Já, Francois Villon - Kulturní centrum Golf Semily
Jiří Hubač / Ondřej Brzobohatý / Pavel Vrba: JÁ, FRANCOIS VILLON
Komorní muzikál o osudech slavného francouzského básníka.
Zájezdové představení Divadla Na Jezerce, které jsem navštívila v Semilech.
Původní česká novinka Já, Francois Villon je prvním muzikálem uvedeným v Divadle Na Jezerce. Premiéra byla 22. března 2012. Hudbu složil Ondřej Brzobohatý a muzikál zrežíroval Radek Balaš. Inscenace je věnována památce autorů, dramatika Jiřího Hubače a textaře Pavla Vrby, kteří se připravované premiéry nedožili.
OSOBY A OBSAZENÍ
|
Francois Violin |
Martin PÍSAŘÍK |
|
Kateřina |
Petra VRASPÍROVÁ |
|
Ambra |
Jana MALÁ |
|
Strýc Vilém, a další |
Petr KOSTKA |
|
Gautier, a další |
Petr VACEK |
|
Collin, a další |
Peter STRENÁČIK |
|
Robert d´Este, a další |
Tomáš PETŘÍK |
|
Regniér, a další |
Tomáš VANĚK |
|
Filip Sermois, a další |
Ondřej ČERNÝ |
rozhovor s Písaříkem a Vraspírovou
www.topzine.cz/ja-francois-villon-pisarik-a-vraspirova-hraji-v-novem-muzikalu
Můj názor
+ Martin Písařík hrál skvěle jako o život, prokázal nesporný pohybový i herecký talent, v pěveckých partech se ztrácí v davu.
+ S povděkem jsem kvitovala přítomnost známé osvědčené tváře, pana Petra Kostky. Byl bezesporu jedním z magnetů zájezdového představení, protože ostatní herci nejsou (až na výjimky) mimo Prahu příliš známí.
+ Velikým překvapením byl pro mě Peter Strenáčikv roli Villonova kumpána Collina. Podle mého názoru zpíval nejlépe z přítomných.
+ Představitelka Kateřiny Petra Vraspírová se blýskla herecky, v pěveckých partech občas byla hůř slyšet, netačila kolegyni Janě Malé.
- Šlo o komerční muzikál v každém slova smyslu. Jednak v množství sponzorů, ale chápu, že bez nich to dnes jde těžko. Ale slovo "komerční" jsem mínila i jako snahu o komerci - první půli jsem spíše vnímala jako sled jednotlivých divácky vděčných scének.
- Pokud by navštivil představení člověk bez předchozí znalosti Villonova života, pravděpodobně by příliš nepochopil děj.
- Obešla bych se bez vsunutých vtipných scének Petra Vacka, hlavně jeho striptýzová scéna coby hostinské Tlusté Margot byla zbytečně přes čáru.
- Litovala jsem, že jsem představení viděla v prostoru kulturního domu. Ozvučení bylo nevyhovující po celou dobu představení, ze začátku dokonce nebylo některým hercům vůbec rozumět.
- Další výtka prostoru - vzduchotechnika KC Golf diváky v pravidelných intervalech "osvěžovala" pachem shnilé dřevotřísky.
Kdo byl Francois Villon
Francois Villon (vlastním jménem Francois de Montcorbier), představitel francouzské poezie 15. století, bývá považován za předchůdce prokletých básníků. Francois se narodil v Paříži jen několik týdnů po upálení Panny Orleánské (asi roku 1431). Pocházel z chudých poměrů, původně se jmenoval Francois Montcorbiér. Hlavní město bylo dosud sužováno Angličany, vládl hlad a mor. Otec brzy zemřel a chlapce se v osmi letech ujal a vychoval ho v benediktinském klášteře mistr Guillaume Villon. Ve svých 12 letech zapsán na Sorbonnu. Roku 1452 dosáhl na univerzitě hodnosti mistra, ale rezignoval na kariéru a místo toho vedl výrazně nezakořeněný způsob života.
Miloval hospody, rvačky, ženy. Okolnosti svedly Villona na scestí rváče, zloděje a tuláka, stal se kumpánem dobrodruhů z pařížského podsvětí. Smrtelně při souboji zranil kněze, hrozil mu trest smrti. Prchá z Paříže do Angers, je omilostněn. Vrací se zpět do Příže, ale tam se podílel na vyloupení teologické fakulty. Znovu prchá z Paříže, chvíli působí na dvoře vévody Orleánského v Blois, chvíli v cele biskupa D\'Aussigny v Meun nad Loirou. Roku 1461 se opět vrací do Paříže. 1462 je kvůli jistému nedorozumění zatčen a posléze propuštěn s podmínkou, že splatí co roku 1456 ukradl. V zimě téhož roku se připlete ke rvačce a končí opět v Chateletu. Je odsouzen k trestu smrti oběšením, 5.ledna 1463 je tento trest zmírněn na desetileté vyhnanství. Po roce 1463 mizí všechny zprávy o něm. Umírá pravděpodobně po svém odchodu z Paříže.
Jeho život provázely skandály, styky s pařížskou spodinou a s podsvětím, násilné činy, útěky před spravedlností, opakované pobyty ve vězení. Před nejhorším ho uchránily styky s nejvyšší francouzskou společností.
Villon dovedl i vznešených středověkých témat využít k parodii, dovedl je však také naplnit hlubokým prožitkem. V jeho dílech bojovalo dobro se zlem, náboženská vroucnost s cynismem, vážnost s vtipem, pocit marnosti světa je střídán požitkem z pozemských darů. Rozlamuje středověká pouta a konvence, např. tím, že porušuje tradiční žánry, uvědomuje si svou osobnost, své individuální rysy. Do svých básní zašifroval řadu jmen svých přátel, nepřátel i lidí, o nichž nic nevíme.
Francois Villon je i přes svou poplatnost době středověku považován za prvního moderního básníka nejen ve Francii, ale i v Evropě.
Život i dílo Francoise Villona se stalo a i nadále stává inspirací pro mnoho spisovatelů a překladatelů ( u nás např. J. Loukotová, O. Fischer), verše z jeho děl se staly významným repertoárem velkých i malých divadel (u nás např. divadlo Viola).
- Odkaz (Le Lais) - básnická skladba, která se dochovala v pěti rukopisech z konce 15.století pod různými názvy (většinou jako „Závěť“ - sám autor byl ovšem proti tomuto názvu). Pojmenování Malá závěť (či Malý Testament) se u nás používá proto, že pod tímto názvem byla Villonova prvotina chybně přeložena do češtiny a slovenštiny. Tato básnická skladba obsahuje 40 osmiveršových slok, čili 320 veršů. Vznikla jako dílo jeho „ztřeštěného mládí“ v zimě roku 1456.
- Závěť – také Velký testament (Le Testament) – 1461-1462 – básnická sbírka, jedno z nejpozoruhodnějších děl pozdní středověké lyriky. Dílo obsahuje 2023 verše, sestává z 185 osmislabičných oktávů skloubených bohatými rýmy. Sjednocujícím prvkem díla je parodické smíšení vysokých a nízkých poloh, tradičně ostře oddělených. Jde o soubor topograficky vázaný na Paříž hospod a paláců, balady jsou často pojaty jako věcné odkazy jednotlivým osobám, obsahují všechny běžné tematické i stylové rejstříky poezie pozdního středověku od dvorské, náboženské až k „bláznivé“ písni.
- Kodicil
- Balady v žargoně
- Já Francois Villon - balada na téma vévody Orleánského, kterou složil v Blois
- Balada o zobáčku Pařížanek
- Paříž hraje prim
Recenze z i-divadlo:
Recenze z PraKultura:
www.prakultura.cz/products/villon/
Recenze v Divadelních novinách:
www.divadelni-noviny.cz/ja-francois-villon-divadlo-na-jezerce-hrusinsky