02.10.2014 22:53

Jedlíci čokolády

David Drábek

Láska nebeská při zastávce v Čechách. Příběh tří sester, co se stavějí na vlastní nohy po smrti otce, který se v šedesáti zabil v autoškole. Nejmladší Valérie trpí agorafobií a nebyla od jeho smrti venku, Róza se projedla ke dvěma metrákům váhy a prostřední Helena jako jediná vydělává a kormidluje chod domu na předměstí. Otec v závěti odkáže Valérii svůj supermanský kostým, v němž anonymně zachraňoval lidské ztroskotance. Pomůže teď jeho vlastním dětem? Na scéně se dále objeví tři muži a několik psů. Tato hra je autorem psána pro tři jeho hradecké múzy: v roli Rózy se představí Pavla Tomicová, jako Helena Isabela Smečková Bencová, Valérii hraje Pavlína Štorková. Milovníkům čokolády pak sdělujeme, že nabídka pralinek obsahuje příchuti Čechova, Almodóvara i Woodyho Allena, občas i nějaký ten hollywoodský oříšek. Celé to nejlépe vystihl jeden malý druháček: „Lázka. Lázka je dobrá jako bůch a lázka má srdce. Lázka je dobrý noční vánek a je příjemná. Lázka je dobrá a krásná jako pelikán. A je hezká.“

Premiéra 21. května 2011. Hrajeme na hlavní scéně.
Délka představeni 2:30 s přestávkou.

Obsazení a tvůrci

Osoby a obsazení

 

Helena	Isabela Smečková Bencová
Róza	Pavla Tomicová
Valérie	Pavlína Štorková
Jan	Jan Vápeník
Ludvík	Jiří Zapletal
Samuel	Miroslav Zavičár
Matka	Zora Valchařová-Poulová
Otec	Jakub Tvrdík
Buddha	Zdeněk Petrák
Dav a Figuranti	Natálie Holíková, Josef Čepelka, Jakub Tvrdík, Miroslava Vyletělová, Markéta Hadincová, Lukáš Tomeš a Milan Téra

 

 

 

 

Jedlíci čokolády se prokoušou svými sny

21. 5. 2011 11:19, autor: sen
Hradec Králové - Klicperovo divadlo na 21. května připravilo premiéru nové hry Davida Drábka nazvané Jedlíci čokolády. Romantickou komedii, kterou Drábek rovněž režíruje, napsal přímo pro herce hradeckého souboru. Jde o příběh tří sester, které se po smrti otce staví na vlastní nohy. Nejmladší Valérie trpí agorafobií a nebyla od jeho smrti venku, Róza se projedla ke dvěma metrákům váhy a prostřední Helena jako jediná vydělává a kormidluje chod domu na předměstí. Otec v závěti odkáže Valérii svůj supermanský kostým, v němž anonymně zachraňoval lidské ztroskotance.
V hlavních rolích se představí Pavla Tomicová, Isabela Bencová-Smečková a Pavlína Štorková. Jejich partnery ztvární Dušan Hřebíček, Jiří Zapletal a Miroslav Zavičár. V rolích rodičů diváci uvidí Zoru Valchářovou - Poulovou a Jakuba Tvrdíka. Scénu pro inscenaci navrhl Martin Chocholoušek, kostýmy Simona Rybáková, hudbu složil Darek Král.
Umělecký šéf Klicperova divadla Drábek přiznal, že se pro divadelní romantickou komedii nechal inspirovat například snímky Láska nebeská, Hana a její sestry či Vše o mé matce. Dramaturgyně Markéra Bidlasová prozradila, že diváci se mohou těšit na komedii o vztazích, lásce a naději. "Chvílemi na romantickou, chvílemi praštěnou a bizarní, chvílemi křehkou a něžnou komedii."
Jedlíci čokolády jsou poslední premiérou hradeckého divadla v divadelní sezoně 2010/2011. Se sezonou se divadlo rozloučí 17. ročníkem mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů, který se uskuteční od 21. do 30. června.
www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/124732-jedlici-cokolady-se-prokousou-svymi-sny/
 

 

Tři sestry vzor 2001. To jsou Jedlíci čokolády

Recenze 18. června 2011   17:00 | Lidovky.cz
Klicperovo divadlo v Hradci Králové uvedlo novou hru Davida Drábka – Jedlíky čokolády.
Jedlíky čokolády, novou divadelní hru Davida Drábka, můžeme číst dvojím způsobem: buď jako příležitost ke třem jedinečným studiím tří charakterů, jíž naplno využily tři znamenité herečky hradeckého souboru (ani jejich mužští partneři ovšem nevycházejí naprázdno), anebo jako pokus o groteskně lomené čechovovské drama (poučené na Woodym Allenovi), novou parafrázi starého tématu osamělosti tří nenaplněných ženských osudů.
Lepší charaktery než teze
Zatímco ve druhém případě lze vznést k vyznění hry, přísně vzato, řadu námitek (viz dále), v prvním případě můžeme Klicperovu divadlu pogratulovat: herecké trio – doplněné třemi mužskými představiteli o sextet – předvádí pravou vícehlasou polyfonii. Co hlas, to neopakovatelný charakter. Už od Waltera Kerra víme, že pro dramatika je vždycky lepší, když prosadí charakter, než když (na účet charakteru) prosadí svou.
Nejnormálnější ze švihlých sester, v jejichž domácnosti se zjevují mrtví rodiče, je Helena (Isabela Smečková Bencová) – jako jediná vydělává, je jedinou spojnicí potrhlé domácnosti se světem. Z věže své osamělosti, do níž ji uvrhla smrt dítěte, podniká občas i nepřípadně divoké ataky – její obětí se stane jiný typicky drábkovský outsider s obskurním zaměstnáním – venčič psů bohatých klientů (Dušan Hřebíček). Spíše než on je, venčí psi jeho, agresivní smečka je znázorněna vtipnou jevištní zkratkou – štěkotem a nezvládnutelným množstvím prázdných vodítek – zbytek je na hercově a divákově fantazii.
Hřebíčkovy chaplinovské etudy (typický osud rozvedeného smolaře, který pozdě přišel na to, že manželčin "G bod byla jeho kreditka"), jeho potřeštěné namlouvání a vrkání s Helenou jsou oboustranně tak skvostně zahrané, že dají téměř zapomenout na určitou sentimentální polevu, k níž už v textu červenoknihovní vztah těch dvou směřuje. (Přiznaně: Drábek se tentokrát programově uchýlil k žánru moderní pohádky).
Nic podobného se nedá říci o Heleniných sestrách. "Alternativní" Valérie (Pavlína Štorková) žije v domě jen se svým Buddhou, přízrakem mrtvé matky, armádou moduritových hraček a stejně velkou armádou nutkavých neuróz, jež její pobyt uvěznily do rituálu absurdních úkonů. Dům je pro ni rájem i vězením, bojí se překročit jeho práh (trpí strachem z prostoru, agorafobií).
Právě na ni ale padne neřešitelný úkol převzít po mrtvém otci jeho podivínskou misi, kdy po večerech v růžovém kostýmu supermana zachraňoval proti jejich vůli sebevrahy (výtečnou expozicí takové záchrany hra začíná – sebevrah, poté co vyspílá konzumnímu světu, se už už chystá skočit, je však supermanem zachráněn – k veliké nelibosti davu zevlů, který přišel o svou pravidelnou drogu přihlížení cizímu neštěstí).
A právě na jednoho z těch permanentních sebevrahů (Miroslav Zavičár) Valérie při své smůle narazí, zdá se, že ty dva jejich ulítlost sblíží, ale místo milostného aktu dojde mezi nimi k blíže nespecifikované (?) katastrofě, již Valérie málem zaplatí životem, s možnou perspektivou doživotního postižení, upoutání na lůžku a konzumací obrazovky. Její misi i s růžovým pláštěm přebírá "polepšený" (?) sebevrah.
Jako z němé grotesky
Komediálním vrcholem inscenace je ovšem nepřehlédnutelný osud třetí sestry Rózy (Pavla Tomicová). Je nepřehlédnutelná už fyzicky – chorobná závislost na čokoládě a na sledování obrazovky z postele, kterou nikdy neopouští – ji přivedla k dvěma metrákům váhy. Je obětí mediálního marketingu: "Napřed si mě vyfotili, aby měli doklad, jak jsem vypadala po redukční dietě. Potom mi přivezli tunu čokolády, musela jsem ji spořádat a fotili mě, jak jsem vypadala ,před‘ dietou."
Drsně a bojovně, slovně i fyzicky, si ovšem své metráky na baště postele hájí – i proti vychrtlému charitativnímu pracovníku ze spolku Kapka něhy, který je jejím nejmyslitelněji možným opakem (Jiří Zapletal). Její zápasy s ním na odtučňovacím běhacím pásu či bitvy s vnucovanými dietními jogurty připomínají nejlepší dortové scény Laurela a Hardyho.
Podobně si na gagy slavné dvojice němé grotesky vzpomeneme i ve druhé půli inscenace při scéně výletu, kdy má Róza jaksi větší tonáž než nepojízdná kraksna, kterou její "Laurel" opatřil.
Drábek se v žánru grotesky pohybuje lehce jako autor i režisér, ostatně i všichni jeho fantaskní "podivíni" a "outsideři" (outsiderství se zdá být jeho bytostným tématem) jsou groteskní, chcete-li karnevalovou poetikou křtěni. Zato poněkud nevěrohodně "zvážnělému" happy endu na konci, kdy se rodina schází v Rózině posteli u oltáře obrazovky, by na reprízách slušelo trochu víc nadsázky, jinak naštěstí přítomné v celé inscenaci.
Vladimír Just, teatrolog
Zdroj: www.lidovky.cz/tri-sestry-vzor-2001-to-jsou-jedlici-cokolady-fei-/kultura.aspx?c=A110617_160302_ln_kultura_wok