13.03.2014 23:40

Ve čtvrtek 13. března 2014 jsem měla možnost navštívit divadelní představení Holky z kalendáře v pražském divadle ABC. Velice jsem se na tuto událost těšila a nebyla jsem zklamána.

Holky z kalendáře - Divadlo ABC, Praha

Něžná a jímavá komedie o ženách, které jsou pro dobrou věc ochotny udělat to, co by je nenapadlo ani v těch nejodvážnějších snech.

Hra vypráví o šestici stárnoucích kamarádek z Yorkshiru, které se pravidelně scházejí ve svém ženském klubu. Maloměstský klid a stojaté vody rozruší až vážná choroba manžela jedné z nich. Na jeho památku se ženy rozhodnou nafotit kalendář. Ten sice fotí každý rok, ovšem tentokrát chtějí místní kostely a mosty vyměnit za svá nahá těla.

Cílem je vydělat na novou sedačku pro příbuzné, kteří navštěvují nemocné pacienty na onkologické klinice. Smělý nápad má mnoho odpůrců, ale také ženskému spolku přinese do té doby nepoznanou slávu a pozornost.

Holky z kalendáře jsou dramaturgicky chytrým tahem. Ne, že by to byla novátorská inscenace, ale nabízí krásné role pro herečky nad 50 let, které se v běžných repertoárových kusech dočkají takových příležitostí jen velmi vzácně.

Pro Divadlo ABC hru nastudoval v české premiéře režisér Ondřej Zajíc.

Premiéra: 19.03.2011

 

OSOBY A OBSAZENÍ

Maria	Hana Doulová
Chris	Veronika Gajerová
Annie	Dana Batulková
Cora	Radka Fidlerová
Ruth	Jitka Smutná
Celia	Kateřina Macháčková
Jessie	Lenka Termerová
John Clarke (manžel Annie)	Zdeněk Dolanský
Lawrence	Pavel Juřica
Brenda Hulse	Luba Skořepová
Rod Harper	Stanislav Lehký
Lady Cravenshire	Jana Drbohlavová
Liam	Zdeněk Vencl
Elaine	Daniela Choděrová

 

 

Recenze la cultura

12 aktů, 6 žen a jedna výborná hra
Zdroj: lacultura.cz
Příběh vypráví o zdánlivě obyčejných ženách scházejících se pravidelně ve spolku moderní ženy, kde zažívají vskutku neuvěřitelné věci – přednášky o historii vývoje utěrek, významnosti brokolice, soutěže v pečení, apod. Dávné přítelkyně ještě více spojí jedna smutná událost. Manžel Annie zemře na leukémii. Dámy se rozhodnou uctít jeho památku zakoupením nové pohovky do nemocničního pokoje pro příbuzné, neboť ta stávající by mohla způsobit to, že se sami příbuzní brzy stanou pacienty. Ale jak sehnat potřebné finance? Na čem je vydělat? Na umění! I když trochu specifickém – na kalendáři aktů.
Anglický venkov, dámský klub, ženy zralého věku, štrikování, pečení, vaření povidel, aranžování květin. Nuda, řeknete si. Kdepak. Divadelní ztvárnění pravdivého příběhu z Velké Británie, která je považovaná za zemi vcelku konzervativní, Vám dokáže, že i tam se lidé dokáží vzepřít konvencím, bavit se podle svého gusta a dokonce nečekanými činy stvořit celosvětový fenomén.
Vůdčí osobností celé iniciativy je Chris, žena, která do spolku vstoupila jen proto, aby uklidnila svou tchýni. Žena, která nesnáší povidla, pletení a dorty kupuje v Marks & Spencer. Právě ona se s vervou pustí do organizování a marketingu celého projektu. Otázkou zůstává, zda to dělá ve všeobecném zájmu nebo v soukromém... Každá členka spolku je jiná, osobitá, a právě díky tomu může vzniknout tak neotřelý kalendář, jenž se zapíše do dějin.
Scénář Tima Firtha, který napsal i scénář ke stejnojmennému filmu, převedl na prkna Divadla ABC režisér Ondřej Zajíc. Myslím, že umně zachytil ducha celé hry. První část představení byla mému oku i srdci bližší. Byla dynamická a nechyběly v ní neotřelé vtipy, jako například model kapely Westlife z borovicových šišek či famózní králík stepní v podání Jitky Smutné. Naproti tomu ta druhá byla o poznání melancholičtější. Nu, což o to, hru je samozřejmě třeba dovést k závěru a nesmí v ní chybět prostor pro zamyšlení, ale i přesto bych se přimlouvala za drobné úpravy, možná i vypuštění některých scén, aby měla druhá polovina větší spád a aby hra netrvala celé tři hodiny.
Nejtěžším úkolem bylo dle mého názoru vymyslet, jakým způsobem bude na jevišti probíhat samotné focení aktů. Konečné řešení je více než důmyslné. Diváci se baví a čest hereček zůstane díky doslova „zastíracím“ manévrům nedotčena. I přesto samozřejmě patří všem protagonistkám můj hluboký obdiv, neboť tento krok jistě vyžaduje velkou odvahu. Úžasné je i to, jak si ze sebe herečky dokáží během představení udělat srandu. To vytváří příjemný náboj a podmanivou atmosféru.
V žádném případě se nejedná o plytkou komedii, nýbrž o dílo s posláním, které má v divácích vzbudit nejen salvy smíchu, ale i potřebu zamyslet se nad životem, jeho pomíjivostí a nad tím, že nemoci si nevybírají. To vše se odehrává v linii jemných narážek, krátkých, ale úderných zkazek.
Na závěr si dovolím citovat ze hry samotné: „Kdy jindy, když ne teď?“ Správně. Kdy? Neodkládejte věci, které můžete udělat nyní na neurčito, třeba už na ně pak nebude čas. Nevíte jak začít? Jednoduše. Kupte si lístky na fascinující Holky z kalendáře.

Odvážné herečky aneb Holky z kalendáře

S napětím očekávaná hra Holky z kalendáře, kterou v březnové premiéře uvedlo Divadlo ABC, ukázalo, kolik osobitých a odvážných hereček se skrývá v různých pražských divadlech.
Ke spolupráci je přizval režisér představení Ondřej Zajíc, jenž se netajil spokojeností ze svého výběru. „Pracovat v téhle partě je radost. Mezi holkami funguje chemie, což je pro tuto hru velmi podstatné,“ řekl. V hlavních rolích se sešly herečky z různých pražských scén: Veronika Gajerová, Dana Batulková, Kateřina Macháčková, Radka Fiedlerová, Lenka Termerová a Jirka Smutná. Kromě nich v představení hrají Hana Doulová, Ljuba Skořepová, Jana Drbohlavová a Jan Vlasák...
holky Smutná i veselá
Hra o mírně unuděných stárnoucích dámách z anglického venkova, které se z různý osobních pohnutek rozhodly k odváženému činu,  a to nafotit pro charitativní účely kalendář se svými akty, čerpá ze skutečných událostí. „Ještě nikdy jsem nerežíroval hru, která je z tak blízké současnosti,“ uvedl režisér Zajíc. A ještě nikdy nerežíroval hru, kde by se svléklo tolik žen dohromady. „Podle mě je to nejvíc o tom umět si ze sebe udělat srandu, ať je vám, kolik chce. Ta hra je veselá, ale zároveň velmi dojemná. Tak jako život,“ vysvětloval.
Svlékání s potleskem
Pravda je, že s napětím očekávaná a avizovaná pikantní scéna focení aktů, kdy herečky na jevišti postupně odhodí své šaty a odhalí se před publikem, je vcelku humorná, zároveň však taktní a decentní. Žádné šokující erotické výjevy se na jevišti nekonají. I když se herečky jedna po druhé poctivě vysvlečou, nikoho svými vnadami „neobtěžují.“ Však také každá dáma sklízí za svoji odvahu od publiku náležitou odměnu v podobě povzbuzujícího potlesk (Aspoň na premiéře tomu tak bylo.) Jako první se odhalí sexy Celia alias Kateřina Macháčková, po ní svérázná klavíristka Cora aneb Radka Fiedlerová, následují Annie (Dana Batulková), učitelka Jesiie (křehká Lenka Termerová), urputná Chris (Veronika Gajerová) a nakonec se odváží i ta, která původně nechtěla o focení ani slyšet, a sice baculatá Ruth (výborná Jitka Smutná).
Proč to natahovat?
Focením aktů vrcholí první a vtipnější část představení. Až si leckdo říká, co v té druhé půlce budou hrát? Vždyť už všechno dámy řekly, už se i svlékly, tak nač to natahovat? Inu v druhé části hry je podle autora i podle režiséra ještě potřeba dovysvětlit podrobně  - méně chápajícím divákům - ty pravé pohnutky a důvody, které vedly každou z protagonistek k „odvážnému činu“, je třeba divákům prozradit, jaký byl z prodeje kalendáře výtěžek a jaký skandál svým počinem ženy vyvolaly... Upřímně, druhá, méně svižná a spíš vážnější část může chvílemi vzbuzovat rozpaky, ale v zásadě doplní mozaiku osudů hlavních hrdinek a přinese další happy end.
Nejlepší z nejlepších
Ze šestice hereček vyčnívají výkony Lenky Termerové, která se našla v roli roztomilé staré paní učitelky, jež si ráda lokne na kuráž, a Jitky Smutné, která coby zakomplexovaná a manželem podváděná Ruth získává kvůli svému osudu i baculatější postavě přízeň nejedné z divaček. Osud Ruth je k politování, ale ona nakonec zvítězí sama nad sebou. Zdá se, že právě její příběh je tím správným zrcadlem pro život dnešní ženy, která je stejně nedokonalá, řeší stejné nebo podobné problémy a touží po „vnitřním osvobození“. (Zatímco šedesátiletá Kateřina Macháčková v roli sexy Celie divačky spíš rozčiluje. Zahrát jednoduchou blondýnu měla v popisu role, ale koho z žen ve středním věku by neiritovalo, že Kateřina má ve svých šedesáti letech skutečně postavičku „ham ham“ a vypadá na pětačtyřicet? A to prosím o sebe nijak zásadně nepečuje, stačí jí prý jen dobře si umýt obličej mýdlem a  používat kvalitní noční krém! Smile) Rozhovor o představení s herečkami Danou Batulkovou a Kateřinou Macháčkovou najdete.
Poselství hry
Hra Holky z kalendáře patří k milým představením, možná spíše pro dámské publikum. Ukazuje, že se i stárnoucí ženy mají svůj půvab, jen ho umět dát najevo. Připomíná, že se ani na stará kolena nemusíte vzdávat svých nadějí a snů, a že přátelství, které přečkalo léta, by si měl člověk hýčkat...
www.mestskadivadlaprazska.cz/napsali-o-nas/120-60/odvazne-herecky-aneb-holky-z-kalendare/

RECENZE: Holky z kalendáře zakončily sezonu vyprodaným divadlem

zdroj: krasovhled.cz, 22.06.2011 08:57
Ačkoliv se poslední představení sezony 2010/2011 v Městských divadlech pražských odehraje až v poslední červnový den, Holky z kalendáře svou poslední reprízu v této sezoně již mají za sebou. Šestice dam, jež ztvárňují hlavní hrdinky, přesvědčila nejen o svých kvalitách, ale také o kvalitním zpracování inscenace a naposledy v této sezoně vyprodala divadlo ABC.
Uvedení příběhu party z dámského spolku v "Městskejch" předcházely dvě zahraniční premiéry. První z nich byla filmová (Calendar Girl, 2003), natočená na základě scénáře Tima Firtha, která se kromě spousty ocenění (mezi nimi také cena British Comedy - za nejlepší komediální film) stala také sedmým nejúspěšnějším britským filmem v historii kinematografie této země. V roce 2008 se Holky z kalendáře dočkaly také divadelního zpracování, a to rovněž ve své rodné Británii, kde se jejich skutečný příběh odehrál. Holky se i na divadelních prknech setkaly s velkým ohlasem a četnými oceněními.
Bylo tedy více než nasnadě, aby se i Praha popasovala s tímto divácky úspěšným kusem a představila jej zdejšímu obecenstvu v novém neotřelém kabátě. Příležitosti se chopil režisér Ondřej Zajíc z Městských divadel pražských, která premiéru hry pod jeho taktovkou uvedla 19. března 2011. Přestože se redakce KrasoVhledu vypravila na Holky až u příležitosti jejich poslední reprízy v této sezoně (13.6.2011), zážitek nebyl o nic menší a prostřednictvím této recenze bychom se o něj s našimi čtenáři rádi podělili.
O navození atmosféry puritánské Anglie minulého stolení, kdy ženám (pří)slušelo pouze zastávat funkci manželky v domácnosti, se postarala již úvodní scéna. V ní se hlavní představitelky "vzdělávají" na téma historie utěrky v podobě přednášky popletené lektorky Brendy Hulseové (v podání nestárnoucí Luby Skořepové). O předstírané upjatosti nás ovšem holky přesvědčí hned po Brendině odchodu, kdy se rozpustile pustí do tlachání a vzájemného pošťuchování.
Každá ze šesti dam, návštěvnic spolku moderní ženy, je svým způsobem originální a nenapodobitelná. Tato jedinečnost každé z nich je způsobena také tím, s čím se musí denodenně potýkat. Pravdomluvná a poctivá Ruth (Jitka Smutná), která snad jako jediná plní úkoly zadané předsedkyní spolku, Marií. Co za tím vězí? Je možné, že si Ruth zpackané manželství s mužem, který jí čile zahýbá, kompenzuje právě pečlivou docházkou do spolku. Další poněkud méně výraznou postavou je Jessie (Lenka Termerová), zhrzenou učitelku v důchodu, jež už od života nic nečeká, natož lásku. Zato dámy Chris (Veronika Gajerová), Annie (Dana Batulková) a Celia (Kateřina Macháčková) jsou výraznou trojicí, a to především díky vynikajícímu hereckému obsazení těchto postav. Kateřina Macháčková v roli stárnoucí sexbomby, Veronika Gajerová coby neoficiální lídr celé této ženské gardy sršící vtipem a nadšením pro jakoukoli špatnost a Dana Batulková jako oddaná manželka umírajícího Johna Clarka (Jan Vlasák), jíž však tato nefalšovaná oddanost neubírá na zajímavosti. Role Cory, zhrzené matky potýkající se s nenadálým odchodem své dcery, se bravurně zhostila nepříliš známá herečka Radka Fidlerová, jež svým výkonem však velice příjemně překvapila!
Zpracování příběhu je od začátku svižné a prošpikované česko-anglickým suchým humorem. Vtipné jsou hned dvě scény v první půli inscenace, kdy se Ruth (Jitka Smutná) popletená svou důslednou pečlivostí omylem převleče za králíka stepního, anebo když Celia s Chris bojkotují návštěvu vánočních trhů v kostýmech ve viktoriánském stylu oblečené do odvážných santaclausovských šatiček. Po několika úvodních povedených skečích se příběh dostává k jádru pudla, když již zmíněný John Clark, manžel Annie, podlehne zákeřné leukémii. Po několika očekávaných dojemných scénách přichází Chris s Annie za ostatními s nápadem, jak přispět nemocnici, ve které se John léčil, na novou pohovku pro příbuzné pacientů.
Zde se zrodil nápad prodávat na trzích v Yorku, jehož se se svými výrobky každoročně účastní všechny vážené dámské spolky z okolí. Předmětem onoho prodeje nebude samozřejmě nic jiného než kalendář, ovšem původně myšleno s fotografiemi známých hřbitovů. Nebyla by to Chris, aby nepřišla s originálním nápadem. Právě ona (ve spolupráci s Annie) vymyslela, že by se pro kalendář spolku nechaly nafotit právě jeho členky, naše známé "holky z kalendáře". Víceméně byly všechny pro, ovšem do momentu, než zazněl z Chrisiiných úst nápad "svléknout se pro kalendář", pro Johna, pro jeho poctu, pro sponzoring nemocnice zakoupením nové sedačky pro příbuzné pacientů. Ačkoliv Chris od začátku své souputnice upozorňovala, že má na mysli nikoliv "nahaté fotky", ale "umělecké akty", přesvědčit všechny se jí nepodařilo. Po dlouhém přemlouvání však zůstala proti jediná Ruth a vtipem zde zazářila Jessie v podání Lenky Termerové, jež svůj souhlas s focením stvrdila nesmrtelnou větou "Jdu do toho s váma, ale ne zadek zepředu"!
Každá po svém se také po nečekané rvačce o kalendáře (na již zmiňovaných trzích) potýkala se svou "popularitou". Divák se zde najednou mohl stát svědkem maloměšťáctví, jež se probudilo společně s ohledy na to "co tomu řeknou lidi" hned v několika z protagonistek kalendáře. Objevilo se však také nadšení z nebývalého zájmu, jenž se kolem všech holek náhle strhl. Největším nadšením z náhlé popularity oplývala hlavně Chris, jež možná předpokládala, že se díky tomuto úspěchu stane něčím víc než jen prodavačkou květin z maloměsta... Což jí bylo také ostatními zazlíváno.
Po velikém entrée, pochybném pokusu o natočení televizní reklamy, následných vzájemných výčitek a bezvýznamných žabomyších válek se však děj dočkal dalšího významnějšího spádu. Původní záměr, kvůli kterému byla celá akce "kalendář" spuštěna, byl naplněn. Původně plánovaných 500 liber na novou pohovku pro příbuzné pacientů nemocnice, v níž Jonh Clark vydechl naposledy, bylo díky nečekanému zájmu tisíckrát znásobeno! Přes 500 tisíc liber vynesl kalendář s akty obyčejných žen jednoho z mnoha spolků tehdejší Anglie. Tato částka byla v celé výši připsána na účet nemocnice a naše "holky" dostaly kromě pocitu zadostiučinění také stovky dopisů od těch, jimž leukémie rovněž vzala toho nejbližšího... Náhle si uvědomily, že celé to lopocení a následné hádky měly svůj smysl. Nakonec vůbec nešlo o nahotu, ale o cíl, kterého touto "nahotou" dosáhly. Což si ve finále každá z nich uvědomuje...
Závěrečná scéna vrací celý děj na počátek, resp. do zajetých kolejí životních příběhů našich hlavních protagonistek, kdy se opět setkávají na pravidelných schůzkách dámského spolku. Tentokrát však každá z nich jiná než na začátku...
Z každé z nich je patrno to, co jí chybělo na začátku - vyrovnanost, sebevědomí, pocit zadostiučinění... radost ze života.
Hodnocení: 80% (a to především díky skvělým výkonům představitelek hlavních rolí a vtipně pojatému scénáři)

www.mestskadivadlaprazska.cz/napsali-o-nas/125-60/recenze-andrey-vasakove/

Zdroj fotografií: Internet, webové stránky divadla ABC

 

Recenze Topzine.cz

Holky z kalendáře fotily premiérové akty před diváky!
zdroj: https://www.topzine.cz/holky-z-kalendare-fotily-premierove-akty-pred-divaky/ , 23. Březen 2011, 13:30
V sobotu 19. března byla v Divadle ABC odehrána premiéra inscenace Holky z kalendáře. Kdo ještě neměl příležitost tuto hru zhlédnout, nebo se na ni naopak chystá, tomu přinášíme malou ochutnávku v následující recenzi.
Na premiéru inscenace Holky z kalendáře zrežírovanou Ondřejem Zajícem pro Městská divada pražská jsme vás již lákali (článek zobrazíte zde). A nyní, po zhlédnutí představení se vám pokusím přiblížit, co vás čeká a nemine, když se na hru sami vydáte.
Na začátku byla skutečná událost. Leukémie. Zasáhla do života Annie Clarkové (takto pojmenovaná ve hře) a vzala jí milovaného manžela. Tak se žena, která se do té doby věnovala pouze rodinnému životu a byla členkou farního dámského spolku, rozhodla, že udělá něco bláznivého a zároveň krásného.
Uspořádala se svými přítelkyněmi z dámského klubu charitativní sbírku na koupi nové sedačky pro příbuzné, kteří navštěvují své nejdražší na onkologickém oddělení místní nemocnice. Vznikl tak nápad, že nafotí, jako každoročně, kalendář s motivy jejich malebné vesnice tentokrát trochu jinak – jako kalendář aktů hospodyněk. Akce měla nečekaný ohlas a dámy nejenže vyhrály několik ocenění, ale vybraly o půl milionu liber více, než původně na novou sedačku plánovaly.
Jak na to šli v Anglii
Scénář k filmu z roku 2003 „Calendar girl“ napsal Tim Firth spolu s Juliette Towhidi. Stal se sedmým nejúspěšnějším britským filmem všech dob – získal cenu British Comedy za nejlepší komediální film, na festivalu v Bordeaux cenu za nejlepší scénář a řadu dalších nominací, včetně Zlatého glóbu.
O pět let později se již odehrála divadelní premiéra Holek. Ta byla oceněna dalšími cenami a navíc toto turné po celé Anglii má skončit teprve v letošním roce. Většina vydělaných finančních prostředků byla věnována Nemocnici sv. Jakuba v Leedsu na výzkum leukemie a lymfomů.
České Holky: „Jdu do toho s váma, ale ne zadek zepředu!“
Pro Městská divadla pražská hru režijně nastudoval Ondřej Zajíc. Inscenaci pojal jako dojemné psychologické drama ze života s humornými prvky. Zjednodušeně, jedná se o drama, u kterého se zasmějete a občas zaslzíte dojetím.
Výkony všech hereček byly neuvěřitelně procítěné a skvěle zvládnuté. Místy se mi až stíraly rozdíly, zda ještě sedím v divadle a pozoruji herečky, nebo jsem součástí několika opravdových lidských příběhů, které sleduji z povzdálí.
Dana Batulková jako Annie Clarková představovala ústřední postavu celé hry. Právě Annie se svou nejlepší kamarádkou ze spolku, Chris (Veronika Gajerová – pokud budete zpočátku tápat, je to známá tvář českého dabingu, která propůjčila hlas například Julie Lescaut nebo nezaměnitelné Samantě ze seriálu Sex ve městě), přijdou s nápadem nafotit kalendář trochu jinak.
V charitativním úsilí jim zdatně sekundovaly jejich nerozlučné kamarádky Ruth (Jitka Smutná), Jessie (Lenka Termerová), Cora (Radka Fidlerová) a Celia (Kateřina Macháčková). Třešnička v podobě krátkého výstupu Luby Skořepové v roli Brendy přednášející o historii papírových utěrek a brokolice, jen umocnila dojem z celého představení... Holky to prostě zvládly!
Vím, asi budu přízemní, ale nahota frčí
Největší otázkou večera pro zasvěcené bylo, zda se herečky opravdu odváží odhalit při scéně focení aktů. Dle slov Dany Batulkové tato scéna nikdy nebyla v kostýmech zkoušena. Zajímavé také bylo sledovat, jak se s tím popral režisér Ondřej Zajíc. Takto laděné scény mohou mít různá ztvárnění, na kterých pak záleží, zda si hra uchová svou vážnost, nebo tím rázem klesne o dvě třídy níž. Provedení scény musí nést i punc originality, čímž se režisérovi nadobro uzavře cesta k čerpání inspirace z již dříve zpracovaných scén podobného typu.
Můžeme to porovnat například s divadelním ztvárněním filmu Do naha!, na jehož závěru se během striptýzového vystoupení mají herci úplně svléknout. V muzikálovém zpracování režírovaném Radkem Balašem v Divadle na Vinohradech je závěrečná scéna pojata vkusně a střízlivě. Herci se sice na konci opravdu svléknou, ale učiní tak otočení zády k divákům. Čelem se obrátí až ve ztlumeném světle. Rozhodně žádný odvaz.
    Lásko, chystáš se svlíknout, abys mohla koupit nemocnici sedačku... Ano, jsi vypatlaná!
    Chris, voblíkni se! Myslím, že si ten chlap zaslouží, abychom ho vytáhly z toho převrácenýho traktoru...
    Tak co, jsou mi vidět bradavky?
Režisér Holek z kalendáře se při zdi rozhodně tak nedržel. A je to dobře! Určitě tomu napomohla i velká dávka odvahy, kterou se prokázaly hlavní protagonistky. Podtrženo a sečteno, svlékly se opravdu všechny a během scény focení aktů do kalendáře se pouze místy cudně zakrývaly, tu čajovou konvicí, rozpleteným svetrem, nebo krajkovým paraplíčkem. Scéna působila velice hravě a vesele. V podstatě se jednalo o nejhumornější životní okamžik postav, který se v inscenaci nachází.
„Nahatost počítá s detaily, akty pracují s náznaky”
A právě za pomocí náznaků je ve hře vyřešena nejedna obtížná situace. K slzám mě dojala scéna, ve které umírá John Clark (Jan Vlasák), manžel Annie. Smrt je zde naznačena pohledem na bíle nasvícené kolečkové křeslo, od něhož odchází do tmy John. Na křesle nechává šálu, čepici a pléd.
Druhou dojemnou scénou, která vám však už vykouzlí úsměvy na rtech, je bezpochyby část, kdy se na protagonistky zhůry snese déšť děkovných dopisů vyjadřujících podporu s jejich kalendářem.
Ovšem velice zvláštní mi pak přišlo hudební zpracování, zejména výběr skladeb. Všechny jsou anglicky zpívané, ale poněkud modernější, než by se k tématu a té době hodily. Vždyť děj je zasazen do doby, kdy bylo ještě běžné, aby ženy byly pouze v domácnosti, bez jakéhokoli nároku na vlastní vzdělání a budování kariéry.
Mezi písněmi tedy zazněl Tom Jones, ale i hudební cosi, co mě přeneslo do úvodní scény prvního dílu ságy Twilight, kde hodně podobná píseň zaznívá (pamatujete? Bella se loučí s kaktusem a odjíždí z domova za svým otcem). Nemyslím, že by bylo propojení původního děje Holek z kalendáře s hudebním stylem mladistvých úmyslné. Bylo by lepší držet se vážnosti děje a nadčasového tématu boje s rakovinou a podle toho pak i doladit hudební podklad.
Je pravda, že použití malého klišé se nevyhnulo ani této inscenaci. A to, když se hlavní mrcha Maria (Hana Doulová), která celou dobu brojí proti kalendáři i jeho hlavním aktérkám, najednou promění ve vše chápající dobrou kamarádku. Z jedné z hlavních hrdinek, ze zakřiknuté (opravdu až uťáplé) a manželem podváděné Ruth, se zase stává sebejistotou sršící cestovatelka toužící po dobrodružství .
Celkové zpracování působilo něžně i vesele, dramaticky i dojemně, smutně i nadějně, ale především reálně. Hra vás pohltí natolik, že máte pocit, jako byste všechny ty slasti a strasti života prožívali spolu s hlavními postavami.
Jediným, ale zato podstatným nedostatkem, je tříhodinová délka trvání představení, kvůli které vás napadne otázka, zda není lepší zhlédnout 90minutový stejnojmenný film a ušetřenou hodinu a půl strávit nějak užitečněji (proto hodnotím 4,5 ****). Na druhou stranu, hra za vidění určitě stojí.