17.02.2014 23:20

Moliére - Scapinova šibalství

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, (1622 – 1673) byl francouzský herec, spisovatel a dramatik období přelomu baroka a klasicismu.

Scapinova šibalství (Les Fourberies de Scapin) je komedie o třech dějstvích, která byla poprvé uvedena 24. května 1671 v divadle Palais-Royal v Paříži.

K napsání hry o šibalovi Scapinovi, obyčejném sluhovi, který se stará jen o svůj vlastní prospěch, k jehož dosažení používá všelijakých intrik a slovíčkaření, přičemž svým důvtipem a chytrostí strčí všechny vysoké pány a paničky do kapsy, inspirovala Moliéra antická Terentiova komedie Formio a commedia dell'arte, konkrétně postava vychytralého Brighelly.

Vykutálený sluha Scapin, mazaný intrikán, se dovede vyplést z každé situace.  Pomůže dvěma mladým mužům k jejich štěstí tak, že lstí vyláká od jejich otců, velkých skrblíků, peníze, a tak se mladíci mohou oženit se svými vyvolenými dívkami. Scapinovy žerty a mazané triky sice budou odhaleny, ale nakonec se vlastní chytrostí sluha trestu přece jen vyhne. Zamotaná historie s mnoha fraškovitými výstupy se šťastně rozuzlí. Moliere nechtěl však jen diváka bavit, chtěl ho i vychovávat. Hra, jejíž děj je umístěn do Neapole, je barvitým vtipným realistickým obrazem ze života měšťanů XVII. století. Patří trvale ke klasickému repertoáru světových i našich divadel.

OBSAH:

Děj se odehrává v Neapoli v 17. století. (Zajímavostí je, že Scapino podle originálního scénáře pocházel ze severní Itálie, z Bergama, a mluvil s výrazným německým akcentem).

Příběh začíná ve chvíli, kdy se vrací urození páni Geront a Argant z dvouměsíční plavby domů a nacházejí tam své syny Leandra a Oktavia - jednoho beznadějně zamilovaného do neznámé dívky bydlící s tlupou cikánů, druhého již rovnou tajně, bez otcova svolení, ženatého s chudou dívkou z města. Je z toho obrovské pozdvižení, zvláště když původní záměr, se kterým otcové připluli, byl, že Geront a Argant chtějí své děti vzájemně provdat a oženit. Poté, co staří zjistí, co jejich synové vyvedli, chtějí své syny nejdříve vydědit, potom vést soud ke zrušení sňatku, zkrátka hrozí všelijakými nelibě znějícími možnými řešeními problému. Zoufalí synové se zatím snaží za každou cenu vymyslet nějaký plán, který by vše zachránil. Sami však na to nestačí, a tak jim pomáhá vychytralý sluha Scapino, který však celou záležitost ještě více zamotává vykládáním lží a podváděním všeho druhu.
Argantovi namluví, že sňatek je možné zrušit pouze pokud dá 200 pistolí bratrovi nevěsty, krvelačnému rváči. Mnohem více námahy mu dá dostat 500 tolarů od Geronta, i když mu namluví, že jeho syna unesla turecká galéra, a jako výkupné za něj požaduje tyto peníze. Protože bylo tak obtížné dostat z Geronta i halíř na vlastního syna, rozhodl se Scapino maličko pomstít. Namluvil muži, že jej chtějí zmlátit místo Oktáva, a pak jej ukryl do pytle, do něhož sám tloukl s kvílením, jako by jej bili. Ale stařec nebyl zas tak hloupý a brzy na to přišel. Nakonec se ještě celou lest dozvěděl od samotné Zerbinetty, která jej považovala za někoho jiného.
Vyústění hry je nakonec vskutku komické, jak se na frašku sluší a patří. Vyjde totiž najevo, že úplnou náhodou je Hyacinta (novomanželka Oktavia) dcerou Geronta - ten totiž až do té doby sice věděl, že má nějakou dceru a slíbil ji Argantovi pro jeho syna, ale protože jde o nemanželské dítě, žije celou dobu v ústraní jako chudá dívka a jeden druhého nikdy neviděli. Tímto se tedy starý Geront najednou stává otcem Leandra i Hyacinty.
Cikánská dívka Zerbietta je zas, rovněž dílem náhody, dcerou Arganta, kterou ve věku čtyř let unesli cikáni a otec ji pak už nikdy nespatřil.K vlastní rodině dívku poutal pouze malý náramek, který měla u sebe. Díky náramku také nakonec vyjde najevo pravda o jejím původu. Zerbietta je tedy zcela nově sestrou Oktavia.
Nakonec jsou všichni spokojení, protože každý z mladíků si vezme sestrou toho druhého, zcela podle přání svých otců.
Vychytralý Scapino, hrající si na umírajícího, dostane od všech odpuštění za svá šibalství.

 

QUOTATIONS - CITÁTY

"À vous dire la vérité, il y a peu de choses qui me soient impossibles, quand je veux m'y mêler."
Scapin, Act 1, Scene 2
"To tell you the truth, there are few things that I find impossible, when I want to do them."
"Abych vám řekl pravdu, existuje jen málo věcí, které jsou pro mě nemožné, když je chci udělat."

"Il vaut mieux encore d'être marié que mort."
Scapin, Act 1, Scene 4
"It's better to be married than to be dead."
"Je lepší být ženatý, nežli být  mrtvý."

"Mais que diable est-il allé faire dans cette galère?"
Géronte, Act 2, Scene 7
"What the devil was he doing in that galley?"
"Co proboha dělal na té galéře?"
(This line prompted a new word in French: "galère" now also has the meaning "a cumbersome, painful business." / srovnej: Qu'est-il allé faire dans cette galère ? - Why did he get involved in this business? french.about.com/od/vocabulary/g/galere.htm )

 

 

SCAPINOVA ŠIBALSTVÍ v podání souboru Městského divadla Mladá Boleslav

V pondělí 17. února 2014 uvádělo Městské divadlo v Turnově představení Scapinových šibalství v nastudování mladoboleslavských herců.

OSOBY A OBSAZENÍ:

"Scapinova šibalství v Mladé Boleslavi – recenze

Nejnovější premiéra Scapinových šibalství v Městském divadle Mladá Boleslav v režii Jana Nováka a s Matoušem Rumlem v titulní roli je podle ohlasů diváků trefou do černého.

Moliérova Scapinova šibalství patří ke klasickým titulům, které nabízejí divákům nekomplikovanou, příjemnou podívanou, a jsou pro soubor možností ukázat to nejlepší z hereckého řemesla. Nový překlad Jiřího Žáka (předtím byl tento překlad uveden jen jednou – v Národním divadle Brno) a režie Jana Nováka, společně s vtipně řešenou scénou Ivo Žídka a půvabnými kostýmy Josefa Jelínka poskytly hercům dobrou rozjezdovou dráhu. 

Titul byl od začátku připravován pro zdejší hvězdu Matouše Rumla. Ten nejen že prokázal svou dokonalou připravenost, ale navíc dokázal svou energií strhnout k neobvykle živým výkonům i ostatní herce. Budete-li hledat v dnešní generaci pokračovatele pohotových komiků typu V+W, pak je to právě on. Jeho Scapino má v sobě čirou radost ze života, kočičí pohyblivost, a zdá se, jako by všechny ty nápady, kterými obluzuje staré pány, byly opravdu z jeho hlavy. Přesně vyvažuje Scapinovu sebestřednost, vychytralost, ale zároveň vědomí jisté podřízenosti. Jeho škodolibost je provázena smyslem pro realitu a pro čest. Strhne na sebe pozornost už ve chvíli, kdy „projíždí“ v pozadí scény, aby nakonec s perfektní piruetou zabrzdil své jezdící boty na forbíně. Žádný z diváků jistě nezapomene na scénu, kdy jako úhoř proplouvá přímo pod jejich nohama, či obíhačku, kdy na pomalejší kumpány vykukuje z okének na nejrůznějších stranách jeviště. 

A to jsem se ještě nezmínila o slovních improvizacích vůči publiku, včetně drobných aktualizačních momentů, či zcizovacích efektů, kdy vypadává z děje a komentuje třeba fiktivní proměnu hlediště z moře v město. 

V této konstelaci pochopitelně ostatní hrají jen druhé housle, ale i ty jsou dobře naladěny. Scapinovi sekunduje Silvestr Petra Prokeše, který je jeho odrazovou deskou, a se svědomitým moulovstvím i smyslem pro gag realizuje jeho nápady. Miroslav Babuský v roli lakomce Arganta a Petr Bucháček jako Geront svědomitě vypracovali dvě verze důležitých, rozvážných pánů, z nichž každý má svou slabost – ať už je to pečlivé střádání penízků, či neutuchající přemoudřelá žvanivost. 

Jejich povedení synkové – zlatá mládež s pankáčskými módními účesy a smyslem pro krásu vnadných dívek a hospodských radovánek – Oktáv Martina Hrubého a Leandr Iva Theimera jako by byli otisky svých otců za mlada, ať už ve své natvrdlosti, ale i ve velkopanské rozcapenosti. 

Dámy, byť o ně jde především, zůstávají tak trochu stranou – mají být především hezkou ozdobou, a tuto roli plní s půvabem jak Hyacinta Lucie Matouškové, tak Zerbineta Dagmar Teichmannové či hubatá služka Nerina Evy Horké. 

Jak se ukazuje, oprášená stará hra, i jednostrunné typy, inspirované commedií dell´arte, mohou dobře pobavit i dnes. A to bez sprostých slov, prvoplánových lascivit a násilných aktualizací. Tento typ představení si nedělá ambice na nějaké novátorství, je to staré dobré, plnokrevné divadlo, s kterým se dnes na scéně setkáme už zřídka. A právě tohle divadlo diváci milují".

Autor:  Jana Soprová
www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/scapinova-sibalstvi-v-mlade-boleslavi-recenze--1048507

 

 

 

TV film SCAPINOVA ŠIBALSTVÍ (1961)

Natočen podle Moliérovy frašky s Ladislavem Peškem v titulní roli. Televizní adaptace využila baletních scén, které byly v Moliérově době součástí představení, a ve stylu commedie dell'arte ji nápaditě inscenoval režisér František Filip. Kromě L. Peška v titulní roli si v inscenaci zahráli komické bohaté skrblíky J. Marvan a F. Filipovský.