Kateřina Tučková - Žítkovské bohyně
TUČKOVÁ, Kateřina. Žítkovské bohyně. 1. vyd. Brno: Host, 2012, 450 s. ISBN 978-807-2945-283.
Kniha, o které se hodně mluví, poměrně nová. Nedávno jsem četla i velký rozhovor s mladou autorkou v příloze LN - rozhovor zde rozhovor-Patek-LN.pdf (448,6 kB)
Tématem knihy jsou "bohyně" - ženy, které žily v chalupách kopanic v Bílých Karpatech, působily jako léčitelky a snad i vládly nadpřirozenými mocnostmi.
Hlavní postavou je Terézie Surmenová, zvaná Surmena. Žila v chalupě v obci Žítková nedaleko Starého Hrozenkova. Lidé za ní přijížděli zdaleka s prosbou o pomoc, uzdravení těla i duše. Po smrti své sestry se Surmena ujala jejích dvou dětí - Dory a postiženého Jakoubka. Právě Dora je vypravěčkou příběhu. Nejdříve vzpomíná na dětství prožité se Surmenou, na to, jak k ní od autobusu vodila zákazníky, nebo na to, jak z chlaupy položené na prudké stráni Žítkové denně chodila do školy do Starého Hrozénkova. Na začátku 70. let se ve škole setkávala s komunistickou propagandou a s výsměchem dětí i učitelů kvůli Surmenině činnosti.
Vše se změnilo v roce 1974, kdy Surmena byla zatčena a posléze umístěna do psychiatrické léčebny. Jakoubka zavřeli do ústavu sociální péče a Doru až do doby její plnoletosti do dětského domova.
Jako dospělá Dora Surmenu ještě několikrát navštívila v psychiatrické léčebně v Kroměříži, ale v roce 1979 tam její teta zemřela.
Po revoluci v roce 1989 se Dora dostává do archivu svazků STB a pročítá si svazek, který na její tetu byl veden jako na sledovanou osobu. Dovídá se, že na počátku všeho stála osobní msta jednoho člověka (důstojníka STB), která ovšem byla vedena prostřednictvím státní moci. STB Surmenu sledovala už od roku 1955 a snažila se najít záminku k jejímu obvinění. Je zde i otřesně vykresleno zneužití psychiatrie státní mocí, neboť na lékaře a personál byl vyvíjen nátlak, aby jednali v Surmenin neprospěch. Mimo jiné jí byly na základě těchto doporučení STB opakovaně ordinovány série elektrokonvulzních terapií (elektrošoky) a upravována medikace.
Tuto knihu jsem poslouchala jako čtení na pokračování z Českého rozhlasu. Doplněná zajímavou hudbou s moravskými folklorními prvky.
Nevím, nakolik bylo nutné celou knihu zkrátit pro účely rozhlasového čtení a nakolik tím bylo pozměněno celkové vyznění knihy, nicméně z poslechu 10 dílů si odnáším dojem, že první polovina knihy je velice dobrá, barvitý popis života na kopanicích Bílých Karpat, včetně zachycených zvyků a místy i jazyka obyvatel. Druhá polovina knihy byla vlastně jen čtení svazku STB, kde se čtenář zpětně dovídá, co a jak se stalo.
Zajímavá kniha, podle mého názoru v současné knižní produkci lepší průměr.
Odkaz na jiný rozhovor s autorkou:
Webové stránky autorky, v dolní části odkazy na další rozhovory: