13.11.2014 23:59

Jiří Janků, Petr Svojtka - Bedřich Smetana: The Greatest Hits

Osoby a obsazení:

Režisér	Pavel Juřica
Ředitel	Jiří Klem
Lucie - dramaturgyně	Lucie Pernetová
Sváťa - choreografka	Svatava Milková
Radim - šermíř	Radim Kalvoda
Michal - Branibor	Michal Slaný
Roman - Dalibor	Roman Říčař
Zdeněk - Stařenka	Zdeněk Vencl
Hanuš - Povaleč	Hanuš Bor
Zbyšek - Sabina	Zbigniew Kalina
Veronika - Libuše	Veronika Gajerová
Verča - Mařenka	Veronika Kubařová
Lenka - Hostinská	Lenka Zbranková
Saša Hlas	Ivan Hlas
Inspicient	Radek Ježil
Hudebník - klávesy	Jiří Janouch
Hudebník - kytara	Jiří Milota
Hudebník - bicí	Petr Eichler
Hudebník - basa	Marek Eichler

Veronika Gajerová

stařenka - Zdeněk Vencl

Bedřich Smetana: The Greatest Hits Divadlo ABC

Komický muzikál pro zpívající činoherce.

Zábavná podívaná s živou kapelou, písničkami, tanci i šermy vypráví o fiktivním divadelním souboru, který musí pro finanční záchranu divadla urychleně nazkoušet nové představení sestavené ze všech devíti Smetanových oper. Vyhovět požadavku japonského grantu a poskládat klasikovo dílo do jednoho velkolepého včera není však vůbec snadné... Děj představení se odehrává na několika divadelních zkouškách, a tak mají diváci jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku tvůrčího divadelního procesu.

Ivan Hlas v Divadle ABC spolupracoval už na úspěšném muzikálu Šakalí léta. Tentokrát si přizval ke spolupráci kolegu, Jiřího Janoucha, a protože jde o nadsázku a komedii, vyhráli si oba muzikanti zejména s různými hudebními aranžmá. Smetanovy árie tak zní jednou jako reggae, jindy jako rock and roll, song a la Beatles nebo balada ve stylu skupiny Queen... Ivan Hlas navíc ve hře vystupuje nejen jako frontman živého hudebního doprovodu, ale bravurně zvládá i malou roli svého méně známého bratra Saši Hlase.

Inscenace nabízí vedle originální hudební úpravy, živé kapely a nekonečné řady komických situací také důkaz o tom, že herci Městských divadel pražských jsou skvěle hudebně a pohybově vybaveni.

V roce 2013 na Grand Festivalu smíchu v Pardubicích získala tato inscenace cenu za nejoblíbenější inscenaci publika - Komedie diváků.

Délka představení: 2 h 45 | Premiéra: 17.03.2012

https://www.mestskadivadlaprazska.cz/inscenace/6/Bedrich-Smetana-The-Greatest-Hits/

Ivan Hlas

režisér - Pavel Juřica

Recenze inscenace Bedřich Smetana Lidových novin

recenze Heleny Havlíkové

Jak prodat Jeníkovi Smetanu

Pražské divadlo ABC se pustilo do Bedřicha Smetany. A na pomoc si vzalo Ivana Hlase

Městská divadla pražská uvedla v sobotu v ABC pražskou premiéru inscenace Bedřich Smetana: The Greatest Hits. Její autoři - režisér Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků -přišli s nápadem propojit největší hity všech „osmi a půl“ Smetanových oper už v roce 2004 v Městském divadle v Kladně a pro Prahu tento komický muzikál pro činoherce upravili se scénou Jaroslava Milfajta, kostýmy Kateřiny Hájkové a hlavně v novém hudebním aranžmá Jiřího Janoucha a Ivana Hlase (který s kytarou osobně šéfuje minikapele přímo na jevišti, a v závěru dokonce vystoupí coby Bedřich Smetana).

Svojtka a Janků nejsou první a nebudou ani poslední, koho génius české národní opery láká k adaptacím, parafrázím, parodiím, ale i hledání nových souvislostí. Připomeňme hned Provdanou nevěstu, v níž pouhých sedm let po Smetanově smrti středoškolský profesor Jindřich Souček vytvořil vtipné pokračování Smetanovy nejznámější opery (elegantní dámě Marii Míchové nevoní zemědělské práce, vydá se za novým dobrodružstvím s Vaškem, nyní pokladníkem spolku bicyklistů, a Jeník z nadité tobolky novému párku věnuje peníze, rád, že se Mařky zbavil).

Inscenace Divadla Na provázku Prodaný a prodaná se soustředila na osud libretisty Karla Sabiny: nad jeho konfidentstvím tu dva roky před revolucí rozvinuli téma kolaborace s režimem, vztahu jednotlivce, společnosti a politické moci. Naopak především s hravostí seskládali puzzle z Prodané nevěsty v dalším studiovém divadle s vyhraněnou poetikou - v Ypsilonce. Nezapomenutelná je i Kroftova adaptace pro loutkoherce v hradeckém divadle Drak z roku 1986. A štědrým gejzírem radosti a energie tryská jiskřivá verze sokolských ochotnických souborů.

Ani v ABC si naštěstí nehrají na skutečnou operu, ale vycházejí z (dosti omezených) pěveckých možností herců i jejich schopností hrát amatérsky na pár nástrojů. Ve vtipných hudební aranžích převádějí dvacítku slavných árií, ansámblů nebo sborů ze Smetanových oper do různých stylů pop-music - Smetanův génius takové zacházení nejen vydržel, ale suverénně vítězil. Detektivní zápletka Smetanovské hity jsou vsunuty do poněkud krkolomného příběhu, v němž divadelní soubor zkoušející Hamleta začne horečně plnit požadavek štědrého japonského donátora na vytvoření inscenace seskládané ze všech Smetanových oper. Nad rámec mnemotechnické pomůcky BraProDaLiDvěHuTaČeVi toho ovšem členové souboru včetně despoticky ješitného režiséra (Pavel Juřica) mnoho o Smetanovi nevědí - s výjimkou submisivní dramaturgyně Lucie (Lucie Pernetová), která v naději na získání grantu takový projekt podala. Slogan „čím větší blbost, tímvětší šance získat peníze“ skutečně zafungoval. Propojovací příběh s téměř detektivní zápletkou svede na scénu dvě vdovy - chudou Mařenku (Veronika Kubařová) a bohatou mondénní Libuši (Veronika Gajerová). Ta se mstí všem mužům za příkoří, které jí způsobil Přemysl, když ji pouze využil pro svůj politický vzestup, a nechává zemřít všechny, kteří se rozhodnou zdolat strmou Čertovu stěnu.
Za zpěvu pašeráků z Hubičky „Jen dál“ se o to pokusí Branibor (Michal Slaný), který je parafrází Limonádového Joea s řečovou vadou v důsledku nejasností o vlastní identitě, i „badman“ - proradný bídák a alkoholik Dalibor (Roman Říčař), který nakonec v převleku nápadně připomínajícím kung-fu pandu z kresleného amerického filmu vynese na vrchol Čertovy stěny českou vlajku.

V bláznivém finále vyjeví postavy svá „tajemství“, z laskavé stařenky se vyklube chlap a ty správné páry si dají Hubičku. Tuto story, která po zdlouhavém hamletovském úvodu teprve postupně nabere spád, sledujeme přerušovanou láteřením režiséra i stesky herců ve fázi vzniku a prvních hektických příprav až po generálku. Nemá sice s librety Smetanových oper pohříchu téměř nic společného, ale je prošpikovaná řadou vtipných narážek nejen na Smetanu s jeho chabou znalostí češtiny a hluchotou a na postavy jeho oper, ale především na divadelní praxi i českou identitu.

V tomto smyslu sice výšin jiného českého génia Cimrmana a jeho Českého nebe inscenace v ABC nedosahuje, ale Smetanův génius nebyl umenšen, na premiéře bylo nabito a diváci se upřímně bavili.

 

Jiří Janků, Petr Svojtka: Bedřich Smetana: The Greatest Hits
Režie: Petr Svojtka Hudba: Bedřich Smetana, Ivan Hlas, Jiří Janouch Scéna: Jaroslav Milfajt Premiéra 17. 3. 2012

https://www.mestskadivadlaprazska.cz/napsali-o-nas/79-60/recenze-inscenace-bedrich-smetana-lidovych-novin/

Radim Kalvoda (známý hlavně díky seriálu Zdivočelá země, kde hrál jednoho z "kaubojů" - Billa)

Ivan Hlas

Zdeněk Vencl, Ivan Hlas, Veronika Gajerová

 

Bedřich Smetana vstoupí do Divadla ABC v muzikálu pro činoherce

úno 10, 15:52

 

Bedřich Smetana je společně s Antonínem Dvořákem bezesporu nejznámějším českým hudebním skladatelem. Zejméně jeho opera Prodaná nevěsta slaví dodnes úspěch celosvětový. Krom rozsáhlého díla koncertního zkomponoval Smetana oper celkem osm (Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna), z deváté Violy dokončil pouze 365 taktů. Zejména “Prodanka” byla do lehčí jevištní formy transformována už několikrát, nejznámější je asi verze z pražské Ypsilonky. Nyní Divadlo ABC chystá novou hru Bedřich Smetana: The Greatest Hits, komediální muzikál pro zpívající činoherce. Premiéra proběhne 17. března tohoto roku.

Autorský projekt zkoumající odkaz českého hudebního velikána vytvořili režisér Petr Svojtka s dramaturgem Jiřím Janků. Nejslavnější Smetanovy melodie nápaditě upravili a nově zaranžovali muzikanti Ivan Hlas s Jiřím Janouchem. Zábavná podívaná s živou kapelou, písničkami, tanci i šermy vypráví o fiktivním divadelním souboru, který musí pro finanční záchranu divadla urychleně nazkoušet nové představení sestavené ze všech Smetanových oper. Vyhovět požadavku japonského grantu a poskládat klasikovo dílo do jednoho velkolepého včera není však vůbec snadné…

„Jako divadelníky nás vždycky bavily travestie, které si pohrávají s vážnými předlohami a nedotknutelnými ikonami,“ říká režisér Petr Svojtka, který je zároveň uměleckým šéfem Městských divadel pražských. Společně s Jiřím Janků už vytvořili autorské projekty jako Monty Pythonův létající kabaret, Viktor K. aneb Český národ neskoná nebo divadelní reality-show Superčlověk. Komedie uváděné v Divadle Rokoko nabízejí kromě zábavy vždy i zajímavou reflexi některých zvláštních rysů české povahy. „Hra o přípravě smetanovského představení navíc oprašuje lesk velké opery, která – pokud se ovšem uchopí za trochu jiný konec, než jak jsme zvyklí – může být i dnes pro diváky přitažlivá“ říká Petr Svojtka. Dodnes přitom vzpomíná, jak ho jeho babička – operní pěvkyně a velká milovnice žánru – trápila v dětství poslechem árií linoucími se v kuchyni z nedělního rádia.
 

Spoluautor hudby Ivan Hlas, který v Divadle ABC spolupracoval už na muzikálu Šakalí léta, k tomu dodává: „S kolegou Jiřím Janouchem jsme ke Smetanově dílu jsme přistupovali s veškerou úctou. Nejradši mám jeho prosté písničky jako Letěla bělounká holubička nebo Věrné milování, Jirka dělal na těch složitějších. Vyhráli jsme si pak zejména s různými hudebními aranžmá, vždyť jde o nadsázku a komedii,“ říká známý muzikant a písničkář. Smetanovy árie tak zazní jednou jako regge, jindy jako rock and roll, song a la Beatles nebo balada ve stylu skupiny Queen… Ivan Hlas navíc ve hře vystoupí nejen jako frontman živého hudebního doprovodu, ale zahraje si tu i malou roli svého méně známého bratra Saši Hlase.

Hlavní postavy nového titulu ztělesní Pavel Juřica (Režisér), Jiří Klem (Ředitel), Lucie Pernetová (Dramaturgyně Lucie), Svatava Milková (Choreografka Sváťa) a Radim Kalvoda (šermíř Radim). Mařenku zahraje i zazpívá Veronika Kubařová, Dalibora se podobně ujme Roman Říčař, Branibora Michal Slaný. Úlohy Stařenky ztvární Zdeněk Vencl, vesnického Povaleče Hanuš Bor. Tvůrce libret Sabinu, který by si chtěl mnohem raději zahrát Hamleta, ztvární hostující Zbigniew Kalina, jako kněžna Libuše se svým zpěvem i temperamentem pravé operní divy blýskne Veronika Gajerová…. Podstatná část hry se totiž odehrává na generální zkoušce, a tak může divák vlastně celou dobu hádat, co vlastně přesně vidí. Jestli už hotové představení nebo jen zkoušení, kdy soubor těžce zápasí s odkazem hudebního klasika…

Scénu vytvořil Jaroslav Milfajt, kostýmy navrhla Kateřina Hájková, choreografem je Martin Pacek, pod hudebním nastudováním je podepsán Milan Potoček. Šermířské souboje s vidlemi s herci secvičil zkušený Karel Basák. Městská divadla pražská by tak ráda navázala na své úspěšné hudebně dramatické tituly, jako byla Šakalí léta, Pan Kaplan má třídu rád nebo Saturnin.
 

Foto: Igor Chmela
(snímky laskavě poskytla Městská divadla pražská)

napsal: Vítězslav Sladký

https://www.musical-opereta.cz/bedrich-smetana-vstoupi-do-divadla-abc-v-muzikalu-pro-cinoherce

 

Prodaná nevěsta dostala Hubičku od Dalibora v Divadle ABC

Chcete si zapamatovat názvy všech oper Bedřicha Smetany? Potom tedy vězte, že Prodaná nevěsta dostala Hubičku od Dalibora u Čertovy stěny za Braniborů v Čechách, a to Tajemství zvěstovala Libuše Dvěma vdovám. Poprask na laguně je z toho všeho ovšem v ABC, nikoli ve Viole. Za správné určení titulu, který není Smetanův, si připište tři body.

Když je možné zahrát Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách, proč bychom se netěšili z devíti Bedřichových oper (včetně nedokončené Violy) v necelých třech hodinách?! Dokázali to Jiří Janků s Petrem Svojtkou v Divadle ABC.

Vašek koktá jak Hamlet

Popravdě řečeno, kdyby ty národní klenoty semleli taky do dvou hodin, bylo by to tak akorát. Titul Bedřich Smetana: The Greatest Hits si vyzkoušeli už v kladenském divadle. Inovovali ovšem podstatně, takže je z toho nová česká premiéra.

V ABC režisér Pavel Juřica, milovník divadelní machy, který navíc dbá, aby si všude střihnul také scénografii a kostýmy, začal vlastně studovat Hamleta. Už na něho do souboru angažoval hvězdného Zbignieva Kalinu.

Pražský magistrát je ovšem na kulturu lakomý skoro jako brněnský. Nikdo se pak proto nediví – ani kritici, když ředitel Jiří Klem rozhodne o změně: grant divadlu poskytla totiž nezodpovědná japonská vláda. Zkusmo o něj na ředitelův příkaz zažádala dramaturgyně Lucie Pernetová. Peněz řádově o dvě nuly víc, než na kulturu jak bobky trousí vláda rozpočtové odpovědnosti. Musí to ale být Smetanova opera.

Po počátečním zděšení jdou činoherci Městských divadel pražských srdnatě do toho. Ještě než se představí v zemi vycházejícího slunce, včetně vystoupení v císařském paláci, mohou výsledek jejich nevídaného snažení, invence a pěveckého umu posoudit vlastenecky neúnavně zapálení Češi, diváci Vltavského povodí.

Smetanovy opery představí Janků se Svojtkou skutečně všechny. A když přeložím trendy titul doslova, nemusí znamenat jenom „velké hity“, ale také třeba „ohromné rány“. V jejich pojetí mají skutečně pěknou ránu Branibor (Michal Slaný), Dalibor (Roman Říčař), Stařenka (Zdeněk Vencl), Povaleč (Hanuš Bor) i Sabina (Kalina).

Vím, jste zvědaví, jak si vede Mařenka. Inu jako Veronika Kubařová. Krásně. A Libuše, že ano. Věštecky přesně a velkolepě ji hraje zdatně pějící Veronika Gajerová… Uplatnění v komponistových idylkách najde nakonec i na Hamleta rovněž angažovaný šermíř Radim Kalvoda.

Nepřidají ani vorla

Velkou zásluhu na tom, že mnohé Smetanovy árie zní skutečně jako prvotřídní hity, mají ovšem na scéně všudypřítomný Saša Hlas, k nerozeznání od Ivana, a Jiří Janouch. Rockový háv svědčí dokonce i ukolébavkám z Hubičky.

The Greatest Hits baví a jsou k popukání. Smáli se na nich i generálkoví důchodci, a to je co říct, to mi věřte. Dopadlo to v ABC náramně. Jenom v Divadle v Dlouhé muzicírují činoherci líp. Myslíte, že po tom úspěchu v Tokiu magistrát divadlu přidá? Naopak: Skrouhne je. Mají přece prachy od Japonců! Kosmopoliti nebezpeční.

Celkové hodnocení: 89%

 Jiří P. Kříž, Právo

https://www.novinky.cz/kultura/262285-prodana-nevesta-dostala-hubicku-od-dalibora-v-divadle-abc.html

Rozhovor s Ivanem Hlasem nejen o inscenaci Bedřich Smetana

V časopisu Naše Rodina

IVAN HLAS: Třiadvacet povolání – poslední hudba

Než se prosadil svými písničkami, prošel mnoho různých povolání, protože živit se hudbou nebývalo pro lidi jeho typu zrovna snadné. Hudebník a skladatel, kterého asi nejvíc proslavily písně z muzikálu Šakalí léta, napsal i mnoho textů pro jiné interprety. Teď právě ho můžeme vidět v divadle – a v úplně nové úloze…

Původním povoláním jste knihkupec. Co vás k té volbě vedlo?
Vcelku jednoduché důvody – v roce 1969 mě kvůli rodičům nevzali na gymnázium, takže za mě můj strýc, který pracoval s knížkami, rozhodl. A jsem moc rád, že jsem na tenhle obor šel, dodnes mi to pomáhá, vlastně se živím psaním textů. Tehdy bylo zvykem, že knihkupec měl přehled o tom, co vychází – všechno, co jsme měli v prodejně, jsme museli znát, aspoň do toho nakouknout! Museli jsme občas číst i opravdu hrozné věci… Trochu horší ovšem bylo uživit z platu rodinu, proto jsem toho taky nechal.

Jaké knížky jste rád četl?
Otec řekl, že knihovna je mi otevřena, takže jsem četl bez ladu a skladu… Už ve třinácti jsem měl přečteného Remarquea – měl jsem o čtyři roky starší sestru, a ta mě zásobovala! V patnácti jsem si zase přečetl Masarykovu Sebevraždu. Teď jsem si znovu koupil Dům na pobřeží od Daphne du Maurier, vracím se i ke Steinbeckovi.

Prý jste pak vystřídal asi třiadvacet různých povolání. Které se vám nejvíc líbilo?
Při dělení dávám stranou ty, které bych už nikdy v životě dělat nechtěl – třeba dělníka na lepičce v papírně. Stál jsem u pásu jako v Chaplinově Moderní době a měli jsme normu, kolik tisíc krabic musíme nalepit za den, což mě skličovalo. Ale bavilo mě, když jsem dělal závozníka na stavbě, vystřídal jsem několik kotelen – v některých se dalo po naložení kotlů i zkoušet. Bavilo mě i dělat kulisáka ve Stavovském divadle, kde jsem se sešel s bratry Tesaříky z Yo Yo Bandu, s vyhozenými doktory, profesory… Ale já jsem furt chtěl dělat muziku – občas to šlo líp, jezdilo se hrát mimo Prahu, tedy bylo to na úkor práce. A pak hudba přestala jít, ale bylo nutné živit děti, tak jsem šel zase do nějaké práce. Muzikant Petr Kalandra říkal, že „když děti padaly hlady z postýlek, bylo třeba najít si práci“!

Co byste tehdy dělal, kdyby vám žádný režim nebránil?
Ve čtrnácti se mě otec zeptal, čím bych chtěl být, a já na to řekl, že Johnem Lennonem. On se zhrozil a povídá mi: Ten už tady jeden je, a docela dobrej, nevšiml sis? Jinak bych možná šel na konzervatoř nebo studoval něco kolem literatury.

 První kapelu Mice jste založil už ve čtrnácti letech. Jaké to tenkrát bylo?
Byla to školní kapela, jakou měl tehdy kdekdo. Měli jsme své fandy, kteří se za námi táhli – ale bylo to všechno jen v okruhu pražských částí Dejvice, Hanspaulka, Střešovice… Když jsme hráli na druhé straně Prahy ve Strašnicích, tak to byla velká sláva, že jsme překročili hranice! Hráli jsme všechno možné, od Olympiku přes Beatles a Rolling Stones, Yarbirds, Animals… A už tehdy jsme měli i vlastní skladby. Ta úplně první se jmenovala Pohřební píseň!

Kdy jste vlastně začal hrát na kytaru?
Začal jsem v jedenácti, do osmnácti jsem chodil na klasickou kytaru, a mezitím jsem si ty návyky kazil tím, že jsem hrál blues a bigbít! Čili ani jedno neumím pořádně, ale aspoň mi prý zůstal nějaký cit pro harmonii a melodii… Mou první kytaru u nás někdo zapomněl po nějakém večírku. Zaujala mě, tak jsem do ní začal mlátit. Proto mě otec tehdy odvedl na tu klasiku, aby se to dalo poslouchat.

První desku jste vydal až po třicítce. Proč tak pozdě?
Muselo se počkat, až se trochu provětrá společnost! Povolili mi to až v době perestrojky. Do té doby jsem hrál menšinový žánr – jestli ne z podzemí, tak ze suterénu určitě! Ale mně to nevadilo, protože jsem aspoň nasbíral hodně materiálu. V Pantonu tehdy začali dělat mladší lidi a snažili se aspoň něco zajímavého vydat! Se mnou vycházeli nově i další, třeba Yo Yo Band, Petr Váša, Zuby nehty… Vlastně jsem hrál dvacet let, než jsem vydal desku. Dnes, kdy vydává desky kdekdo, to vypadá prapodivně!

V té době jste prodával v obchodě s gramodeskami a tudíž nabízel i svou vlastní. To je asi hodně mimořádný zážitek.
Prodával jsem v Karlově ulici v Pantonu, mým šéfem byl Ivan Wünsch, basista z kapely Jasná páka. Bylo to takové útočiště uprostřed Prahy pro podobné týpky, jako jsme my, takový kulturní kvas! A je pravda, že svou druhou desku jsem si tam prodával sám. Lidé tam chodili a vyptávali se mne, kdy už ji budu mít, a já nevěděl, byla to docela legrace. Naposledy jsem tenkrát zažil fronty před krámem na něco kvalitního, třeba na Pražský výběr…

Píšete texty zpěvákům velmi odlišných žánrů – Kamil Střihavka, Leona Machálková, Petr Janda, Věra Martinová… Jak se spolupráce s nimi liší?
Je to úplně jiné, ale v přístupu vlastně úplně stejné. Hlavně musím toho člověka znát! Když jsem ho znal míň, tak se mi kolikrát stalo, že mu nějaký obrat ze začátku připadal dost divný – ale nakonec zjistil, že tam sedí. Někteří se trochu bránili – třeba Leoně Machálkové, která je z Moravy, vadily nespisovné koncovky, u Kamila Střihavky jsem zase dával více „a“ místo „i“, aby se mu to lépe zpívalo. V Zemi vzdálené bylo původně „spíš s tajemnou závratí“, a teď je tam spát…

Před dvěma lety jste vydal knížku Za barevným sklem, která teď vyšla i jako audiokniha na CD. Vyprávíte v níw o svém dětství a dospívání na pražské Hanspaulce. Co vás přinutilo k psaní?
Mohlo za to moje fanfarónství! Vydavatel Lubor Maťa mě před sedmi lety vybídl, ať napíšu povídku. A já říkám, že napíšu rovnou novelu! A to jsem do té doby psal jen písňové texty! A tak se mi pak vydavatel pět let ozýval, až jsem konečně sednul – a najednou to šlo. Těší mě, že mi to chválí lidé, kterým to připomene zase jejich dětství a dospívání v té době! Nejde o životopis ani paměti, ale většina z těch věcí tam je čirá pravda! Trochu jsem se bál, aby se to moc nepodobalo Petru Šabachovi, ale naštěstí je můj styl dost jiný. A letos vyšla audioknížka, čte ji Ondřej Vetchý, který dokáže krásně napodobit malého kluka.

Chodíte si zavzpomínat na místa svého dětství?
Když jsem tu knihu psal, tak jsem po dlouhé době na Hanspaulku zajel a prošel si to tam, a bylo to dost podobné – musel jsem si tedy odmyslet řadu věcí, které se změnily, hlavně to, že z té naší staré party tam už skoro nikdo nebydlí, a zadruhé to, že třeba zbourali krásnou činžovní vilu z 30. let, kde bydlela moje kamarádka. Někdo si to koupil, zboural, a kdovíco tam teď postaví… Ale třeba stará zahrada, kde jsem vyrostl, je pořád stejná – jenom mi teď připadá o dost menší!

Napsal jste kolem čtyř set písňových textů. Zpíval jste vždy pouze své vlastní věci, nikdy jste nic nepřevzal?
Jako jedinou jsem hrál Slunečnici od Boba Dylana a s textem Jaroslava Hutky, a kdysi jsme s Ondřejem Hejmou udělali také jednoho Dylana. Můj text písně Na nebi svítí, kterou hrávají na Vánoce, má zase hudbu od Bon Jovi…

Jak skládáte? Začínáte textem, nebo hudbou?
Vždycky, sobě i jiným lidem, dělám texty na muziku. Až podle hudby se mi vyloupne, o čem by mohl být text. Trochu mě to i svazuje, což je dobře – nesvádí to aspoň k přílišné povídavosti! Výjimkou je jedna z mých prvních věcí, kdy jsem zhudebnil Andersenův kratičký text Růže z Homérova hrobu.

Jaké to je, když slyšíte své skladby v podání jiných, třeba i amatérů?
Tak je to určitě příjemné… Pamatuju, že jednou z mých prvních známějších věcí byl Bratranec z Karlína – začalo se to hrát po hospodách, a jak jsem jednou jel posázavským pacifikem na čundr, slyšel jsem nějakou partu, jak to hraje. Přijdu tam a povídám jedné dívce: „Dobrá písnička. Kdo to napsal?“ A ona: „Támhle Franta!“ Takže mi hřebínek zase spadl…

Někde jsem četla, že máte rád hospody, vinárny a další místa, kde si lidé mohou nezávazně pokecat. Čerpátew z těch míst náměty pro písničky?
Je to zajímavé – dříve jsem tak opravdu trávil hodně času a strašně mě všechny ty příběhy inspirovaly. Ale poslední dobou mě už hospodské řeči nějak nebaví! Dříve jsem šel po městě, zapadl do nějaké hospody, a za chvíli už jsem si tam s někým povídal! Teď mi připadá, že už je to nějaké jiné… Možná už stárnu…

Míváte před vystoupením trému?
Z hraní už ne, ale mám trému z technických věcí. Bojím se, aby se něco nepokazilo, kdysi na festivalu se mi třeba stalo, že jsem poprvé bouchnul do kytary a přerval strunu! Říkám si, aby se něco nespálilo nebo to nezkazil zvukař… Texty obvykle nezapomínám, i když se mi to zrovna teď stalo v divadle, kde coby Bedřich Smetana předzpívávám seshora text zpěvákům. Zazpíval jsem „Jen dál!“ – a dál to najednou nešlo, prostě černá díra… Tak jsem tam dal jinou sloku a oni se hned chytli. Je to skvěle sehraná parta.

Chystáte nějaké nové album?
Mám své první DVD Koncert, které iniciovali kamarádi. Natočili jsme koncem loňského roku vystoupení v jedné opuštěné fabrice u Špindlerova Mlýna. Hostují tam Jiří Šlupka Svěrák, Eda Khun a moje dcera Káťa Svobodová, která už v patnácti zpívala v Šakalích letech. Poslední řadová deska se jmenuje Láska jako oliva, teď chystám novou, ale ještě nevím, kdy vyjde. Nejdřív chci nové písně vyzkoušet na publiku – o to jsem se snažil vždycky, ale málokdy mi to vyšlo. Většinou dopisuju texty ještě ve studiu…

 Rád hrajete na charitativních akcích. Jaké byly ty poslední?
Jsem ve správní radě Centra J. J. Petalozziho Na půli cesty v Chrudimi, která se stará o děti, jež vyjdou z dětských domovů. Hráli jsme naposledy s Triem, když mělo centrum dvacáté výročí, pak jsme účinkovali na střeše kavárny Potmě pro Světlušku, pro stacionář Dar ve Vokovicích… Deset let jsem neměl Velikonoce, protože jsem hrál pro Pomozte dětem. Ale myslím, že to je normální, dělá to spousta hudebníků.

Kdo se vám líbí ze současných muzikantů?
Takových je hodně, třeba Xindl X se mi líbí, Tomáš Klus mě potěšil, když mě šel pozdravit coby svůj vzor… Se spoustou těch mladých kapel by se dalo hrát, nejsou to jenom takoví „playbekáři“…

Kde vás můžeme vidět a v jaké sestavě teď hrajete?
Vystupujeme už osm let jako Ivan Hlas Trio – spolu se mnou jsou tam violoncellista Jaroslav Olin Nejezchleba, který dříve hrál třeba s ETC a Marsyasem, a kytarista Norbi Kovács. Občas pozvu přímo na místě kamarády, ať si zahrají s námi, ale jinak mi vyhovuje tahle malá sestava. Spousta mých písniček je docela intimních, takže jim to tak sluší. Má to výhodu, protože nás zvou jak na rockové až undergroundové festivaly, tak i na Folkový kvítek, jednou hrajeme v hospodě, pak zase v divadle…

IVAN HLAS
Narodil se v Praze 10. května 1954. Vyučil se knihkupcem a toto povolání několik let vykonával, pak dělal mj. závozníka, kulisáka, listonoše nebo prodavače hudebnin. První kapelu založil ve čtrnácti letech, později vystupoval s Yo Yo Bandem, zakládal Žlutého psa.
Od roku 1980 hrál s vlastní skupinou Navi Papaya, později s Nahlasem a dalšími. V roce 1986 vydal první desku, teď jich má na kontě patnáct a jedno DVD. Nyní vystupuje se seskupením Ivan Hlas Trio. Jeho nejznámější písně jsou Malagelo, Aranka umí hula hop, Karlín, proslavila ho hudba k filmovému muzikálu Šakalí léta (1993). Napsal rovněž mnoho textů pro jiné interprety – Kamila Střihavku (Země vzdálená), Yo Yo Band (Karviná, Lehkou chůzí), Dana Bártu (Na nebi svítí), Leonu Machálkovou, Věru Martinovou, Petra Jandu, Annu K., Lenku Filipovou… Je také autorem knihy Za barevným sklem.
Ivan Hlas je podruhé ženatý, z prvního manželství má dceru Kateřinu Svobodovou (36), díky které je dvojnásobným dědečkem. Z druhého svazku, s manželkou Kateřinou, má syny Ondřeje (30), Filipa (28) a Ivana (19) a dceru Magdalenu (26).

Ještě jsme se nebavili o rodině. Kolik máte dětí a co dnes dělají?
O Kátě z prvního manželství jsem už mluvil, ta skládá a hraje na piano. Mám od ní dvě vnoučata, jedné je už patnáct. S druhou manželkou, Kateřinou, jsme spolu třicet jedna let a máme čtyři děti. Ondřej, Káťa a Ivan spolu už mají kapelu, ale hrají spíš pro radost, nechtějí se tím živit. U nejmladšího si žena prosadila, že se bude jmenovat po mně.

Od kdy nosíte dlouhé vlasy? Ostříhal jste se vůbec někdy?
Snažil jsem se o ně už někdy od třinácti, k velké nevůli svého otce. Říkal, že nemá nic proti dlouhým vlasům, ale musí být upraveny – což u něj znamenalo na ježka… Ale nakonec mě nechal být, takže od té doby je víceméně mám, kromě období, kdy jsem byl na vojně. Tehdy jsem to udělal tak, že mě ostříhali kamarádi večer předem, takže jsem měl úplně jiný sestřih než ti ostatní, kteří to měli strojkem – a tak jsem zase vybočoval!

Objevujete se nyní v představení Bedřich Smetana: The Greatest Hits, které se hraje v Divadle ABC a pro něž jste upravil Smetanovu hudbu. Jak jste se k tomu dostal?
Beru to jako velké občerstvení k mé normální práci, tedy písničkám. Podobně jako u filmové hudby, i u divadla se vždycky ozvou oni mně. První divadlo jsem dělal s Ladislavem Smoljakem, v představení Fantom Realistického divadla Zdeňka Nejedlého jsem také hrál. Podobně se mi teď ozval dramaturg Jiří Janků, který to spolu s režisérem Petrem Svojtkou připravil. Myslel jsem, že to bude jen scénická hudba – ale ukázalo se, že jde o humorné představení o činoherním souboru, který chce předvést celého Smetanu během jednoho večera! Měl jsem tedy upravit Smetanovu hudbu v současném duchu.

Neváhal jste, zda tak obtížnou věc přijmout?
Byla to pro mě velká výzva – přijal jsem, nafasoval veškeré klavírní výtahy a nahrávky nejslavnějších Smetanových árií a začal se do toho doma nořit, až jsem zjistil, že přece jen potřebuju nějakou pomoc. A tou byl kapelník Jirka Janouch, se kterým jsme tu moderní úpravu Smetany udělali. Zjistil jsem, že Smetanovy věci jsou strašně zpěvné, on byl opravdu hitmakerem 19. století! A my je teď upravili – jednu do rocku, druhou do reggae, střídají se tam současné styly. A navíc je tohle představení výborná komedie, lidi se tam řežou smíchy!

A jaké jsou ohlasy od kritiků?
Bál jsem se, že „strážci národního pokladu“ na nás budou naštvaní – ale nestalo se to, naopak i odborníci na Smetanu nás chválili, že mu vlastně děláme propagaci. Třešinkou na dortu je, že tam také hraju – svého smyšleného bratra Sašu, který tam šéfuje muzikantům na pódiu, protože Ivan Hlas to prý odmítl! A v závěru ještě hraju samotného Smetanu. Ale vymínil jsem si, že tam budu mluvit co nejméně, což dodrželi.

Martina Oplatková

www.mestskadivadlaprazska.cz/napsali-o-nas/247-60/rozhovor-s-ivanem-hlasem-nejen-o-inscenaci-bedrich-smetana/

Ivan Hlas: Kdyby žil Bedřich Smetana dnes, byl by skutečným hitmakerem

V sobotu 17. března měl v pražském Divadle ABC premiéru nový komediální muzikál pro činoherce s názvem Bedřich Smetana: The Greatest Hits. Autorský projekt zkoumající odkaz českého hudebního velikána, a zejména pak všech jeho oper, vytvořili režisér Petr Svojtka s dramaturgem Jiřím Janků. Nejslavnější Smetanovy melodie nápaditě upravili a nově zaranžovali muzikanti Ivan Hlas s Jiřím Janouchem.

Zábavná podívaná s živou kapelou, písničkami, tanci i šermy vypráví o fiktivním divadelním souboru, který musí pro finanční záchranu divadla urychleně nazkoušet nové představení sestavené ze všech devíti Smetanových oper. Vyhovět podmínkám japonského grantu a poskládat klasikovo dílo do jednoho velkolepého včera není však vůbec snadné…
 

Jak připomněl režisér Petr Svojtka, původní verze hry byla poprvé uvedena už v roce 2004 ve Středočeském divadle Kladno. „V Divadle ABC je ale herecký soubor více generačně rozvrstvený, nové jsou také nápadité hudební aranže Ivana Hlase a Jiřího Janoucha. Smetanovský muzikál se tak stal zároveň procházkou hudebními žánry a styly od 60. let až po současnost.“ uvedl Petr Svojtka, režisér hry a zároveň umělecký ředitel Městských divadel pražských.

„Bedřich Smetana je skutečný český hitmaker: Kdyby žil dnes, jeho písničky by nejspíš bodovaly v hitparádách,“ řekl Ivan Hlas, který v Divadle ABC vytvořil už oblíbený muzikál Šakalí léta. Teď se stal společně s Jiřím Janouchem autorem nových „cover verzí“ vybraných Smetanových písní. „Písně Bedřicha Smetany jsem vzal, sundal z nich kabátek harmonie a zkusil jim obléct jiný – jenže to obvykle nebyly ty pravé kabátky. Pak se do toho dal Jirka Janouch – a najednou jim seděly všechny,“ popsal spolupráci Ivan Hlas. „Ivan Hlas je samozřejmě výborný muzikant s výjimečným citem pro písňovou tvorbu. Bez něj by to vůbec nešlo!“, reagoval Jiří Janouch.
 

Známé Smetanovy árie tak zazní jednou jako regge, jindy jako rock and roll, song a la Beatles nebo balada ve stylu skupiny Queen… Ivan Hlas navíc ve hře vystoupí nejen jako frontman živého hudebního doprovodu, ale zahraje si tu i malou roli svého méně známého bratra Saši Hlase. „Který mne, Ivana, ve hře nemá rád. Ve skutečnosti ale takového bratra nemám,“ vysvětlil Ivan Hlas.

V hlavních rolích účinkují Pavel Juřica, Lucie Pernetová, Veronika Kubařová, Veronika Gajerová, Roman Říčař, Michal Slaný, Hanuš Bor, Zdeněk Vencl, Radim Kalvoda, Lenka Zbranková, Svatava Milková, Zbygniew Kalina, Jiří Klem a jako speciální host Ivan Hlas.
 

Foto: Igor Chmela (snímky laskavě poskytla produkce MDP)

napsal: Vítězslav Sladký

www.musical-opereta.cz/ivan-hlas-kdyby-zil-bedrich-smetana-dnes-byl-by-skutecnym-hitmakerem

 

Glosa: Smetanový muzikál

Svatava Barančicová

Co to udělá s činoherním souborem, když dostane japonský kulturní grant na průřezové provedení všech Smetanových oper v jednom večeru? Jak si s tím herci s neškolenými hlasy poradí? Mohli jsme vidět na Smetanově Litomyšli v podání Divadla ABC.

Komickému muzikálu s názvem Bedřich Smetana: The Greatest Hits se dostalo na festivalu 28. června důstojného dějiště v reprezentativním krásném Smetanově domě uprostřed městského parku. Syžet hry Jiřího Janků a Petra Svojtky vychází z principu divadla na divadle. Dává nám nahlédnout do zákulisí jednoho nepříliš finančně saturovaného souboru, který se na přání svého ředitele pouští do velkého operního projektu s kapelou (Ivan Hlas) a proplete děje a postavy Smetanových oper do klasické taškařice se záměnami osob, převleky, osudovými odhaleními a dalšími nečekanými pointami. Vše se točí kolem zdolání Čertovy stěny sportovcem Braniborem na základě ceny vypsané ovdovělou kněžnou Libuší, což chce zmařit jeho zhýralý bratr, alkoholik Dalibor, toho času zamilovaný do Mařenky. V muzikálu vystupuje kromě mnoha dalších postav také Sabina a objeví se i sám Smetana (perfektně namaskovaný Ivan Hlas). Řada Smetanových árií zde zazní v nových komických kontextech a v různých hudebních aranžmá od rocku po reggae. A světe div se – Smetanova hudba v nich zní vždy zajímavě, originálně a je svým způsobem nezničitelná. Slyšeli jsme fanfáry z Libuše pro elektrické kytary, árii Ó vy lípy (Michal Slaný jako Branibor), Milostné zvířátko (Veronika Gajerová jako Libuše a Zbigniew Kalina jako Agent Sabina), Ouvej, konec radostí (Ivan Hlas jako Saša Hlas, vlastní bratr), Má matička povídala (Roman Říčař jako koktající Dalibor pod vlivem). Hezký je ženský „sbor“ Letěla bělounká holubička s pohybovými kreacemi Svatavy Milkové (coby choreografka Sváťa) nebo duet Veroniky Kubařové s Romanem Říčařem Jsme svoji, jsme svoji (mimochodem oba jsou majitelé velmi příjemných hlasů). Ve tvrdé hardrockové verzi zazněl duet Znám jednu dívku, sbor pašeráků Jen dál, jen dál dostal akční jazzrockovou podobu ve stylu bondovek. Závěrečný sbor Proč bychom se netěšili jsme vyslechli dokonce v japonštině.

Myslím, že i skalní fanoušci Smetanovy hudby se budou u tohoto vtipného a brilantně sehraného „prznění Mistra“ výborně bavit. Až se bude Smetana Greatest Hits hrát opět v Praze, doporučuji navštívit.

operaplus.cz/glosa-smetanovy-muzikal/