Robinson Crusoé - Divadlo F. X. Šaldy, Liberec

28.02.2013 23:24

Opera comique v českém jazyce podle libreta M. E. Cormona a H. Crémieuxe

Osoby a obsazení

Robinson Crusoé                                    Josef MORAVEC

Edwige                                                  Libuše MORAVCOVÁ MYŘÁTSKÁ

Toby, synovec Sira Williama Crusoé         Michal BRAGAGNOLO

Susanne, jeho manželka                          Věra POLÁCHOVÁ

Pátek                                                     Dana ŠŤASTNÁ

Sir William Crusoé                                   Pavel VANČURA

Debora Crusoé, Robinsonova matka          Blanka ČERNÁ

Istvan Mahojakobicz, náčelník Tamayů      Jiří DAVID

Atkins, kapitán pirátů                               Břetislav SCHEJBAL

Víte, že Robinson byl vlastně Liberečák? Komická opera o dobrodružství, politice, pirátech a kanibalech na původní český text, od jejíž neapolské premiéry uplynulo 177 let se právě naší inscenací poprvé dostává na českou scénu.

Jsou skladatelé, kteří celý život marně touží po úspěchu a jejich sláva přijde až po jejich smrti. Jiní zažijí obrovskou popularitu a poté jejich díla zmizí v zapomnění. Jacques Offenbach byl v obou těchto případech dítětem štěstěny – již za svého života obdivovaný a milovaný skladatel o svou slávu nepřišel ani více jak 130 let po své smrti. Přesto však svou největší ambici – uznání a vážnost v očích hudebních odborníků - nedokázal za celý život naplnit. Triumf, po kterém tolik toužil, přišel po premiéře Hoffmanových povídek, pět měsíců po jeho smrti. Offenbach se několikrát pokusil prorazit ve vysokém žánru opery, ovšem bez většího úspěchu. Jedním z takových děl je i Robinson Crusoé, který svým zpracováním a detailním prokomponováním odpovídá žánru opéra comique. Dílo samozřejmě není oním Defoeovým hlubokým pojednáním o lidském osamění a nezměrné víře v záchranu, ale spíše výpravnou dobrodružnou komedií. Autoři libreta Eugène Cormon a Hector–Jonathan Crémieux z Defoeova románu vycházeli velmi volně.
Premiéra komické opery se konala 23. listopadu 1867 v pařížské Opéra-Comique a ačkoliv byla úspěšná, Robinson záhy zmizel z repertoáru a dnes je téměř neznámým dílem geniálního tvůrce. Přitom je to právě Robinson, který v Offenbachově skladatelském odkazu jasně anticipuje již zmíněné Hoffmanovy povídky. Není bez zajímavosti, že mezzosopránovou postavu Pátka zpívala na premiéře mladá zpěvačka Celestine Galli-Marié, která se o osm let později stala první Carmen. Pokud se nám podařilo zjistit, Qffenbachova Robinsona Crusoé u nás ještě nikdo neuvedl. Je to tedy další zapomenuté dílo, které liberecká opera svým divákům představí. Tentokrát navíc v českém překladu a v úpravě režiséra Martina Otavy, který říká: „chtěl bych, aby se divák smál a přitom si poslechl nádhernou Offenbachovu hudbu.“ Úprava vznikla speciálně pro Libereckou scénu. Robinson má totiž k Liberci mnohem blíže, než si myslíte…

(www.saldovo-divadlo.cz/programme/f-x-salda-theatre/performance_id/387/ )

 

ROBINSON V LIBERCI

V pátek 21. září měla v Šaldově divadle svou premiéru komicko-dobrodružná opera Robinson Crusoé. Jejím autorem není nikdo jiný než Jacques Offenbach, tento Němec původem, ale Francouz celým svým srdcem, autor těch nejslavnějších operet (jen namátkou: Orfeus v podsvětí, Krásná Helena), ale také nejhranější francouzské opery Hofmanovy povídky. I v Offenbachově odkazu ale najdeme díla, která se dnes nehrají, na která divadla zapomněla. Jedním z takových děl je právě opera Robinson Crusoé, která se u nás ještě nikdy nehrála. Ostatně se od své premiéry v roce 1867 hraje po celém světě jen výjimečně. Ředitel Šaldova divadla a zároveň režisér inscenace Martin Otava k tomu říká: „Ano, Robinson je již čtvrtý titul ze zcela výjimečného cyklu, který uvádíme na naší Liberecké scéně. Cyklus, který každým rokem představuje na našem dramaturgickém plánu opery neznámé, neprávem zapomenuté, či dokonce nikdy u nás v Čechách nehrané. Připomeňme si Pucciniho Edgar, poprvé od své italské premiéry uveden v Čechách právě v Liberci, Belliniho Náměsíčná, která se v Čechách naposledy hrála před 110ti lety, Rubinsteinův Démon, který se v Národním divadle hrál v roce 1884.“

Výjimečnost Liberecké inscenace Robinsona ale není jen v tom, že se zdejší scéna rozhodla toto dílo uvést. Je dalším pokusem představit divákům operu skutečně živou, v tomto případě skutečně komickou, veselou, operu, ve které nezní jen krásné hlasy a melodie, ale kde se něco děje, kde se skutečně hraje - zkrátka kde divák nemá jen sedět, dívat se a poslouchat, ale především se smát. Režisér Otava se proto rozhodl pro vlastní úpravu původně velmi rozsáhlé opery a především napsal nové texty, které – přesně tak, jak to měl Offenbach rád – reagují na současnou situaci, kterou ironizují.

„Náš Robinson si klade za cíl být milým, hravým představením, které si mezi nádherným a mimořádně náročným zpěvem a krásnou hudbou tu jemnými, tu ostřejšími narážkami utahuje z kde čeho. Díky žánru a díky charakteru této komické opery a jejímu exotickému prostředí je děj zakotven do líbivé dekorace. Takovou dekoraci i kostýmy hned tak na jevišti nezhlédnete. Nebáli jsme se puritánských kritiků, chtěli jsme si radostně hrát. Vytvořili jsme pro vás svět fantazie, kde jsou kokosové ořechy nebo banány červené a rostou na kdovíjaké vegetaci. Uslyšíte i řev slona, který v Jižní Americe logicky nikdy nebyl. Shlédnete rituální tance lidožravých Tamayů ve valčíkovém rytmu, přesně tak jak si přál Offenbach a je nám stejně asi jako jemu bylo jedno, že kmen Tamayů nikdy neexistoval. A já se vydal v jeho intencích ještě dál a tak lidé na jevišti mluví na sebe chvílemi plynulou Tamayštinou. A přesto si všichni rozumí. Jak to? No vždyť je to opera. K tomu komická. A v opeře je přece možné všechno.“

Páteční premiéra potvrdila, že lidé se rádi smějí – smáli se tak, že by snad člověk neřekl, že se hraje opera, ten vážný, až kamenný žánr, jak se to někdy tvrdívá. Opera ale dokáže být i jiná – vtipná a živá, aniž by byla ochuzena o strhující hudební zážitek, vynikající pěvecké výkony a nádherné kostýmy. To ostatně potvrdili nejen nadšení diváci, ale také velmi pochvalné ohlasy operních kritiků. Nenechte si ujít Robinsona i jeho věrného Pátka a další na jevišti libereckého divadla, kam právem patří – vždyť Robinsonova matka pocházela z Liberce.

 

Offenbachovská lehkost nahrazena řachandou

Objevování zapomenutých titulů klade na inscenátory paradoxně větší nároky než další nastudování osvědčeného repertoárového kusu. Potvrdilo se to i při premiéře libereckého operního souboru, Offenbachově komické opeře Robinson Crusoé (v českých zemích se už hrála v roce 1931 jako pasticcio pod názvem Robinsonade – asi v pražském Novém německém divadle).

Skladatel chtěl Robinsonem vstoupit mezi renomované operní autory, podařilo se mu to až následujícími Hoffmannovými povídkami (kam část hudby z Robinsona přešla). V libereckém nastudování, jež původní partituru o hodinu zkracuje, přirozeně mnoho hudby chybí – především v prvním dějství, které se žánrově blíží hře se zpěvy. Ve druhém díle, zručně spojujícím zbývající dvě dějství, je už podíl hudby a slova vyrovnanější.

Režisér Martin Otava se rozhodl napsat – při zachování základní dějové linie – nový text. Chtěl vytvořit milé a hravé představení, které si mezi nádherným a mimořádně náročným zpěvem a krásnou hudbou tu jemnými, tu ostřejšími narážkami utahuje z kde čeho. „Satirická“ témata (korupce, Rathův případ) jsou zpracována na úrovni oblíbených televizních pořadů, artikulována dnešním jazykem, zpívané texty jsou však většinou v obvykle kostrbaté operní češtině. Komický efekt má také vyvolat rozpojení původní postavy kuchaře do současného náčelníka lidožroutů Tamayů a odvolaného náčelníka, nyní šéfkuchaře (představovaného korpulentní zpěvačkou). Další inovací je liberecký původ Robinsonovy matky Dorothey i její neteře Edwigy, jeho milé; lady Dorothea vzpomíná na rodné město, kde je vše v pořádku a radnice jedná v souladu se zákony, zatímco v Bristolu, kam se přistěhovala, bují korupce a další zlořády. A liberecké obecenstvo se vděčně pochechtává.

Režisér přenesl děj do 19. století a navrhl také scénu: v salónu Crusoéových je v pozadí opulentní zimní zahrada s palmami, jež se v druhé části, na tropickém ostrově, stává hlavní dekorací. První dějství obohatil děj o šest tančících číšníků – Tobyho bratrů, kteří servírují nedělní večeři a připravují se tak na svou kariéru v budoucím tanečním restaurantu. Hlavní role obsadil mladými zpěváky, z nichž někteří bohužel nejsou dostatečně disponováni pro náročné (byť redukované) offenbachovské party. Josef Moravec v roli Robinsona s výškami slyšitelně zápasí, ani ve střední poloze nezní spolehlivě a hlas se jeví jako barevně rozbitý. Gabriela Kopperová (Edwige) sice koloraturní part technicky zvládá, ale je intonačně a tónově dosti problematická. Z trojice hlavních postav jediný pozitivní výkon podává Michal Bragagnolo (Toby), jehož hlas zní volně a přirozeně, navíc předvede i velmi dobré taneční kreace. Susanne zpívá Věra Poláchová spolehlivě, její hlasový fond ovšem už nese stopy delšího provozu, navíc vypadá spíše jako Tobyho teta než manželka. Ostatní postavy podávají stálí členové libereckého souboru na přijatelné úrovni, zaujme Pátek (Dana Šťastná). Pro vykreslení postavy náčelníka Tamayů Istvana Mahojakobicze sáhl Jiří David takřka až k rejstříku druhdy proslulého Josefa Kobra z ostravské operety.

Zručně režírovaná inscenace nabízí spíše než offenbachovskou lehkost správnou českou řachandu, také díky orchestru pod rázným kapelnickým vedením Františka Babického. Diváci dostali slíbený „hezký večer, plný dobré zábavy“, na jakou jsou zvyklí!

Divadlo F. X. Šaldy, Liberec – Jacques Offenbach: Robinson Crusoé. Úprava, scéna a režie Martin Otava, kostýmy Aleš Valášek, choreografie Alena Pešková, sbormistr Martin Veselý, dirigent František Babický. Premiéra 21. září 2012.

Autor: Jan Dehner, Publikováno: 16. Říjen, 2012

( www.divadelni-noviny.cz/divadlo-fx-saldy-liberec-offenbach-robinson-crusoe-recenze )

 

RECENZE - ZPRACOVÁNÍ ROBINSONA SI DĚLÁ LEGRACI Z POLITIKŮ

ROBINSON A JEHO PARTA

Každý už v životě určitě slyšel o Robinsonu Crusoeovi, muži, který se vydal na moře a nepřízeň osudu ho zavedla na (téměř) opuštěný ostrov, kde byl nucen strávit mnoho let. Operní Robinson Crusoé se od originálu Daniela Defoa liší v nejednom směru – kromě čárky nad e se jedná o děj, který je (logicky) o hodně pokrácen a také upraven. Nejvíce mne ale překvapilo, že tento Robinson má záchrannou družinu – jeho přátelé a milá se ho vydají hledat a skončí na stejném ostrově jako on.

Orchestr se jako vždy krásně poslouchal. Úvodní skladby před každým dějstvím byly ale o trochu delší, než bych čekala, a před prvním zvednutím opony jsem proto na chvilku úplně zapomněla, že jsem přišla na operu. Představení bylo v českém jazyce, což porozumění alespoň pro mne vždy o něco ztíží, protože zpěvákům příliš dobře nerozumím a nemám oporu v titulcích. O to víc mne překvapil a potěšil hezký hlas samotného Robinsona, který postrádal obvyklou „zastřenost“, jež je pro operní zpěváky téměř typická. Jeho zpěv nezněl o nic hůř než jiného pěvce, navíc ale vyzníval jasně a bylo mu dobře rozumět.

Co se týče kulis a kostýmů, divadlo většinou volí cestu jednoduchosti a praktičnosti, kterou mám ráda a oceňuji ji. Tentokrát je ale skutečně na co se dívat. Kostýmy jsou propracované a barevné, nehledě na jejich počet – pódium se v některých chvílích jen hemží kanibaly či piráty. A i džungle či trosky lodi, i když ve své podstatě jednoduché, působí propracovaně a exoticky.

LORD SE SEDMI MILIONY

Na to, že se děj nejdříve odehrává v anglickém Bristolu a pak na opuštěném ostrově, dozvíte se hodně o Liberci, kde jsou politici čestní a nezkorumpovatelní. Zato v Bristolu je to hrůza, nedávno tam dokonce chytili jednoho lorda na ulici se sedmi miliony. Robinson Crusoé si tedy zaslouží zařazení do žánru komické opery, alespoň po přepracování pro dnešního diváka. Aktualizace opeře vesměs velice prospěla, když se ale v jednu chvíli ozvaly od účinkujících slova „týjo“ a „hustý“, na můj vkus zašla příliš daleko. Stejně tak mne příliš nenadchly postava Mahojakobicze a humor stavěný na jeho osobě a jméně.

I když některé části nebyly zrovna můj šálek kávy, je vidět, že do nového zpracování opery bylo dáno značné úsilí. Překlady a nové texty zesměšňující současnou politickou scénu a dění v Liberci musely dát hodně práce, která byla podle mého názoru provedena důkladně. Tak jako tak ale věřím, že Robinson Crusoé stojí za zhlédnutí.

( www.liberec-me-bavi.cz/cs/kulturni-recenze/liberec-divadlo-recenze-robinson-crusoe-zpracovani-robinsona-si-dela-legraci-z-politiku.html )

 

MŮJ NÁZOR

+ Nejpříjemnější překvapení - Dana Šťastná v roli Pátka. Bravo!

+ Výborný výkon operetně nadané Věry Poláchové v roli Robinsonovy příbuzné Susanne.

+ Pavel Vančura jako Robinsonův otec, škoda, že účinkoval pouze v prvním dějství.

+ Jiří David, jeho smysl pro komičnost v roli náčelníka Tamayů, původem z Bristolu Istvana Mahojakobicze.

+ Josef Moravec v roli Robinsona. Příjemně civilní, bylo rozumět jeho zpěvu.

+ Mám ráda pana dirigenta Babického, byla jsem ráda, že operu dirigoval on.

 

- V hlavní ženské roli Edwige alternují Gabriela Kopperová a Libuše Moravcová Myřátská. Viděli jsme druhou jmenovanou a její zpěv ani projev mi nebyly příjemné.

- Nelíbilo se mi ani násilné tlačení inscenace k sexuálně zabarvenému humoru - viz jméno náčelníka Tamayů, původem z Bristolu (Mahojakobicz) a kostýmy jeho i ostatních Tamayů.

- Snaha reagovat na aktuální politickou situaci Liberce i celé republiky na mě působila tak, jak jsem se obávala, totiž trapně.

Zpět