: