26.03.2015 23:12

Patrick Marber - Na dotek

V Londýně 90. let sledujeme v perspektivě čtyř let příběh dvou párů – fotografky Anny, lékaře Larryho, neúspěšného spisovatele Dana a striptérky Alice. Postavy se v milostném čtyřúhelníku sbližují, aby nakonec zjistily, že jsou si vzdáleny. Moderní doba ovlivňuje a narušuje vztahy, které snad nazýváme láska – ale někdy jde jen o sex. Ve hře je rozvíjeno téma velmi aktuální – seznámení na internetu, kdy je možné měnit identitu i pohlaví. Hra je psána současným jazykem i slangem, drsnější výrazy nejsou nadužívány, ale v kontextu celého díla velmi dobře fungují – příkladem je opět internetová komunikace. Jde o snahu odhalit nejintimnější mezilidské vztahy, vztahy komplikované, plné lásky i nenávisti, lži a intrik, pomsty i touhy.

Osoby a obsazení:

Alice	Svatava MILKOVÁ
Dan	Václav ŠANDA
Larry	Petr PROKEŠ
Anna	Petra NAKLÁDALOVÁ

Svatava MILKOVÁ, Václav ŠANDA

Václav ŠANDA, Petra NAKLÁDALOVÁ

Patrick Marber (1964), britský dramatik. Vystudoval angličtinu na Wadham College v Oxfordu. Nejprve působil jako herec stand-up komedií a psal rozhlasové a televizní skeče. Royal National Theatre u něho objednalo divadelní hru. Tak byla na počátku roku 1995 napsána a v únoru téhož roku uvedena hra Dealer's Choice. Marber se sám ujal její režie. Hra měla úspěch a obdržela cenu Evening Standard Award za nejlepší komedii. Její druhé uvedení ve West Endu bylo rovněž oceněno Writers Guild Award.

Druhá Marberova hra Na dotek (Closer, 1997) byla rovněž uvedena v divadle Royal National a byla úspěšná. V roce 2004 byla zfilmována režisérem Mikem Nicholsem s Julií Robertsovou a Judem Lawem v hlavních rolích. Hra Na dotek byla v ČR inscenována například v pražském Rokoku a v Brně. V současné době je k vidění v pražském Divadle Na Jezerce.

Roku 2002 uvedlo Divadlo Na Vinohradech jeho drama Howard Katz (o problémech showbyznysového agenta prožívajícího ničivou krizi středního věku) – za titulní cenu získal Martin Stropnický cenu Thalie.

V roce 2004 Patrick Marber napsal krátkou hru The Musicians, určenou pro divadelní festival mládeže (britský orchestr klasické hudby přijede do Moskvy, seznámí se s mladým uklizečem, musí „hrát“ bez nástrojů, které muzikantům zabavili na letišti).

Petra NAKLÁDALOVÁ, Petr PROKEŠ

Svatava MILKOVÁ, Petr PROKEŠ

Moje postřehy

• Extrémně úsporná scéna. Tvůrci nepočítali s žádným nábytkem, jen s několika průhlednými krabicemi, které sloužily k sezení i k ukládání částí kostýmů. Protože všichni herci byli po celou dobu hry na jevišti, neměli možnost opustit roli, ani se nikam schovat. Byli stále na očích, stále v jakémsi akváriu. Akvárium statně skutečně tvořilo dekoraci, jejímž účelem bylo učinit pohled na vztahovou čtyřhru ještě koncentrovanější.
• Zaujala mě dobře vybraná moderní hudba.
• Na začátku a na konci představení herci vždy několik minut usilovně přecházeli po jevišti tam a zase zpátky. Režijním záměrem bylo zřejmě vyjádřit tak odosobněnost života ve velkoměstě, samotu každého jednotlivce. Podle mého názoru to nebylo nutné, rušilo mě to a nudilo.
• Toto představení bylo derniérou, při děkovačce přišel na jeviště i režisér Petr Mikeska (který je zároveň hercem – Nikola Šuhaj v Baladě pro banditu).
• Představení bylo zařazeno do abonentní řady "Skupina K - úspěšné komedie". To bylo podle mě nešťastné, protože jsem hru nevnímala jako komedii ani já, ani nikdo z diváků, jejichž reakce jsem měla možnost vyslechout o přestávce a po skončení představení. Za sebe nemohu říct, že by se mi hra nelíbila, hlavně první polovina mi opravdu nedovolila se nudit. Mnoho situací a dialogů mi připomělo něco ze skutečného života, ale celkově to na mě působilo spíše smutně. Rozhodně ne jako komedie.
• Viděla jsem i film Closer, který vznikl na základě stejné předlohy. Dialogy byly takřka totožné, jen herecké výkony civilnější a přirozenější.

Petr PROKEŠ, Svatava MILKOVÁ

Václav ŠANDA, Svatava MILKOVÁ