Vyhledávání

Kontakt

Mgr. Jana Strouhalová

Úvod > Králova řeč - Divadlo F. X. Šaldy, Liberec

Králova řeč - Divadlo F. X. Šaldy, Liberec

30.12.2013 23:06

David Seidler - Králova řeč

Moje poslední letošní návštěva divadla mě naplnila spokojeností. Vypravily jsme se se sousedkou Evou na představení Králova řeč do libereckého divadla F. X. Šaldy.

Králova řeč - divadelní hra a film

Příběh už jsem znala z filmového zpracování se skvělým Colinem Firthem a Geoffreyem Rushem v hlavních rolích, které mu zajistilo světovou proslulost. Věděla jsem, že původně byl skutečný příběh zpracován jako divadelní hra a až následně byl podle něho vytvořen scénář k filmu.
David Seidler (1937) se začal v roce 1981 zabývat myšlenkou na divadelní hru o Jiřím VI. Vystopoval Valentina Loguea, syna logopeda Lionela Loguea, který krále léčil, a poprosil jej o otcovy deníky, které zatím kromě syna nikdo neviděl. Valentin Logue mu odpověděl, že mu deníky půjčí k práci za předpokladu, že mu doručí písemné svolení od The Queen Mum - Královny Matky (1900-2002) - matky současné královny Alžběty II a vdovy po Jiřím VI. David Seidler skutečně počátkem 80. let minulého století Královně Matce napsal - a dostal odpověď, v níž jej Královna Matka prosí, aby počkal s napsáním hry a zveřejněním deníků až do doby po její smrti, protože vzpomínky na tyto události jsou pro ni spojeny s příliš hlubokými emocemi. Jeho američtí přátelé jej měli k tomu, aby hru přesto napsal. Leč Seidler jim prý řekl, že "když Angličan slíbí Královně Matce, že bude počká, tak zkrátka počká". Že bude čekat přes dvacet let, jej u tehdy osmdesátileté Královny Matky nenapadlo. Nicméně ani po její smrti se nepustil hned do práce. Napřed svedl úspěšný boj s rakovinou a vzpomínka na jiného úspěšného bojovníka s něpřízní osudu jej vedla k tomu, že hru nakonec napsal. Byla uvedena v Londýně v podobě veřejného čtení, kterého se zúčastnili rodiče režiséra Toma Hoopera. Výsledkem bylo přepracování hry do podoby filmového scénáře.

Děj

Ve 30. letech 20. století se ve Spojeném království princ Albert (pozdější král Jiří VI. a otec královny Alžběty II.), druhorozený syn krále Jiřího V., trápí s vážným problémem – koktavostí. Pod nátlakem své ženy Alžběty (budoucí Královna Matka) se setkává s Lionelem Loguem, australským logopedem, který má mírně neortodoxní metody. Až na malé princovy rezervy však Logueova metoda překvapivě funguje. Jelikož se Albert po abdikaci svého bratra krále Eduarda VIII. stal králem Jiřím VI., musí překonat své obtíže s jazykem právě v době, kdy svět vstupuje do druhé světové války. Navíc zjišťuje, že logoped nemá lékařské vzdělání a jedná se o ochotnického herce, který koktavosti odnaučoval traumatizované vojáky vracející se domů z první světové války. Na rozdíl od tehdy praktikované léčby se zaměřoval na duši a psychický stav pacientů s pozitivními výsledky. Svou řeč k národu o vstupu do války s Německem, přenášenou rozhlasem v přímém přenosu, král dobře zvládne. Vstoupí tak do historie jako král, který sjednotil národ tváří tvář hrozbě nacismu. Příběh handicapovaného člověka, který bojuje hrdě se svým postižením a sestoupí za tím účelem z výšin nejmocnějšího a nejslavnějšího královského rodu na světě do míst, kde se léčí obyčejní lidé, je vtipný, vážný, povzbuzující a svým způsobem i velkolepý. Naprosto neodolatelné je na něm i vědomí, že se skutečně nějak takto odehrál.

Králova řeč v českých divadlech

Pokud je mi známo, v současnosti u nás kromě Liberce uvádějí Královu řeč dvě divadla - v brněnském Mahenově divadle hru režíroval Martin Stropnický a v hlavních úlohách hrají Martin Sláma (Bertie) a Ladislav Frej (terapeut Lionel). Skoro ve stejnou dobu měla premiéru inscenace pražského Divadla Pod Palmovkou, kde pod režijním vedením Petra Kracika vávodu z Yorku ztvárnil Martin Stránský a australského logopeda Dušan Sitek.

„Celý příběh je silný, velice dojemný a lidsky zvláštní. Film to vypráví rozvlekle, soustředí se i exteriéry, divadlo toto nemůže ukázat, je sevřenější. Dává více důraz na společenské kontrasty, trapasy, chování postav, jsou tam ostřejší konflikty. Příběh se odehrává na historickém pozadí. Politici se bojí, aby král nepůsobil rozkladně v době, když proti němu stojí řvoucí Hitler, který je milovaný masami. Nemohl proti němu stát koktající král," vysvětlil dramaturg Martin Urban.

liberecky.denik.cz/zpravy_region/kralova-rec-v-divadle-je-ostrejsi-nez-oskarovy-film-20131122.html

Osoby a obsazení v Divadle F. X. Šaldy v Liberci

Bertie, vévoda z Yorku	Zdeněk KUPKA
Lionel Logue, logoped	Martin POLÁCH
Alžběta, vévodkyně z Yorku	Lenka LANGOVÁ
Mertle, Lionelova žena	Markéta TALLEROVÁ
Cosmo Lang, arcibiskup	Miloš KOPEČNÝ j.h.
Winston Churchil, politik	Václav HELŠUS
Stanley Baldwin, ministerský předseda	Jaromír TLALKA
Král Jiří V., otec Bertieho a Davida	Jindřich KHAIN
David, princ velšský	Tomáš IMPSEIL
Wallis Simpson	Markéta COUFALOVÁ

Psáno po druhém shlédnutí tohoto představení zhruba po roce, 18.12.2014

Ani při druhé návštěvě tohoto představení jsem nebyla zklamaná. Dokonce bych řekla (i když to nemohu tvrdit s jistotou), že do projevu obou hlavních protagonistů, pánů Polácha a Kupky, přibyly nové prvky, nová gesta, nové vtípky, které hru ještě vyšperkovaly. Mrzí mě, že Zdeněk Kupka v současné době v Liberci dohrává a odchází do Prahy do Divadla pod Palmovkou.

Oproti lednovému představení došlo k jedné změně v obsazení: roli krále Jiřího V., otce Bertieho převzal po zemřelém Jindřichu Khainovi pan Rudolf Jelínek: "V inscenaci Králova řeč dochází k záskoku za pana Jindřicha Khaina. Roli Krále Jiřího V. tak přebírá Rudolf Jelínek, který stejnou postavu hraje i v Divadle pod Palmovkou. Kromě této scény prošel za život mimo jiné Divadlem za branou či Divadlem na Vinohradech, ale vzpomenou si na něj i liberečtí pamětníci, neboť v šedesátých letech působil také v našem divadle. Známý je také díky televizním seriálům, hrál v desítkách filmů, z nichž jmenujme např. Krále Šumavy, Barona Prášila, Smrt v sedle, Atentát ad. Poprvé jej můžete v liberecké Králově řeči vidět v neděli 21. září 2014." (z webu divadla)

Když jsem se pokusila srovnat film s divadelním představením, dospěla jsem (překvapivě :-D) k závěru, že to srovnávat nelze. Každý formát disponuje jinými možnostmi. Co se týče hereckých výkonů, myslím si, že Kupka, Polách a Langová za filmem nijak nezaostávali. Na druhou stranu, film mohl divákovi navíc ukázat detaily, které nemají podstatný vliv na hlavní dějovou linii příběhu, ale potěšily toho, kdo se o britskou královskou rodinu zajímá. Mám na mysli například zámek Balmoral, nebo dvě malé dcerky prince Alberta (pozdější královnu Alžbetu II. a její mladší sestru Margaret (1930 - 2002).