Dokument, Česká republika, 2012, 52 min.

"Nastěhovali jste se mezi bílý, tak se taky chovejte jako bílý!“ říká svým romským sousedům obyvatelka jedné varnsdorfské čtvrti. Dokument Davida Vondráčka se věnuje nepokojům ve Varnsdorfu a Rumburku v letech 2011 a 2012. Davy demonstrantů tehdy obklíčily domy Romů a skandovaly rasistická hesla. Režisér zkoumá dané téma komplexně, z různých úhlů pohledu. Zajímá ho historie Šluknovska od odsunu Němců po přistěhování prvních Romů. Nestranně oslovuje skupiny zainteresované ve sporu – zaměstnané Romy i ty, kteří pobírají sociální dávky, nespokojené sousedy a účastníky demonstrací, starousedlíky i nově přistěhované. Ukazuje, že problém je mnohem hlubší a že sahá za hranice etnického původu. Ve vysídlených Sudetech je těžké najít práci, sociální systém má své slabiny, lidé jsou nespokojení a nespokojenost plodí zášť. Na příkladě Šluknovska je vidět, jak pozorně se člověk musí dívat, aby viděl všechny souvislosti. Mnozí zůstávají u toho, že lidé se dělí pouze na dvě kategorie – hodné a zlé.

V létě roku 2011 vypukly v řadě měst Šluknovského výběžku sociální nepokoje. Jak ukazuje sociální sonda režiséra Davida Vondráčka, problematické soužití většinových obyvatel a romské menšiny tu má hluboké kořeny a významně souvisí s historickým vývojem pohraničního regionu. Po roce 1945 byli ze Sudet vyhnáni němečtí obyvatelé a v rámci obnovy poválečného Československa se pohraniční oblasti znovuosidlovaly lidmi z odlehlých koutů země. Dnes jsou spojujícími znaky Varnsdorfu, Rumburka a dalších obcí vysoká nezaměstnanost, kriminalita a v poslední době i otevřené projevy násilí a nenávisti vůči Romům. Právě poslední fenomén sleduje Vondráčkův dokument v co možná nejširších souvislostech a ukazuje, jak ekonomický a sociální úpadek ústí ve frustraci obyvatel, kteří si svou zlost vylévají na menšinách. Konfliktní oblasti, jež jsou na periferii zájmu centrální vlády, se sice stávají živnou půdou pro populistická gesta veřejných figurek, hořkým faktem však zůstává, že radnice většiny měst neutěšenou situaci řešit nedokážou.

Ozvěny Jednoho světa: Na divokém severu (Šluknovsko 2011-2012)

Dokument Davida Vondráčka je nabitý emocemi. Na jedné straně civilizovaní obyvatelé Šluknova, Varnsdorfu či Velkého Šenova, kteří denně pracují a šetří každou korunu, na straně druhé sebranka křičících romských dětí, jejichž rodiče zřejmě ukradli na zahradě sousedů sádrového trpaslíka. Z boku doléhá několikahlasný hřmot: „Černý do práce!“ či drsnější „Cikání do plynu!“

Ve snímku se vracíme zpátky do roku 2011, do divokého Šluknovského výběžku, kde se zmobilizovali místní nespokojení a vyrazili do ulic protestovat proti zjevné nespravedlnosti – „my makáme a oni se jen vezou, navíc s tím nikdo nic nedělá…“

Dokument není jednostranně zaměřený, ke slovu se dostanou historici, pamětníci let slávy místních vysoce průmyslových měst, novinář a kreslíř, mluvčí radnice, několik perfektně adaptovaných Romů, kteří cítí křivdu a potom samozřejmě obtěžovaní bílí spoluobčané.

Divák je informován o původních, přes 60 let starých změnách a záměrech, které nepřímo (nebo přímo?) vedly k současné situaci; poválečné vysídlení německého obyvatelstva, následný příliv pracovní síly tmavé pleti a cizinců ve snaze přimět je k manuální práci pod rudou hvězdou (tzv. „natírání černých na bílo“, jak se zmiňuje jeden z kolemjdoucích) porevoluční privatizace průmyslových závodů, která zapříčinila dnešní vysokou nezaměstnanost v kraji a naštvanost místních, kterým etnické problémy jen přilévají olej do ohně vlastních problémů. Snaha o konformismus, která se nevyvedla. Snaha o změnu tradičního uspořádání společnosti, které strana považovala za nevýhodné. Touha učinit z Romů jedny ze služebníků komunismu.

Snímek zobrazuje i paradoxní výhledy do budoucna – pravděpodobný exodus Čechů do zahraničí v zájmu hledání kvalifikované práce. Používá k tomu skvělé kulisy, obloha je zamračená, už už na bouřku, lidé zavírají všechna okna před hlukem, který doléhá z nedaleké ubytovny „nepřizpůsobivých“, je tak silný, že nemohou usnout, muž s rukou v sádře vysvětluje hloučku těch lepších Romů, že není rasista, když v tom se ozve výkřik Ticho!! na dětí pobíhající a vřeštící kolem kamery. Sociální analýza jak má být, bez podsouvání.

(https://www.informuji.cz/clanky/1224-jeden-svet-na-divokem-severu-sluknovsko-2011-2012/)

Šluknovsko aneb Na divokém severu

"Divokým severem" končím pentalogii publicisticko-dokumentárních pořadů o českém pohraničí v proměnách novodobých středoevropských dějin, které jsem v průběhu čtyř let natočil pro Českou televizi (Zabíjení po česku; Řekni, kde ti mrtví jsou; Sbohem český koutku; Do země (ne)zaslíbené).

Loni koncem léta jsem natáčel sérii reportáží o protiromských demonstracích ve Šluknovském výběžku pro pořad Reportéři ČT. Na místě mě napadlo, že bych se mohl pokusit o hlubinnější sondu o prapříčinách sociálního a etnického napětí v tomto zapomenutém konci Čech. Výhodou bylo, že v rámci reportážního natáčení jsem "pochytal" plno zajímavých situací, které ve své plastičnosti vypovídají o tom, co se ve Šluknovském výběžku vlastně děje, ale které se kvůli časově omezenému rozsahu aktuální publicistiky do reportáží nevešly.

Pokusil jsem se tedy v hodinovém dokumentu přes konkrétní příběhy "výběžkářů" – například organizátora demonstrací mystifikátora Lukáše Kohouta a majitelky vily Lenky Juricové, žijící u romské ubytovny  – zachytit zdejší složitou situaci. A také  – eticky pochybnou  – formu "občanského protestu proti nepřizpůsobivým".

Jistou ambicí "divokokého severu" bylo tázat se  – nedidakticky, implicitně  – proč pogromistické nálady vyvřely právě v tomto koutu Čech… Zde si prostě už nevystačíme jen se "zpravodajskými odpověďmi" o narůstající kriminalitě, předražených nájmech na ubytovnách, o přehnaných sociálních dávkách, o velké nezaměstnanosti...

Pokusil jsem se o "hlubinnější historickou sociologii", kde mi pomáhá studium prací společenských vědců (Petr Příhoda, Petr Mikšíček, Adrian von Arburg, Eagle Glassheim), kteří se anamnéze tohoto sociálně nemocného kraje dlouhodobě věnují. Dosti obtížné je přetavit jejich vědecké poznání, jež mě dost oslovuje, do zachycení autenticity zdejšího života, do dokumentárně-publicistické výpovědi.

V portrétech posledních německých šluknovských starousedlíků Jana Müllera a Veroniky Račanské jsem snad i zachytil proměny tohoto regionu v druhé půlce dvacátého století (Není na starém kontinentě region, kde na poměrně malé území severních Čech přišly po válce desetitisíce nekvalifikovaných lidí z nejchudších oblastí Čech, Slovenska, Rumunska, Ukrajiny a Bulharska.). Ostatně dosídlování výběžku po nuceném vysídlení německého obyvatelstva probíhalo kvůli struktuře průmyslu (textilky využívají každou vyučenou i nevyučenou ruku) i v šedesátých a sedmdesátých letech.

Komunistická normalizační sociální politika uspokojila nenáročné potřeby většiny obyvatel, již neměli větší "duchovně kulturní potřeby". Místním se také nepodařilo úplně vkořenit na území, jehož dějiny neznali a ani je nechtěli poznat. Jejich životní styl se skládal a skládá z prvoplánového konzumismu. Nevytvořila se tu ve své většině žádná hlubší regionální identita.

V dnešní době, kdy mizí i poslední jistota  – práce  – se prakticky celá druhá a třetí generace neukotvených novoosídlenců cítí velmi frustrovaná. Lidé se "sociálně kulturními geny" svých rodičů a prarodičů, jejichž smysl bytí byl až na výjimky "prvoplánově materiální", teď nevědí, co se životem… Nikdy se u nich nevytvořil hlubší vztah k majetku, k půdě, k zemi. O uměřeném nefundamentálním náboženském ukotvení  – možném sociálním tmelu společenství  – se nedá vůbec hovořit.

Hodně se ve výběžku pije, blikající automaty heren září do noci, drogy se prodávají volně na ulicích. Prostě přibývá sociálně patologických jevů (zdaleka nejen u Romů) a kriminogenního chování. V ovzduší bezvýchodnosti a zmaru narůstá agresivita a "meziskupinová agrese".

Z historie lidstva známe neustále se opakující temný fenomén: hledání viníka mého neštěstí, hledání a nacházení obětního beránka. Stačí malá rozbuška v podobě "napadení cikány" a máme tu pogromy. Poprvé po 67 letech.

(https://www.ceskatelevize.cz/ct24/blogy/195243-sluknovsko-aneb-na-divokem-severu/)