07.09.2014 22:42

Eric Idle, John Du Prez
Monty Python’s Spamalot

Premiéra: 25.4.2014. Podle scénáře filmu „Monty Python and the Holy Grail“, který napsali Graham Chapman, John Cleese, Terry Gilliam, Eric Idle, Terry Jones, Michael Palin. Překlad: Adam Novák. Dramaturgie: Tomáš Syrovátka. Výprava: Jitka Moravcová. Hudební spolupráce: Marie Nová, Zuzana Kubelková. Choreografie: Martin Pacek. Dirigent: Dalibor Tuž. Režie: Petr Palouš.

Slavný a cenami ověnčený, Broadwayí promrskaný a Londýnem potvrzený Muzikál s velkým M byl napsán podle scénáře filmu Monty Python a Svatý Grál z roku 1974, takže jeho spoluautory jsou, ať se jim to líbí nebo ne, i ostatní členové Monty Pythonova Létajícího cirkusu. Co ještě dodat? Snad jen to, že se jedná o zpracování příběhů artušovské legendy s jejími Artuši a Lanceloty způsobem, který si podmanil doslova celý svět svým absolutně nenapodobitelným humorem, jímž tato britská skupina dobyla v poslední čtvrtině dvacátého století televizní obrazovky, film i divadelní prkna. Skvělá hudba, silný příběh a nekonečný humor provází tuto cestu do prastaré legendy, která je mnoho staletí známa i u nás. Ještě více jsou pak známi Pythoni. Nabízíme výbornou zábavu lidem všech pohlaví i všeho věku, v režii Petra Palouše - Monty Pythony stvrzeného překladatele jejich skečů i filmů a znalce jejich díla.

Osoby a obsazení:

Král Artuš	ZDENĚK KUPKA
Sir Robin a další	ROMAN ŘÍČAŘ
Sir Lancelot a další	MICHAL MALÉŘ
Patsy a další	TOMÁŠ DIANIŠKA
Sir Galahad a další	MARTIN POLÁCH
Sir Bedevere a další	JAKUB ALBRECHT
Jezerní dáma	KAROLÍNA BARANOVÁ
Historik a další	MARTIN STRÁNSKÝ
Kolemjdoucí	ZDENĚK NÁDENÍK
Hlas Boha	VÁCLAV HELŠUS
Sir, který v této hře nehraje	JAROMÍR TLALKA
Company a zpěv:	MARKÉTA COUFALOVÁ, VERONIKA KORYTÁŘOVÁ, BARBORA MOTTLOVÁ
.	ŠTĚPÁNKA PRÝMKOVÁ, JANA STRÁNSKÁ, JAROMÍR TLALKA
.	PAVEL HEJL, ZDENĚK NÁDENÍK, TOMÁŠ VÁHALA
. ze záznamu	PAVEL NOVOTNÝ VÁCLAV HELŠUS

 

Co znamená slovo SPAMALOT? Režisér Petr Palouš:

Co vlastně znamená termín spamalot?
Něco jako hodně spamu, hodně spamovat. Tento termín, kterým se dnes označuje nevyžádaná pošta, pochází ze skeče s Vikingy, kde pojídají spam. To je v podstatě něco jako lančmít, podobné chuti i pověsti, taková fašírka. Když jsem to slovo překládal, potřeboval jsem v návaznosti na originál něco jako jednu slabiku. Tak jsem to přeložil jako prejt.

Fotky jsou z webu Divadla F.X.Šaldy

 

Psáno po shlédnutí představení 7.9.2014:

Muzikál v podstatě přebírá zápletky z filmu Monty Python a Svatý grál (chybí snad jen scéna s tříhlavým rytířem a přechod přes lávku), navíc zde ale má významný prostor i píseň Always Look on the Bright Side of Life, notoricky proslavená filmem Život Briana.

Výkon Zdeňka Kupky byl jako vždy skvělý, výborná byla i Karolína Baranová v roli Jezerní dámy.

Nejvíc mě překvapil Milan Polách jako Galahan, kterého jsem díky dlouhé blond paruce celé první dějství nepoznala!

 

Psáno po druhém shlédnutí, 12.2.2014:

* Při druhé návštěvě tohoto představení (v rámci abonmá) jsem viděla a druhé obsazení v rámci alternací a po porovnání musím konstatovat, že v roli Jezerní dámy Karolína Baranová dalece převyšovala Věru Poláchovou. Poláchová sice bezchybně zpívá, z Baranové však navíc naprosto rozlišitelně čišelo něco navíc - přesvědčivost, opravdovost, drajv, herectví. 

* Hlavně první polovina představení měla úžasný spád a sršela nápady. Na některé momenty jsem si vůbec nevzpomínala, buď jsem si je při první návštěvě nevepsala do paměti, nebo skutečně vznikly jakýmsi "vybrušováním za pochodu" až v průběhu uvádění hry. 

* Silně jsem si uvědomila, že základní charakteristikou humoru Monty Python je zesměšňování každého tabu. Nic jim není svaté. Už samo téma rytíře Artuše, národního legendy, je v jeho domovině (která je zároveň domovinou tvůrců Monty Python) bráno velmi vážně a konzervativně dodnes, natož v době vzniku filmu, tj. zhruba před 40 lety. (U nás tak silnou tradici nedotknutelnosti našich legendárních hrdinů nectíme, pro srovnání vzpomeňme jen Cimrmanovy hry České nebe nebo Blaník). V našich podmínkách pak vyznívaly kontroverzně jiné momenty, například legrace, kterou si tvůrci dělali z různých církevních praktik (to je pro Monty Pythony dost typické), nebo pak odkazy na liberecké reálie (Henlein) v duchu monty pythonovského humoru, které se v souladu s režijním záměrem Petra Palouše do představení dostaly v tomto konkrétním divadle a vlastně mírně upravují původní text muzikálové inscenace. 

* Všimla jsem si dvou momentů, kde došlo k nějakému malému nedopatření, situace měla vypadat určitým způsobem, ale kvůli něčímu opomenutí se tak nestalo. První z nich byl, když Lancelot přišel do hradu v bažinách vysvobodit prince, uvězněného ve věži. Cestou povraždil stráže i svatební hosty. Když mu toto později princův otec vyčítá: " Zabil jsi nevěstina otce! Probodl jsi meč skrz jeho hlavu!" má znít Lancelotova odpověď: "A jéje. Bude v pořádku?" (podle filmu). Představitel Lancelota Michal Maléř však na tuto malou nenápadou větičku zapomněl, a proto mu představitel princova otce musel odpovědět "To víš, že nebude v pořádku!" aniž by předtím tato otázka zazněla. 

Další taková situace se stala ve scéně se zaklínačem před jeskyní, střeženou strašlivým králíkem. Zaklínač se rytířům zjevil na vyvýšeném místě, prakticky to bylo tak, že zezadu o kulisy opřel žebřík a po něm vylezl. Původním záměrem zřejmě bylo, že horní okraj žebříku překryje rouchem, které má na sobě, a bude to vypadat, jako že stojí na hoře. Žebřík však byl viditelný a proto ještě než došlo na text hry, Zdeněk Kupka v roli Artuše duchapřítomně zaimprovizoval: "Kdo jsi, ó ctihodný starče, že se tu vznášíš a přitom není vidět ani žebřík, ani lanko ani jiné závěsné zařízení?" Důrazem na slovo žebřík upozornil na vzniklé nedopatření a zaklínač se nato pokusil jej alespoň částečně zakrýt oděvem, jak bylo původně zamýšleno. 

* Vtipný příklad interakce s publikem, který byl zařazen ve hře již při prvním shlédnutí, jen jsem si ho nepamatovala: Hledaný svatý grál byl nakonec skryt pod diváckým sedadlem 01. Divačka, která tam seděla, byla odvedena na jeviště, rytíři jí děkovali a předali jí diplom a byla pořízena společná fotografie.

* Scéna, kde se Artušovi zjevuje Bůh a pověřuje ho úkolem jít hledat Svatý grál, je v inscenaci (narozdíl od filmu) ztvárněna tak, že v pozadí jeviště sjede od stropu tabule s obřími nakreslenými chodidly, která mají být Boží. Tato chodidla jsou odkazem na první společné dílo britské komediální skupiny, seriál BBC Monty Python's Flying Circus z let 1969-1974.

 

Podle Wikipedie děj filmu: 

Král Artuš dostane za úkol najít Svatý grál, shromáždí družinu rytířů kulatého stolu (Lancelot, Robin, Galahad, Bedevere). Po dohodě se rozhodnou, že se rozdělí, aby měli větší šanci ho najít. Na své cestě naráží na mnoho zvláštností, od tříhlavého rytíře přes slavného historika až po rytíře, kteří říkají „Ni!“ a chtějí okrasné keře. Rytíři se nakonec opět spojí a hledají Svatý grál společně. Závěrečný útok na hrad ukrývající Grál ukončí anglická policie.
Král Artuš přijíždí na koni (respektive předstírá jízdu na koni) k hradu a žádá sluhu o možnost promluvit si s jeho pánem, majitelem hradu. Sluha mu však nevěří, že je anglický král - vládce celé Anglie, syn Uthera Pendragona z Camelotu, přemožitel Sasů, který hledá rytíře ochotné se k němu připojit. Téma se v rozhovoru postupně přesune přes kokosy k evropským a africkým vlaštovkám. Artuš se svým sluhou Patsym odjíždí pryč. Cestou potká muže táhnoucího káru. Chce vědět, kdo vládne v tomto kraji. Muži se nelíbí, že s ním Artuš jedná nezdvořile a oznamuje mu, že zde je nezávislá anarchisticko-syndikalistická komunita, jejíž členové se střídají po týdnu v úloze jakéhosi výkonného úředníka. Všechna jeho rozhodnutí jsou ratifikována na zvláštním půl-týdenním sněmu prostou většinou v případě vnitřních záležitostí. Artuš se snaží umlčet mužovo vysvětlování zdůrazněním, že je jeho král. Na to muž reaguje, že pro něj nehlasoval. Artuš mu sdělí legendu, že Paní jezera mu věnovala meč Excalibur, což z něj dělá vládce Anglie. Muž odmítá historku o podivné ženě ležící v jezeře a rozdávající meče. Oponuje, že takovým způsobem není možno získat vládu. Výkonná moc pochází z mandátu lidových mas a nikoli z nějakého směšného jezerního obřadu. Toto rouhačství Artuše rozčílí, vyzývá muže, aby přestal.

Král Artuš se svým sluhou pokračuje v cestě a v lese se stane svědkem rytířského souboje. Černý rytíř poráží svého soka a Artuš se jej poté snaží získat do své družiny. Rytíř neodpovídá a tak Artuš hodlá jet dál. Teprve teď černý rytíř promluví, tvrdí, že nikoho nepustí dál. V následujícím souboji mu Artuš postupně utne všechny končetiny. Rytíř se ještě nevzdává a vyzývá Artuše, aby dál bojoval, chce mu ukousnout nohy. Artuš jej ignoruje a s Patsym jedou dál.

Při sporu o upálení čarodějnice potká rytíře Bedevera, jenž se k němu přidá. Dalšími jsou sir Lancelot Statečný, sir Galahad Ryzí a sir Robin ne-až-tak-statečný-jako-sir-Lancelot. To jsou odteď Rytíři Kulatého stolu. Původní záměr odcestovat do Camelotu je opuštěn, družinu během cesty osloví bůh z nebes a sdělí jim, že jejich úkolem je najít Svatý grál.

Výprava za Svatým grálem
Rytíři přijíždí (po celou dobu filmu stále imitují jízdu) k neznámému hradu. Zjistí, že je obsazen Francouzi, kteří se jim posmívají. Vezmou hrad útokem, ale jsou odraženi. Bedevere má plán - postavit dřevěnou stavbu na způsob trojského koně. Francouzi pak stavbu skutečně vtáhnou do hradu, ale plán nevyjde, protože v ní není nikdo ukrytý. Zklamaní Angličané odtáhnou pryč. Artuš se rozhodne družinu rozpustit, každý má pátrat na vlastní pěst.

Příběh sira Robina
Robin se svým doprovodem jede ponurým lesem. Narazí na tříhlavého rytíře, který blokuje cestu dál. Hlavy se spolu nemohou dlouho shodnout na stanovisku, nakonec dospějí k názoru, že sira Robina zabijí. Když se podívají před sebe, sir Robin už tam dávno není, uprchl. Jeho družina pak zpívá píseň o tom, jak statečně utekl před bojem.

Příběh sira Galahada
Zchvácený a zraněný sir Galahad se dostane do hradu, který obývají pouze samé ženy. Dámy takovou návštěvu vítají a pod různými záminkami se snaží cudného rytíře vysvléci. Každá z nich touží po výprasku. Jeho ale zajímá pouze Svatý grál. Sira Galahada zachrání sir Lancelot. Když si Galahad uvědomí, co mohlo následovat, chce se na hrad vrátit, což mu není umožněno.

Scéna 24
Král Artuš a rytíř Bedevere naleznou vodítko ke Svatému grálu. Starý muž jim řekne o zaříkávači, který ví o jisté jeskyni poblíž Rokle věčného nebezpečenství, kterou ještě nikdy nikdo nepřekročil. Stařec přikazuje králi nalézt Most smrti a pak se rozplyne. V lese Artuše a jeho doprovod zastaví rytíři, kteří říkají „Ni!“. Rytíři požadují oběť nebo přinést křovisko.

Příběh sira Lancelota
Lancelot nalezne vzkaz (respektive vzkaz na šípu trefí jeho sluhu do prsou), kterým žádá o pomoc syn vládce země. Jeho otec postavil v mokřadech tři hrady, které se potopily v bažinách. Teprve ten čtvrtý vydržel. Otec chce syna oženit s dcerou vladaře, jenž vládne širé otevřené zemi. Syn se však ženit nechce, raději by byl pěvcem. Statečný Lancelot se vydává na záchranu, vtrhne do hradu, povraždí stráže, zběsile seká kolem sebe, nešetří ani ženy a hosty svatební hostiny. V komnatě se setkává se synem i jeho otcem. Když se otec dozví, s kým má tu čest, vše Lancelotovi odpouští.

Zbytek filmu
Artuš potká Rogera křovináře, jenž aranžuje a prodává křoviny. Zakoupí jednu a vrací se do lesa. Rytíři už neříkají „Ni!“, nyní říkají „Ecky ecky ecky pakang zoom ping“. Jsou sice s přinesenou křovinou spokojeni, ale požadují další a navíc chtějí pokácet nejmohutnější stromy v lese slanečkem. Artuš odmítne. Na scéně se objeví sir Robin.

Léta plynou až jednoho dne se výpravě podaří nalézt zaklínače, který dští kolem sebe oheň. Zaklínač jim pomůže nalézt Svatý grál, v což Artuš ani nedoufal. Bere je k jeskyni Caerbannoga, v níž jsou vyryty mystické runy do kamene - poslední slova Olfina Bedwera z Rhegedu. Vchod do jeskyně střeží zabijácký králík. Muži nevěří varování zaklínače, dokud se sami nepřesvědčí, přičemž o život přijde několik bojovníků. Vyřídí králíka svatým ručním granátem. V jeskyni naleznou vytesaný vzkaz - aramejsky. Stojí v něm, že Svatý grál může nalézt jen udatný muž - na hradě Aaaargh. Skupina je napadena animovaným monstrem, toto nebezpečí pomine teprve tehdy, když kreslíř dostane infarkt. Pátrání může pokračovat. Rytířům je však na stopě policie, která vyšetřuje vraždu komentátora, kterého dříve zabil rytíř na koni.

Artuš a spol. nachází Most smrti, který hlídá strážce. Pustí přes most jen toho, kdo mu správně zodpoví 3 otázky. Kdo zaváhá, spadne do Rokle věčného nebezpečenství. Lancelot jde první a podaří se mu přejít. Sir Robin neví, jak se jmenuje hlavní město Asýrie a je ztracen. Sir Galahad zaváhá při otázce na svou oblíbenou barvu a padá do rokle. Artuš pak zaskočí strážce protiotázkou a strážce se také zřítí dolů. Cesta pro Artuše a Bedevera je volná.

Společně najdou hrad Aaaargh, kde na ně čeká nemilé překvapení - je obsazen Francouzi, těmi samými ze začátku příběhu. Francouzi se jim posmívají a vylijí na ně výkaly. Artuš povolá ke zteči hradu armádu, ale ta je zastavena policií, Artuš a Bedevere jsou zatčeni a armádě je přikázán rozchod.

 

Článek v Liberec i-dnes

Příliš mnoho spamu. Liberecký muzikál představí britské Monty Pythony

Břitký, kousavý, absurdní, suchý i milý. Takový je britský humor. Jeho pořádnou dávku nabízí páteční premiéra muzikálu Spamalot v Šaldově divadle. Přinese na jeviště tvorbu kultovní britské komediální skupiny sedmdesátých let minulého století Monty Pythonův létající cirkus.
Muzikál je totiž poupravenou adaptací jejich celovečerního snímku Monty Python a Svatý Grál, který popisuje velmi svérázně legendu o rytířích kulatého stolu krále Artuše. Režisérem inscenace je navíc Petr Palouš, pythonovský znalec a jejich dvorní český překladatel.
Co vlastně znamená termín spamalot?
Něco jako hodně spamu, hodně spamovat. Tento termín, kterým se dnes označuje nevyžádaná pošta, pochází ze skeče s Vikingy, kde pojídají spam. To je v podstatě něco jako lančmít, podobné chuti i pověsti, taková fašírka. Když jsem to slovo překládal, potřeboval jsem v návaznosti na originál něco jako jednu slabiku. Tak jsem to přeložil jako prejt.
Znali už herci z Liberce tvorbu Monty Pythonů předtím, než jste se do muzikálu pustili?

Většina jich Monty Pythony znala. Pro ty, kteří nevěděli, jsem promítl Svatý Grál a ještě pár skečů, aby zjistili, jak Pythonové přemýšlejí a v čem spočívá jejich humor.
Ideální v případě takovéto inscenace asi je, když herci Pythony nejen znají, ale jsou na jejich humor i naladění, ne? Existují i lidi, kterým je jejich humor cizí...
Ano, s tím jsem se už taky setkal. Ono je hrozně těžké to hrát, protože se jedná v podstatě o autorské texty: ten, kdo si to napsal, si to taky zahrál. Takže ti lidé říkali svoje texty, což je úplně něco jiného. Musel jsem některým hercům říkat, ať tolik nehrají (směje se). Samozřejmě že nějaké herectví tam být musí. Ale přijít na míru toho hraní a autenticity mluveného slova je velmi složitá záležitost. Ostatně, pouštěl jsem si broadwayskou a australskou verzi toho muzikálu a v obou bylo vidět, jak lidi tvorbu Monty Pythonů znají, reagovali na každou narážku a okamžitě se spontánně smáli. To tady neočekávám, povědomí o jejich tvorbě zde není tak dalekosáhlé. Myslím však, že se nám to vcelku povedlo a lidem by se to mohlo líbit. A ani fanoušci Monty Pythonů by nemuseli odcházet z divadla zklamaní.
Spamalot v režii Romana Meluzína se hraje v Plzni. Nechal jste se jím nějak inspirovat?
Tam ho hrají už tři roky. Prý to je pořád narvané. Ve chvíli, kdy jsem věděl, že budu muzikál dělat v Liberci, už jsem na něj ani nešel, právě proto, abych nebyl nějak ovlivněný. Když totiž člověk něco vidí, pak to buď dostane chuť dělat úplně jinak, nebo ho to ovlivní. Mě to frustruje. Všechna divadelní představení, která jsou hotová, mě frustrují. Říkám si pak: oni už to mají a já jsem nezačal ještě ani zkoušet.

Ještě k vašemu vztahu k Monty Pythonům. Jste jejich dvorním překladatelem, za své titulky jste dokonce obdržel od Obce překladatelů tvůrčí odměnu v rámci Cen Josefa Jungmanna. Co je k tomu, aby byl člověk dobrým titulkářem, vlastně potřeba?
K překládání je potřeba mít dobrou, nebo alespoň slušnou znalost češtiny. Titulky mají jednu nevýhodu: člověk si v nich nemůže na rozdíl od dabingu moc vymýšlet. Lidé pod titulky slyší, co se povídá a tak se toho titulkář musí držet. Monty Pythoni byli vůbec moje první zkušenost s titulky. Honza Kratochvíl (bývalý dramaturg a producent České televize, pozn. autora) mi to dal do ruky a řekl: Tady to máš a přelož to, titulky se nasazují tehdy a tehdy. Já to v životě nedělal. Proto byly zprvu ty titulky skoro k neučtení, bylo mi líto totiž cokoliv z nich vyhazovat. Teď už to dokážu líp. Když tady byl na návštěvě člen Monty Pythonů John Cleese, tak nás představili a on mi říká: To nebylo tak těžké, ne? Tam žádné slovní hříčky nejsou. A já mu musel dát za pravdu, protože ty pravé anglické slovní hříčky tam opravdu nejsou. Oni si neustále dělají legraci z různých žánrů, například si hrají s literárním jazykem devatenáctého století. A to není právě snadné vystihnout.
Přesto vám jedna slovní hříčka dala zabrat...
Ano, to už jsem myslel, že hodím ručník do ringu. Bylo to ve skeči o vtipu zabijáku. A tam se objevilo: "My dog has no nose. And how does he smell? Awfully." ("Můj pes nemá nos. Ale jak potom čichá? Strašně." Hříčka spočívá v tom, že slovo smell znamená nejen čichat, ale také smrdět - pozn. autora). Koukal jsem na to a nic mě nenapadalo. Pak jsem šel na procházku se psem na Petřín a najednou mě to napadlo: "Můj pes nemá čumák. A jak čumí? Blbě.
Monty Pythoni spolu vytvářeli televizní skeče jen pár let. Přesto jich vzniklo neskutečně mnoho a ještě dobrých, což je obdivuhodné.
Dávali ty věci dohromady ve strašném tempu, protože na ně neměli moc času a ostatně ani peněz. Za tři týdny to vždycky museli mít a ono dát dohromady pořad humorných skečů, i když ne moc dlouhý, není lehké. Udělat byť jen pět vteřin dobrého humoru dá strašnou práci.
To u nás v obdobném duchu dokázal možná jen svého času Petr Čtvrtníček s Českou sodou.
Ano, přesně. Česká soda je Monty Pythonům strašně podobná. Takové jejich povedené české dítě. Podobný humor má i Divadlo Járy Cimrmana, které bylo navíc založeno ve stejném roce, kdy se objevila první série Monty Pythonů - v devětašedesátém. Je to zajímavé: nemohli o sobě vůbec vědět, ale na humoru se shodli.
Autor: Jan Mikulička
liberec.idnes.cz/muzikal-monty-python-cleese-idle-spam-spamalot-divadlo-svaty-gral-meluzin-rezie-titulky-ceska-televi-ibe-/liberec-zpravy.aspx?c=A140425_104447_liberec-zpravy_ddt

 

Překladatel Monty Pythonů režíruje jejich muzikál

Liberec /ROZHOVOR/ - Přeložil do češtiny většinu skečů a všechny filmy britské komediální skupiny Monty Python. Petr Palouš platí v naší zemi za největšího odborníka na jejich tvorbu a humor. Nyní v libereckém Divadle F. X. Šaldy režíruje činoherní muzikál Monty Python´s Spamalot s podtitulem Muzikál láskyplně vykrádající film Monty Python and the Holy Grail.

Jste považován za velkého odborníka na Monty Pythony a jejich dvorního překladatele. Jak jste se k této své lásce dostal? Kdy jste je začal mít rád?

Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím, protože můj kamarád byl ve správnou dobu na správném místě. Dělal dramaturga Honzovi Kratochvílovi, který tehdy vedl redakci zábavy v České televizi a jeho velkým snem bylo vidět tvorbu Monty Pythonů. Kdysi je viděl v Montreux, kde přebírali cenu za celoživotní dílo. Nadchli ho tím, že celé předávání zesměšnili. Lidé prý řvali smíchy. Takže pak věděl, že je v programu musí mít. Seriál se začal vysílat v roce 1995, myslím. Překládat jsem začal o rok dříve.

Takže jste začal nejdříve překládat skeče? Co všechno jste přeložil?

Ano, nejprve skeče, potom i filmy. Přeložil jsem skoro všechno. Muzikál však ne. A ještě jsem nepřekládal Monty Python v Hollywood Bowl. Jsou to jejich starší skeče a pár jiných, které se neobjevily nikde jinde. Dají se najít na internetu.

Kdo je autorem muzikálu Monty Python´s Spamalot?

Autorem muzikálu je jeden ze členů Eric Idle, který vždycky skládal písničky. Je to jediný muzikant mezi nimi. Hudbu dělal John Du Prez, který složil hudbu do filmů Život Briana a Smyslu života. Jsou kamarádi a dlouho spolu spolupracují. Eric Idle vyprodukoval spoustu písniček a některé použil. Například tu nejslavnější Always Look on the Bright Side of Life ze Životu Briana a pak ještě Finland song.

Muzikál bude, předpokládám, celý v českém znění? Pasoval vždy překlad, aby se humor hodil do našeho prostředí?

No, právě u písničky Finland song jsme požádali o předělání. Je tam slovní hříčka, která se v češtině nedá příliš realizovat (England Finland). V plzeňském divadle si s tím pohráli, že je z Hané, ale nám se to moc nezdálo, takže u nás je z Ghany. Na tenhle vtip si asi počkejte do divadla.

Podtitul inscenace je Muzikál láskyplně vykrádající film Monty Python a Svatý Grál. Základem muzikálu je tedy tento snímek?

Dějová linka je založená na Svatém Grálu, ale autor přidal tam i další legrácky, které to celé posouvají někam jinam.

Ostatní členové Monty Python se na muzikálu také podíleli? Odsouhlasili ho třeba?

Ano. Oni dělají všechna rozhodnutí jednomyslně. Každý měl právo veta. Většinou psali po dvojicích. Terry Jones tvořil s Michaelem Palinem, John Cleese s Grahamem Chapmanam. Opravovali se navzájem. Jednou za týden se sešli, přečetli si, co kdo má. Právo veta prý použili jen jednou. Monty Pythoni mají tu zásadu, že dělají jen to, co je baví. Čemu se oni sami nezasmáli, to šlo ze stolu.

Viděl jste muzikál někde živě? V Česku měl premiéru v Plzni.

Podle portálu Muzikal.cz máme v Liberci jedno z mála provedení na světě. Já jsem viděl broadwayské na Youtube a pak je ještě k nahlédnutí záznam z australského Melbourne.

V Liberci se moc často činoherní muzikály nedělají. Je to po dlouhé době, viďte?

Ano, po dlouhé době vystupujeme s živým orchestrem a sedí v něm sedmnáct lidí. Protože hrají převážně činoherci, podporují je ještě pěvci ze sboru, aby to mělo nějaký zvuk. Použili jsme snad sto kostýmů, takže je to hodně finančně náročná inscenace, ale téměř zázračně jsme se s tím vypořádali a myslím, že ne špatně.

Na koho se z činohry můžeme těšit, kdo bude hodně zpívat?

Z činohry krále Artuše hraje Zdeněk Kupka. Rytíře ztvárňují Martin Polách, Michal Maléř, host Roman Říčař a Jakub Albrech, kterého jsme vzhledem k jeho zranění ruky pojistili hostem Jaroslavem Slánským. Hlavní ženskou roli Jezerní dámu hraje Karolína Baranová, která alternuje s přední operní zpěvačkou Věrou Poláchovou. Každá to zpívá jinak. Karolína to více uhraje, protože má činohernější přednes, Věra to zase krásně zpívá. Herci ale hrají více rolí, převlékají se. Občas už mi z toho převlékání brní hlava. Je to velký blázinec. (Smích)

Baví vás více skeče nebo filmy?

Skeče pro mě byly větší výzva. Co skeč, to jiný nápad. Někdy je oříšek přijít na ten klíč. Každý se musí přeložit jinak, protože si dělají legraci z různých žánrů a z anglické klasické literatury, člověk si to musí nastudovat. Skeče jsou zajímavější na překládání, filmy mají začátek, prostředek a konec, tak jsou pro mě přehlednější. Nekladou až tak velké nároky.

Připravila jsem si pro vás takový malý kvíz. Myslím si, že to budete vědět. Tak schválně. Která známá osobnost hraje v davové scéně v Životu Briana?

No, George Harrison, který je vlastně mecenáš tohoto filmu, protože ho zaplatil. Když sháněli peníze na Svatý Grál, tak od organizace producentů nedostali ani libru. Díky Ericu Idlovi, který měl spoustu kamarádů ve světě hudby, se dostali k mnoha mladým lidem, kteří byli najednou hrozně bohatí, třeba Pink Floyd, Petula Clark nebo právě George Harrison. Ti se složili a film zaplatili. Terry Gilliam se smál, že si mysleli, že si odmáznou daně, ale nakonec vydělali ještě víc, než do toho vložili. Mimochodem Svatý Grál byl oblíbený film Elvise Presleyho. Prý ho ve své rezidenci na Floridě viděl asi šestkrát. Uměl ty hlášky prý nazpaměť a hlasitě se smál.

A jaký film máte nejraději vy?

Nejuznávanější jejich film, který v Anglii vyhodnotili jako nejlepší britskou komedii všech dob, je Život Briana. Má hodně kompaktní děj. Smysl života jsou vlastně zase jen poskládané skeče. Ale ten mám hodně rád. Není už jen veselý, ale cítíte z něj i hořký podtón. V některých scénách běhá člověku mráz po zádech.

Petr Palouš

Rešisér Petr Palouš je absolvent oboru divadelní režie na pražské DAMU.

V Liberci působil v angažmá osm let do roku 1990. Nyní působí jako režisér na volné noze a spolupracuje s řadou českých divadel. Režíruje hlavně činoherní inscenace, ale nevyhýbá se ani hudebnímu divadlu.

Bohatá je i jeho překladatelská činnost, proslul zejména jako „dvorní překladatel" anglické skupiny Monty Python.

Jeho brilantní převod Monty Pythonova létajícího cirkusu ocenila Obec překladatelů v roce 1999 tvůrčí odměnou v rámci Cen Josefa Jungmanna.

Je také autorem českých titulků k řadě filmů.

Inscenace v Liberci: Rodina je základ státu, Obsluhoval jsem anglického krále, Lazebník sevillský, Sedm nápadů na zavraždění manžela, Láska, vole,Bůh masakru, Svatý komediant František, Z tajností žižkovského podsvětí a další

25.4.2014, Autor: Hana Langrová

www.denik.cz/divadlo/prekladatel-monty-pythonu-reziruje-jejich-muzikal-20140424-34v0.html