26.02.2014 23:15

Clare Boothe Luce - Ženy

z webových stránek libereckého divadla:

Komedie o ženách, jaké opravdu jsou - uvádíme v rámci projektu Dvě pohlaví.

Estrogen má svá kouzla a záludnosti. Složitý děj americké ženské komedie vychází z jednoduché zápletky. Jedna ze členek dámského kroužku se díky své „dobré přítelkyni" dozví, že si její milovaný muž vydržuje milenku. Divák pak sleduje nejen reakce a prožitky podvedené dámy, ale i reakce ostatních dam na vzniklou situaci a jejich postoj k životu. Ve druhé části hry lze vystopovat, kam jednotlivé dámy jejich názory zavedly a jak se vypořádávají se svými životy. Komedie vtipně odkrývá tajné stránky ženského světa, do kterého nemají přístup muži, ať už ve smyslu reálném - salony krásy, společenské dýchánky, tak ve smyslu způsobu ženského myšlení. Zkrátka komedie o tom, že být ženou není žádná legrace... Divadelní hra Clare Bootheové „Ženy“ z 30. let minulého století se hrála dlouho na Broadwayi, později byla i zfilmována.

OSOBY A OBSAZENÍ:

Sylvia Mayerová	JANA HEJRET VOJTKOVÁ
Mary Hainesová	MARKÉTA TALLEROVÁ
Edith Potterová	LENKA LANGOVÁ
Peggy	KAROLÍNA BARANOVÁ
Nancy	ŠTĚPÁNKA PRÝMKOVÁ
Crystal Allenová	BARBORA MOTTLOVÁ
Jane	JANA STRÁNSKÁ
Miriam Aaronsová	MARKÉTA COUFALOVÁ
Hraběnka de Lage	EVA LECCHIOVÁ
Paní Moreheadová, matka Mary	MICHAELA LOHNISKÁ
Malá Mary, dcera Mary	ANNA LOSOVÁ
Modelky prodavačky, kadeřnice	KATEŘINA VYDROVÁ
-	ELIŠKA HAMPLOVÁ
-	KATEŘINA CÍSAŘOVÁ
-	BÁRA PURMOVÁ
-	LUCIA SCHUBERTOVÁ

Moje poznámky

Hra je uváděna na Malém divadle, divák je tak nějak blíže k dění, vtahován do děje.

Ve hře vystupují snad všechny herečky činoherního souboru libereckého divadla. Podívaná je to vtipná, místy však pro ženu až nepříjemná - ve smyslu zasévání pochybností o ženském přátelství. Přítelkyně z dámského spolku si s gustem vmetou do očí ta nejnepříjemnější odhalení a za zády jedna o druhé šíří pomluvy až se hory zelenají. Která z nás se s tím nesetkala?

Všechny herečky zaslouží poklonu, nebyla ani jedna, která by mě nepřesvědčila, osobně však mi v mysli nejvíc utkvěly výkony Jany Hejret Vojtkové a Kateřiny Baranové.

 

 

O autorce hry

Clare Boothe Luce, která napsala komedii The Women (Ženy), byla ženou zcela nevšedního osudu a napínavého a pestrého životního příběhu. U nás neznámá, ale ve Spojených státech velmi známá žena velice dobře věděla, o čem píše komedii, kterou uvidíte. Narodila se 10. dubna 1903. Postupně byla módní, posléze politická novinářka, vydavatelka, dále spisovatelka, dramatička, scenáristka a nakonec významná politička, senátorka, diplomatka – první žena na místě velvyslance USA. Na sklonku života členka týmu Ronalda Reagana.
Narodila se v New York City. Dětství prožila v Chicagu a v Memphisu. Otec byl houslista a obchodník, matka tanečnice. Rodiče nebyli oddáni a po jejich definitivním rozchodu žila s matkou nějaký čas ve Francii. Po absolutoriu různých dívčích škol začala studovat herectví u Mary Pickfordové. Ztratila však o herectví záhy zájem a odjela se svými odloučenými rodiči na jejich turné po Francii. Seznámila se s Mrs. O. H. P. Belmont, advokátkou bojovnic za volební právo žen a pod jejím vlivem se angažovala v boji za ženská práva. Seznámila se ale také s oděvním magnátem, mnohem starším než ona a ve svých jednadvaceti letech si ho vzala. O rok později se jí narodila dcera Ann. Manželův alkoholismus však vedl postupně k rozpadu manželství v roce 1929. Ve třicátých letech začala Clare Boothe psát články do společenské rubriky modního Vogue a stala se zástupkyní vydavatele, pokračovala pak v novinařině ve Vanity Faire magazine satirickými sloupky o společenském životě New Yorku a jeho známých postavičkách. V roce 1935 se provdala za renomovaného novináře a vydavatele Time magazinu (později založil Life a Sport ilustrated). Ten kvůli ní opustil po dvanáctiletém manželství ženu a dva syny. V témže roce napsala svoji první hru Abide With Me. Příběh manželství alkoholika s vyděšenou ženou propadl u kritiky i diváků. O rok později napsala komedii The Women (Ženy). Kritika ji přijala chladně, ale diváci si ji zamilovali. Jen na Broadwayi udělala hra 657 repríz. Hrála se po celých Spojených státech a v osmnácti dalších zemích svět. V roce 1939 byla zfilmována poprvé. Podruhé v roce 2008. V letech 1938 a 9 napsala další dvě hry, které se staly velmi populární, obě byly komedie s protinacistickými ostny. Clare Boothe Luce byla v té době vnímána jako přední americká dramatička. Když v Evropě vypukla válka, odjela v roce 1940 do Evropy a psala autentické reportáže z Holandska, Itálie, Belgie pro manželův Life o německé ofenzivě. Souhrnně vyšly pod názvem Evropské jaro. V roce 1941 odjela s manželem do Číny, odkud podobně jako z Evropy posílala reportáže o válce čínsko  japonské, ale cestovala také po Indii, Burmě, Africe, zpovídala pro tisk přední americké i anglické generály, ale také třeba vedoucí čínské politiky, např. Čankajška. Clare pochopila tyto cesty jako svou bezprostřední zkušenost z mezinárodních politických záležitostí, byla velká americká patriotka, chovala značnou nedůvěru k Evropě a tak v roce 1942 kandidovala na členství ve Sněmovně reprezentantů Spojených států na republikánské kandidátce. Jako účastnice kampaně proti prezidentu F. D. Rooseveltovi, který podle ní zavlekl Spojené státy do druhé světové války nepřipravené, vyhrála volby snadno. Clare si v kongresu získala vážnost ultrakonzervativních izolacionistů a byla jmenována do Výboru pro vojenské záležitosti. Důsledně ve svých projevech vystupovala v zájmu amerických vojáků bojujících ve válce a otevírala otázku týkající se jejich konečného návratu do civilního života. V roce 1944 byla znovu zvolena do Sněmovny reprezentantů. Již počátkem roku 1945 varovala Clare před rostoucí hrozbou k moci se deroucího komunismu. Navíc byla Clare během svého druhého volebního období nápomocna při tvorbě Komise pro atomovou energii, která otevřela cestu k občanské kontrole atomové energie. Její život změnila tragédie. V roce 1944 se při autonehodě zabilo její jediné dítě – dcera Ann. Clare se zhroutila. Následkem této události konvertovala ke katolicismu a postupně se vrátila ke psaní. Politickou kariéru přerušila. Psala o své konverzi, o duchovních věcech články do novin a dokonce napsala román a také v roce 1949 scénář k filmu Come to the Stable, který byl nominován na Cenu Akademie. V roce 1952 se vrátila k dramatu. Napsala hru Child of the Morning. V témže roce se vrátila rovněž k politice a dala se do služeb týmu pro zvolení generála D. Eisenhowera prezidentem. Když se tak stalo, jmenoval ji nový prezident velvyslankyní v Itálii. Byla na tomto místě v diplomacii první ženou v historii USA. Podílela se významně na narovnání vztahů mezi Itálií a Jugoslávií ve sporech o poválečné uspořádání hranic v Terstu. V Itálii měla rovněž velmi úzký kontakt s Papežem Piem XII. Během svého diplomatického působení se málem otrávila arzenikem. Jak se ukázalo, nešlo o atentát, ale přítomnost jedu ve starých štukách pokoje, v němž v Itálii bydlela. Musela se pak ze zdravotních důvodů vrátit do USA. Ještě jednou ji prezident jmenoval velvyslankyní. V Brazílii. Její nominaci ostře napadli demokraté v senátu. Clare přesto, že byla potvrzena, se místa vzdala znechucena debatou v senátu a podporována v tomto kroku manželem Harry Lucem. V následujících letech  podporovala prezidentskou kampaň ultrakonzervativního senátora Barryho Goldwatera a sama se ucházela o zvolení do senátu za New York. Nicméně jí vedení Republikánské strany na kandidátku nedalo. Spolu s manželem se pak stáhli z veřejného života. Když v roce 1967 Harry Luce zemřel, Clare po dvaatřicetiletém manželství odjela na Hawai, kde žila v ústraní a angažovala se v místní politice. V roce 1970 napsala poslední hru Slam the Door Softly, která však nevzbudila pozornost. V roce 1981 ji prezident Reagan povolal do týmu zahraničně politických poradců. Vrátila se tedy do Washingtonu a do roku 1983 tam pracovala. V témže roce ji vyznamenal Reagan Prezidentskou Medailí svobody (Medal of Freedom). Clare Booth Luce zemřela 9. října 1987 ve Washingtonu. Uzavřel se tak mimořádně naplněný život ženy, která se prosadila v mnoha profesích. Její dílo je u nás prakticky neznámé a komedie Ženy má v Divadle F. X. Šaldy českou premiéru.