Druhá smrt Johanky z Arku - Divadlo Mnichovo Hradiště
Stefan Canev - Druhá smrt Johanky z Arku
Představení pro tři herce, délka představení 90 min., bez přestávky.Nositele autorských práv k dílu zastupuje DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, o.s.- Krátkého1, Praha 9
Hrají: Vilma Cibulková, Ladislav Mrkvička, Stanislav Lehký
Překlad a režie: Světlana Lazarová
Scénografie: Jakub Vinklář
Hudba: Matěj Vašíček
Kostýmy: Jozefina Garaiová, Nina, Klestilová
Výtvarná spolupráce: Jana Jišová
Lidová legenda s tragikomickými prvky o "netradiční repríze" posledních hodin před upálení slavné bojovnice Johanky.
Žanetě, potulné herečce a rebelce se nabízí příležitost volby: „plazit se a žít nebo neplazit se a zemřít“. Na cestě své duchovní proměny se stává „Johankou“ a sama sobě „tvůrcem“. Bůh a Kat, kteří Žanetu v její „životní proměně“ utvrzují, jsou také velmi netypičtí: z Boha lásky a naděje se vyklube ubohý, nevraživý stařeček, který opovrhuje lidmi a světem kolem nás, rozpolcený Kat je v „zabíjení“ až nepochopitelně altruistický a lidský. Současný a zcela paradoxní návrat k osudovým chvílím jedné již zmytologizované „smrti“nás přivádí k myšlence, že k hrdinství je třeba dozrát.
Světlana Lazarová: „S realizací hry Druhá smrt Johanky z Arku bych ráda vyburcovala lidi z vnitřního stereotypu a pocitu duševní méněcennosti, aby si uvědomili svoje skutečné lidské kvality. Dnes, ve světě obrovského technického pokroku, kdy je člověk velmi zranitelný, zmanipulovaný a osamocený, je zcela běžné, že podceňuje svoji skutečnou sílu a tvořivý potenciál. K osobnímu růstu a hrdinství je třeba dozrát. Každý z nás nese v sobě „svoji Johanku“. Umění „správně“ žít se nedá naučit - dá se jenom procítit.
archer.cz/druha-smrt-johanky-z-arku/
článek - interview
www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/221319-druha-smrt-johanky-z-arku-chce-lidi-vystvat-ze-stereotypu/
Vlastní názor:
Jedno za zájezdových představení umělců z Prahy, se kterými objíždějí malá města, vždy v obsazení takovém, aby se herci vešli do auta. Agentura Dilia se na tento typ produkce specializuje.
Na představení jsem šla s určitou nedůvěrou a s obavami. Důvodem, proč jsem nabídku přijala, bylo hlavně to, že jsem chtěla vidět naživo herce Cibulkovou a Mrkvičku.
Hra není jednoduchá, v rámci umělecké koncepce jsou některé dialogy opakovány různými postavami, místy mi připadalo, že si až zbytečně hraje na filozofično. Také aktuální společensko-politické vsuvky působily poněkud lacině. Na druhou stranu došlo i na několik překvapivých momentů, kdy scéna dříve samoúčelná dostala při opakování jinou postavou hlubší smysl (plazení nejdříve v podání Johanky/Žanety, poté v podání Kata). Zpočátku je hra poněkud nejasná, celá zápletka do sebe zapadne až v samém závěru.
Děj hry se odehrává zřejmě krátce po smrti skutečné Johanky z Arku (v boji, tajně pohřbené). Hlavní hrdinkou je Žaneta, herečka potulného divadla, odsouzená za smilstvo. V žaláři čeká na popravu. Byla oslovena mnichem, který jí předal scénář - když podle scénáře v den popravy sehraje roli Johanky z Arku a odvolá všechna svá tvrzení, kterými burcovala lid, porota jí daruje život. Celá hra popisuje vlastně to, jak si tuto poslední "roli" zkouší a přitom přemítá o jejím hlubším pozadí. Do jejího rozhodování vstupují postavy Boha a Kata. Nakonec Žaneta zjistí, že kdyby vyhověla přání mnicha a sehrála roli Johanky a odvolala, sice by si zachránila život, ale zničila by tím všechny ideály, za které Johanka zemřela. Rozhodne se tedy neodvolat a raději podstoupit smrt upálením.
Co se týče hereckých výkonů, představení stálo za vidění a nelitovala jsem vynaložené cesty. Paní Vilma Cibulková hrála s plným nasazením nepřetžitě celých 90 minut bez přestávky. Předvedla obdivuhodnou fyzickou kondici, tělo samý sval, vyposilovaná ramena a paže. Role Boha, kterou hrál pan Mrkvička, byla pojata méně fyzicky náročně, hlavně v první části představení spíše seděl a jen občas pronesl několik slov. Ve druhé části hry byl s ostatními účinkujícími v popředí jeviště, hraní i přednes zvládal výborně, ale v několika scénách byl zřetelně vidět třas jeho pravé ruky.
Fotky: Z Internetu